The text reflects on Heidegger's concept of the path within the context of philosophical inquiry. The author distinguishes between a path as a pre-established track and the act of traveling itself, which often involves navigating through trackless thickets. Philosophical practice should not consist of merely imitating predecessors or adopting their linguistic style, but rather of actively penetrating toward the essence of things. The goal is not to engage in Heideggering for its own sake, but to be inspired by the direction in which the thinker moved and to strive for a personal understanding of the thing itself. The reflection emphasizes that the decisive element is the authentic effort to explore untrodden terrain, rather than the mechanical adoption of methods or terminology. Without this living relationship to truth, philosophy risks being reduced to a mere regime of language. Ultimately, the text calls for a mode of thinking that values the active process of discovery over the passive consumption of established philosophical works.
Text a to, co je „za“ ním
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 10. 10. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Text a to, co je „za“ ním
Heidegger v předmluvě k jedné své sbírce dost rozmanitých textů říká, že čtenář by si měl představit, jak je sbírkou uváděn na cestu, po níž už před ním šel autor, a tak že se nemusí starat o jednotlivosti textů samých. – Když to takto přeložíme, je možno tomu také špatně rozumět, protože slovo „cesta“ (ostatně i německé slovo „Weg“) má dvojí hlavní význam: buď to chápeme jako něco vybudovaného či vyšlapaného, po čem jdeme, anebo jako to naše cestování samo, a tam vedle nějakých vybudovaných cest jsou také pěšinky, stezky – a také bezcestí, kde si to musíme razit houštím. A právě v takových svízelných situacích se filosof ocitá, když filosofuje (a když se jen nezabývá jinými filosofy a jejích díly). Pak je ovšem rád, když přece jen najde někoho, kdo to prošlapával už před ním. Ale pak také vůbec nejde o to, aby jej napodoboval, aby šel přesně v jeho stopách, ale aby se inspiroval tím, kam ten myslitel šel resp. kam chtěl jít, kam mířil. Jinak řečeno: nejde o to, „heideggerovat“, ale hledat a snad i trochu nacházet to, co hledal a co také trochu (snad i víc a lépe, ale to se ještě musí prokázat!) nacházel ten větší myslitel před ním. To aktivní „cestování“, to pronikání do ještě neprošlapaného terénu je důležité, ba rozhodující; nejsou to stejné boty ani stejná hůl, ani stejné kroky a jiné takové ,pouhé‘ prostředky. (Jinak by totiž opravdu platilo, že nakonec jde jen o „režim řeči“, přesněji jazyka, a ne o „věc samu“.)
(Písek, 101010-2.)