The text examines the historical evolution of the term "Gospel" and challenges the assertion that it originally referred only to the message of Jesus' resurrection. The author highlights a fundamental contradiction in New Testament narratives: Jesus speaks of the Gospel being preached to the poor during his lifetime, well before any mention of his death or resurrection. Based on this, the author identifies two distinct forms of the "Good News." The first is Jesus' own proclamation concerning the presence of the Kingdom of God and a call for a change in life and mindset. The second Gospel, developed by his followers after his death, centers on the resurrection as proof of his divinity and the means of salvation. The author argues that this second version eventually overshadowed Jesus' original ethical teachings, such as the Sermon on the Mount. While these two perspectives are not necessarily mutually exclusive, they represent different theological focuses that shaped the development of Christian thought.
Evangelium – význam slova původní
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 7. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Evangelium – význam slova původní
Petr Pokorný ve svém výkladu k Evangeliu podle Tomáše (7173, NZ apokryfy, Praha 2001, str. 153) znovu opakuje: „Původně bylo evangelium označením zvěsti o vzkříšení Ježíše (Ř 1,1; 1K 15,1). Tento význam má termín EYAGGELION i v Mk 1,1. Jako označení knihy nebylo v polovině 2. století, kdy Tomášovo evangelium asi vzniklo, ještě rozšířeno. Když se v 2. polovině 2. století začal tento termín prosazovat i jako označení knihy, myslel se tím spis, který zahrnoval Ježíšova slova i jeho příběh.“ Vezmeme-li toto tvrzení vážně, vyplývá z něho, že termín „evangelium“ začal razit apoštol Pavel, a že evangelisté tento jím ražený termín prostě převzali. Pak by ovšem bylo naprosto nepochopitelné, proč v jejich líčení Ježíš sám o sobě říká (např. když vzkazuje odpověď Janu Křtiteli do vězení), že se – to znamená už za života obou – evangelium zvěstuje chudým. V té době totiž Ježíš ani náznakem nepoukazoval na to, že musí zemřít, natož že bude vzkříšen. Musíme z toho tudíž uzavřít jedno z dvojího, totiž buď že si tohoto rozporu autoři vůbec nevšimli, anebo naopak že tímto způsobem chtěli zdůraznit, že „dobrá zpráva“ je zvěstována chudým, neboť „království“ už je mezi nimi (a tedy že je už mezi nimi bez souvislosti s Ježíšovou smrtí a s jeho vkříšením). A závěr? To, co zvěstoval Ježíš (např. když už Jan Křtitel byl uvězněn), je jiná „dobrá zpráva“, jiné „evangelium“ než to, co zvěstovali učedníci a přívrženci Ježíšovi jako doklad, že jeho „učení“, řekněme raději jeho „evangelium“, je vskutku „pravé“, totiž že byl vzkříšen. Pochopitelně to bylo – jako už jiné „evangelium“ (jiná dobrá zpráva) – hlásáno a zvěstováno už bez úmyslu potvrdit Ježíšovo kázání a učení a jeho výzvy ke změně života i smýšlení, nebo přinejmenším aniž by právě toto bylo to hlavní. Hlavním důsledkem zvěsti o Ježíšově vzkříšení bylo spasení, záchrana těch, kdo se touto novou zvěstí nechali či spíše dali přesvědčit a kdo na to vsadili svou životní orientaci a celý svůj život. To pak může být jen dokladem toho, že třeba „kázání na hoře“ se nutně ocitlo ve stínu kázání o vzkříšení popraveného Ježíše. Evidentně tu tedy jde o dvojí „evangelium“, o dvojí „radostné poselství“, i když by zajisté nebylo korektní obojí stavět proti sobě (zejména tak, že by jedno vylučovalo to druhé).
(Písek, 080701-3.)