This text challenges the traditional linear conception of time, which stems from the historical geometrization and mathematization of human thought. The author argues that the future does not possess a fixed point of origin from which it emerges; rather, it effectively 'ends' at the moment a genuine action or event commences. With the onset of such activity, the essential nature of the future—its 'not-yet' quality—ceases to exist. The document critiques the conventional timeline model that treats the present merely as a point between past and future, labeling it a fundamental error. Instead, it proposes that time and the future are inherently linked to the activity of subjects. Where genuine activity is absent, time and the future do not truly arrive. Conversely, the more profound and significant the activity undertaken by various subjects, the deeper the future itself becomes, casting its roots into greater existential depths. Thus, the future is not a predetermined space we enter, but a dimension actively shaped and opened through authentic action.
Budoucnost – její „počátek“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 9. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Budoucnost – její „počátek“
Budoucnost nemá, přesně vzato, počátek, odkud (tj. z něhož či od něhož) by mohla přicházet; má však “konec”, přesněji mnoho “konců”. Budoucnost končí všude tam, kde začíná čin, skutek, opravdová aktivita, tj. tam, kde je počátek skutečného dění, počátek nějaké (pravé) události. Budoucnost v tomto momentě „končí“, protože končí její „ještě ne“, tj. její nejvlastnější povaha, že k ní ještě nedošlo, že ještě nenastala. Ale takto se to jeví jen našemu pohledu, který je tradičně – v důsledku obrovského vlivu geometrizace a matematizace našeho myšlení, jak k němu došlo již ve staré,m Řecku – spojován s oním lineárním modelem, jímž je čas znázorňován – zcela chybně! – jako linie. Na této linii je pak umisťována ta která přítomnost, zatímco na jednu stranou se „odkládají“ všechny přítomnosti ji minulé, a na druhou stranu zase všechny přítomnosti ještě nenastalé. Chybnost tohoto modelu však by měla bít do očí. Tam, kde se nic neděje, tj. kde se nic nepodniká, kde chybí jakákoli aktivita (skutečná aktivita), tam pochopitelně nepřichází ani žádný čas, žádná budoucnost. Ale čím větší aktivita je zakládána (nějakým subjektem, přesněji ovšem nesčíslnými a nejrůznějšími subjekty), tím se i sama „budoucnost“ prohlubuje. zapouští své kořeny do větších hloubek (pochopitelně hloubek budoucnosti).
(Písek, 070922-4.)