This text explores the ontological and linguistic nuances of German terms denoting non-objectivity, specifically "nichtgegenständlich" and "ungegenständlich." The author examines their usage in the works of philosophers such as Hegel and Theunissen, noting that a strict conceptual distinction between these forms of negation is often absent. A central theme is the historical relationship between the standard term "Gegenstand" (object) and the archaic "Gegenwurf." While "Gegenstand" suggests a static entity standing before the subject, "Gegenwurf" carries etymological connotations of an active "throwing" (werfen), which clarifies the dynamic nature of objectification (Vergegenständlichung). The analysis demonstrates how modern understandings of "Gegenstand" have absorbed active connotations previously associated with "Gegenwurf," implying a process where something originally non-objective is transformed into an object. By investigating these linguistic layers, the text raises fundamental questions about the agency behind objectification and the transition from the non-objective to the objective, highlighting the hidden dynamics within philosophical terminology.
Nepředmětný – v němčině
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 12. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Nepředmětný – v němčině
V němčině se vyskytuje dvojí forma záporu proti „gegenständlich“ (což je odvozeno od Gegenstand, zatímco ve staré němčině existovala ještě druhá verze překladu latinského obiectum, totiž Gegenwurf); nevím, jak je to se starší dobou, ale třeba u Hegela (ve Fenomenologii ducha) se najdou obě možnosti: nichtgegenständlich a ungegenständlich. U současného na Hegela navazujícího německého (protestantského) filosofa Theunissena lze (např. v Sein und Schein) rovněž najít obě možnosti, a celkem velmi frekventovaně. Ani u Hegera, ani u Theunissena se však nezdá, že by se mezi použitím toho či onoho termínu nějak bedlivěji obsahově či dokonce přímo pojmově rozlišovalo. Z příslušných kontextů je však patrno, že v obou případech už sám základ, totiž slovo Gegenstand, na sebe většinou bere významy, které byly kdysi spojovány spíše se zaniklým termínem „Gegenwurf“, jenž právě etymologickou konotací – poukazem na aktivní „werfen“ – nyní dává náležitý smysl a odůvodnění takovým výrazům, jako je Vergegenständlichung nebo slovesu vergegenständlichen, což znamená předmětem dělati, zpředmětňovati (tedy zřejmě aktivně působiti na něco, co samo ještě předmětem není, takže se to předmětem stává). Zatímco „Gegenstand“ vyvolává dojem něčeho „před nám stojícího“, tudíž hotového, faktického, daného, ono sloveso „vergegenständlichen“ zcela zřetelně poukazuje na něco původně ne-předmětného, co se nějak předmětem stalo nebo co dostalo nějaký nový rys, nový charakter, takže to bylo zpředmětněno nebo to aspoň jako nějaký předmět vypadá. Z toho je patrno, jak slovo „Gegenstand“ k sobě přibralo některé konotace starého, ale vymizelého slova „Gegenwurf“, které by jinak dodnes muselo stále jakoby vybízet k otázce, kdo vlastně tu je aktivní, kdo házel nebo hází před, předhazuje, a zejména před koho – zda ten, kdo házel či hází je tentý, kdo má před sebou to před-hozené, apod.
(Písek, 071207-1.)