This philosophical reflection examines the nature of a stone and its relationship to life and the universe. Drawing on Heraclitus's distinction between a mere heap and an ordered world (cosmos), the author defines a stone as a collection of "true beings." Although a stone is not alive in the biological sense, it participates in interiority through its constituent parts. This interiority, or non-objectivity, is interpreted as a necessary condition for life, which, following Teilhard de Chardin, can be described as "pre-living" or "pre-life." The text extends this concept to macrocosmic entities such as planets and galaxies. However, the author remains cautious about labeling the entire universe as "living," a point of departure from thinkers like Rádl. Instead, the author prefers to reserve the term "life" for organisms, using "pre-life" to describe inanimate structures that possess an internal potentiality that precedes and facilitates the emergence of life.
Život (a Vesmír)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 12. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Život (a Vesmír)
Kámen je něco jako jakási – z jistého hlediska dost nahodilá – hromada; asi jako první z nejstarších filosofů postavil proti sobě „pouhou hromadu náhodně rozházených věcí“ na jedné straně a „svět“ (KOSMOS, tj. krásný, pěkně uspořádaný svět) presokratik Hérakleitos (a za onu uspořádanost učinil odpovědným LOGOS, což ukazuje na to, že si ještě dobře uvědomoval, že LEGEIN původně znamenalo „sbírati“, a to „sbírati do jednoty“, což vždycky zároveň znamená „vybírati“ – sbírati bez výběru by bylo pouhým shrnováním na hromadu; mimochodem v latině vlastně totéž původně znamenalo „legere“). Kámen je tedy pouhou hromadou, ale je to hromada (vposledu) „pravých jsoucen“ (neboť ve světě jsou jen pravá jsoucna a jejich hromady), a protože pravá jsoucna mají (své) nitro, svou nepředmětnou stránku, má i každý kámen jakýsi „podíl“ na niternosti resp. nepředmětnosti. Mít nitro (niternost, nepředmětnou stránku) však ještě neznamená „žít“, tj. mít skutečný „život“, být „oživen“, ale je to pro každé „oživení“ (tj. pro vznik „života“ a tím oživenosti) nutnou podmínkou. Můžeme tedy právem niternost chápat jako „před-oživenost“ nebo „pra-oživenost“; Teilhard vysloveně užívá adjektiva „předživý“. Kámen tedy má nejen podíl na „niternosti“ (i když jen nepřímo a díky oněm nižším „pravým jsoucnům“, jejichž je hromadou), ale – v uvedeném smyslu – i na jejich „předživosti“ či „předživotě“. A to pak můžeme vztáhnout na celou planetu, sluneční soustavu, galaxii a vposledu celý Vesmír. Proti Rádlovi bych byl opatrnější a nemluvil bych o podílu „celého světa, i hvězd“ na životě, ale mluvil bych raději o podílu na před-životě (planety a hvězdy i všechna hvězdná „společenství“ jsou jen hromady; ledaže by se ukázalo, že to je z naší strany podcenění a nepochopení – zatím se tímto směrem nevydávám). Rád bych totiž ponechal pojmenování „život“ jen pro opravdu živé bytosti, tj. na organismy.
(pro Ivanu Valúchovou-Bargárovou)
(Písek, 071217-2.)