This text examines the historical and philosophical distinction between mere impression and true knowledge as defined by the Ancient Greeks. The author notes that while both humans and animals can be misled by appearances, Ancient Greek philosophy significantly deepened this issue by establishing a sharp contrast between opinion (doxa) and genuine knowledge (episteme). According to the Greeks, true knowing was only possible through insight or contemplation (theorein). The text emphasizes that even a correct opinion (orthé doxa) cannot be considered true knowledge because it lacks the certainty derived from a direct understanding of reality. This necessity to scrutinize even convincing impressions led to the development of rigorous investigation aimed at uncovering how things truly are. Once truth is perceived through direct insight, subjective impressions lose their relevance. The reflection highlights the epistemological foundations of Western thought and the critical importance of distinguishing appearance from reality in the pursuit of truth.
Dojem a „zdání“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 30. 12. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Dojem a „zdání“
Lidé už odedávna věděli, že některé „dojmy” mohou zavádět, že mohou být mylné (a v omyl vedoucí); je ostatně docela zajímavé pozorovat třeba i zvířata, jak se mohou mýlit a jak se k takovému omylu potom vztahují (Lorenz třeba píše o psu, jak se pokouší nějak zakrýt, že štěkal na známého, protože ho správně nerozpoznal). Ale staří Řekové tento rozdíl nejen upřesnili (to upřesnění nebylo a vlastně dodnes není tak důsledné, jak by si bylo přát), ale zejména jej vysoce prohloubili, když proti pouhému zdání (domnění, DOXA) postavil jako ostrý protiklad opravdové vědění (EPISTÉMÉ). Skutečně něco „vědět” bylo možno podle Řeků jen „nahlédnutím”, „nazřením” (zírat a nazřít = THEOREIN). To třeba konkrétně znamenalo, že ani „správné domnění” (ORTHÉ DOXA) se ještě zdaleka nemohlo stát „věděním”, protože to mohla být jen šťastná volba, ale bez jistoty, že jde o pravé vědění. Odtud pak nutně vyplynulo, že i tam, kde dojem byl docela přesvědčivý nebo kde shoda lidí byla veliká, bylo třeba věc přezkoumat, a dokonce zkoumat to tak dlouho, dokud nebylo možno s jistotou nahlédnout, jak se věci mají doopravdy. Ve chvíli, kdy můžeme něco vsutku nazřít, nahlédnout, můžeme se o pouhé dojmy přestat zajímat.
(Písek, 071230-1.)