This reflection explores the ontological nature of human rights and their essential connection to the human subject. The author argues that human rights are not independent or relatively autonomous entities whose existence can simply be stated as a fact. Instead, human rights are a reality inextricably linked to specific individuals. The text criticizes the tendency to view human rights as attributes of humanity as a whole or as an abstract concept of man in general. It emphasizes that rights belong to each individual person as a subject within their specific and concrete situation. Any attempt to formulate human rights in general terms, abstracted from the individuality of specific subjects, is necessarily flawed. Legal scholarship and philosophy must remain cognizant of this strict adherence to individual human subjects and avoid acting as if this fundamental bond did not exist. Ultimately, human rights only gain meaning and validity through their direct relationship with concrete individuals in their unique contexts.
Práva lidská a subjekt
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 25. 12. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Práva lidská a subjekt
To, co platí o vztahu mezi Pravdou a subjekty (všeho druhu), platí v užším rozsahu, ale specifičtěji pro vztah mezi tzv. lidskými právy a člověkem (resp. lidskými subjekty). „Lidská práva“ nejsou žádným „jsoucnem“, a to nejen samostatně existujícím jsoucnem (pojetí tzv. samostatné resp. nezávislé existence je neudržitelné), ale ani žádným relativně samostatným jsoucnem, jehož „jsoucnost“ bychom mohli nějak konstatovat. Právě proto, že jde o „lidská“ práva, jde o „skutečnost“ spjatou s lidmi, konkrétně pak s každým jednotlivým člověkem. Nejde tedy o lidská práva, která by se týkala lidstva (tedy o práva lidstva, eventuelně „člověka vůbec“, jak o tom mluvíme), nýbrž o práva jednotlivých lidí, každého jednotlivého člověka jako „subjektu“ těchto práv. Každý pokus formulovat „lidská práva“ obecně, tj. abstrahovaně od jednotlivých lidí, od každého jednotlivého člověka v jeho vlastní určité, konkrétní situaci, musí trpět určitými nedostatky a vadami, ale zatím to nejen naši právníci, ale ani naši právní vědci a právní filosofové jinak nedovedou. Stále si však musíme být vědomi tohoto nedostatku a nesmíme si počínat, jako by této přísné vázanosti na jednotlivé lidské subjekty nebylo.
(Písek, 071225-4.)