The text examines the ontological problem of the whole and its distinction from a mere aggregate or pile of elements. The author criticizes the common perception that a whole is simply composed of parts, suggesting instead that it should be viewed as something grown together. This idea finds its roots in the teachings of Heraclitus of Ephesus, who employed the concept of LOGOS to define true wholeness. The study highlights the semantic shifts of this term, which was reinterpreted in later centuries through Jewish and Christian traditions, obscuring its original meaning. Given that only fragments of pre-Socratic works have survived without broader context, interpreting the original conception of LOGOS is a challenging task. The author emphasizes the necessity of a bold reconstruction of these ancient ideas, requiring creative re-thinking and an effort to find deeper meaning within the history of philosophy. The aim is to understand what differentiates a genuine whole from a mere sum of its parts through the progression of time.
Celek (v čase)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 5. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Celek (v čase)
V minulosti se zcela vžilo užívání spojení, z čeho že se „skládá“ nějaký celek (například lidské tělo). Už většinou ani nemyslíme na to, že také „tělo“ není „složené“, ale „srostlé“. Když něco poskládáme „dohromady“, vznikne „hromada“, ale žádný „celek“. Na to ve starém Řecku poukázal dosti výrazně už Hérakleitos z Efezu, a zároveň se pokusil naznačit alespoň směr řešení otázky, čím se vlastně celek liší od pouhé hromady (pouhého agregátu), poukazem na „LOGOS“ (zlomek B 124 v kombinaci se zlomkem B 1). Nám už dnes slovo LOGOS moc neříká, resp. říká nám něco jiného, než co měl na mysli sám Hérakleitos (došlo k tomu vlivem jiných pramenů, m.j. pozdně židovských a křesťanských); ono to řecké slovo LOGOS mělo ostatně už ve starém Řecku mnoho významů, a různí myslitelé je často obdařovali ještě jinými, dalšími významy; a protože z těch nejstarších myslitelů ještě před Sokratem se nám zachovaly jen kratší nebo delší výroky, které dokonce v řadě případů postrádaly rozsáhlejší kontext, bez něhož nejsou a nemohou být dost určité a už vůbec ne jednoznačné, a který je pro porozumění významu na daném místě užitého slova velmi důležitý, často nepostradatelný, musíme se pokoušet dost odvážně onu myšlenku, ono předpokládané pojetí rekonstruovat, nově – a tedy dost „po svém“ – myslit a promyslit. .
(Písek, 090520-1.)