This reflection examines the historical development and profound semantic shifts of the concepts of nature and essence. The author emphasizes that although these terms possess a very ancient history stretching back to pre-conceptual times, their contemporary usage diverges fundamentally from their original meanings. Today, nature is often understood as a sphere untouched by human intervention, which effectively and artificially isolates humanity from the totality of the universe. Furthermore, common language has adopted a distinction between animate and inanimate nature, a classification that directly contradicts the etymological roots of the word, which originally referred to birth and growth. Similarly, the term essence or naturalness has lost its inherent link to the process of becoming or being born, as it is now used broadly to describe the properties of any entity, from subatomic particles to mathematical numbers. The text concludes that philosophy must move beyond these conventional meanings and redefine both concepts in a more precise manner that reflects their true essence and restores their conceptual depth.
Příroda a „přirozenost“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 29. 5. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Příroda a „přirozenost“
Slovo „příroda“ resp. jeho významy mají velmi dávnou, přímo nedohlednou minulost ještě předpojmovou, a později dokonce také dlouhou historii pokusů o jeho pojmové vymezení. V dějinách docházelo k mnoha významovým posunům i celkovějším proměnám; dnes rozumíme „přírodou“ to část (nebo snad sféru) světa (univerza), kterou nepoznamenal člověk, takže tím člověka vlastně vyjímáme, vytrhujeme z přírody. A naproti tomu je nám jedno, jde-li o mrtvé věci nebo o živé bytosti – obojí zahrnujeme do „přírody“, takže se ujalo rozlišování na přírodu neživou a živou (v naprostém rozporu s kořeny slova). Na druhé straně pod „přirozeností“ míníme povahu, eventuelně vlastnosti čehokoli, takže bez rozdílu mluvíme o přirozenosti atomu nebo nějaké ještě menší částice, kvanta, nějakého kovu (či jiného materiálu), ale také o přirozených číslech (a tedy přirozenosti některých čísel), o přirozenosti nějakého názoru (spíše ve významu jakési samozřejmosti,zjevnosti a nahlédnutelnosti), takže jakákoli souvislost se vznikem formou zrození je zcela smazána. Filosofům proto nezbývá než nechat v případě potřeby běžné významy obou slov stranou a vymezit jejich smysl zcela po svém.
(Písek, 070529-1a.)