This text explores the historical and philosophical evolution of our understanding regarding change and immutability. The author traces the transition from mythical explanations of reality involving deities to the emergence of conceptual thought, which was significantly influenced by the precision of geometry and mathematics. This fascination led early philosophers to prioritize immutable entities as being of a higher order than changeable ones, thereby cementing the foundations of traditional metaphysics. Although the modern drive toward quantification and mathematical rigor initially hindered the acceptance of evolutionary development—favoring instead ideas of eternal recurrence—it simultaneously stimulated the creation of sophisticated scientific instruments. These tools, which extend far beyond the capabilities of human senses, ultimately facilitated the recognition of universal transience. The text concludes that the discovery of the complete absence of physical immutability resulted in the collapse of metaphysical frameworks that depended on permanence, signaling a shift toward a dynamic understanding of existence.
Vývoj a neměnnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 5. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Vývoj a neměnnost
Lidé se zřejmě odedávna pokoušeli nějak osvětlit, odkud se vzaly všechny ty skutečnosti, které kolem sebe mohli vnímat a poznávat; bylo jim zřejmé, že si je sami nevymyslili, a tak to začali připisovat někomu většímu a mocnějšímu – zkrátka různým bohům, bůžkům, a pak i heroům, atd. Že věci (skutečnosti) vznikají a zanikají, to brali prostě jen na vědomí a asi se tomu moc nedivili. Situace se podstatně změnila s příchodem pojmovosti, zejména pak s vynálezem geometrických a číselných vztahů (či souvislostí). Najednou se tam ukázalo, že některé „věci“ mohou být pochopeny (a tedy myšlenkově uchopeny) s přesností, nesrovnatelnou s jakkoli pečlivým smyslovým vnímáním a pozorováním. Velmi rychle se mezi prvními filosofy rozšířilo přesvědčení, že „skutečnosti“ neměnné jsou vyššího řádu než skutečnosti proměnlivé; ustavující se a rozvíjející se „filosofie“ se tak dostala pod velký a mocný vliv matematiky (a geometrie). V některých pozdějších dobách tento vliv pozoruhodně sílil a v nové době vyústil v mocnou tendenci kvantifikovat a matematizovat co možná veškeré poznání. To na jedné straně vysloveně bránilo dalšímu uplatňování myšlenky smysluplného vývoje (a to jednak v důsledku navazování na prastarou myšlenku věčného opakování téhož, jak to odpovídalo některým – ale pouze některým ! – pozorováním, jednak v důsledku naprosto převažujícího vlivu řeckého způsobu myšlení, tzv. „metafyziky“), ale na druhé straně nejen dovolovalo, ale přímo stimulovalo stále detailnější poznávání nejrůznějších souvislostí a vztahů s dosud nebývalou přesností, kterou umožňovala právě ona matematizace a v jejím důsledku konstruování a stále intenzivnějšímu využívání nejrůznějších kvantifikaci dovolujících přístrojů, daleko přesahující možnosti lidských smyslů. A výsledkem bylo cosi zdánlivě překvapujícího, ale vlastně „logického“, totiž vždy mocněji se prosazujícího rozpoznávání skutečnost všeobecné proměnlivosti všeho a naprosté neskutečnosti „fyzické“, „reálné“ neměnnosti jakéhokoli „jsoucího“ (a s tím souvisel další výsledek, jímž je otřesnost a rozpad i naprostá nedržitelnost onoho starého „metafyzického“ myšlení, které s „neměnností“ nutně počítalo).
(Písek, 090515-2.)