This text explores a profound philosophical reflection on the concept of "origin" and its intrinsic relationship to time. The author critiques objectifying and static modes of thought, which perceive the origin merely as the oldest temporal phase of a process from the detached viewpoint of an external observer. This perspective is fundamentally contrasted with the internal experience of an individual who is closely identified with the process itself. From this subjective viewpoint, the origin does not appear as a distant event lost in the past, but as an ever-present element existing "here and now" (hic et nunc). For the experiencing subject, the act of beginning is a continuous experience that accompanies their existence at every moment. This approach transforms traditional understandings of time and approaches the concept of "aeternum nunc" (eternal now), though interpreted in a new, dynamic way. The reflection seeks to understand the origin as an ontological constant of subjective occurrence rather than a mere historical point on a chronological timeline.
Počátek – jeho „místo“ v „čase“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 19. 3. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Počátek – jeho „místo“ v „čase“
Zpředmětňující a „statizující“ myšlení „umísťovalo“ počátek vždycky „na počátek“ dění, takže z toho zřetelně vyplývalo, že počátek resp. počáteční fáze nějakého dění (pravé nebo nepravé události) je – ve výsledku – tím nejstarším „údobím“ celého dění, zatímco naopak ty konečné fáze představují to nejmladší „údobí“. Na první pohled rozpoznáváme, že se to takto „jeví“ pohledu vnějšího pozorovatele, který ono „stáří“ a „mládí“ posuzuje z distance. Zcela jinak se to ovšem jeví tomu, koho se ono dění úzce týká, zejména tomu, kde se s tím děním nějak identifikuje, kde tedy ono dění chápe jako sebe sama jakožto dějícího se – a sebe samého jakožto toto dění. Takový člověk chápe svou mladost nebo starobu podle toho, jak se v ní a vůči ní „cítí“, jak ji „vnímá“ a „prožívá“, jaké s ní má osobní „zkušenosti“. Ale v takovém případě se sám „počátek“ jeví vlastně jinak, alespoň při pozorném vnímání a prožívání: člověk si musí při pozorné reflexi uvědomit, že pro něho „počátek“ a „začínání“ je vlastně stále „tu“, „při něm“, přítomen, že není někde v minulosti, ale vždycky hic et nunc, vždy „při tom“ resp. „při něm“ jakožto jedinečné bytosti. Vlastně to je něco jako aeternum nunc, ale trochu jinak pochopené, než jak tomu dosud bývalo.
(Písek, 090319-2.)