This reflection focuses on the ontological nature of information, interpreting it not as a static entity but as a dynamic "event" or "movement." The author criticizes the common tendency to extract information from its temporal context, viewing this as an artificial and misleading abstraction that distorts reality. Using photons as information carriers as an example, the text illustrates how deceptive the notion of fixed information content can be. True information is a process of emergence, decay, sharing, and transmission, inseparably linked to the activity of specific subjects. Interaction in the world is essentially a process of continuous communication and reception. From this perspective, information is not an independently existing object but the result of ongoing efforts to preserve and protect it from noise or disappearance. The text presents a new understanding of communication, where temporality and active care for the continuity of meaning play a crucial role, as information must be constantly rescued from oblivion and entropy.
„Událost“ jako ,pohyb‘ informace
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 5. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
„Událost“ jako ,pohyb‘ informace
Na tzv. informaci je třeba se dívat ze dvou stran: jednak je důležité vědět, jak informace vznikla (vzniká), ale také, jak je sdělována resp. šířena a přijímána. Kdykoli chceme o „informaci“ mluvit jako o něčem vyzdviženém z času (časového průběhu), je to umělé vydělení a nutně vždy také jisté zkreslení skutečnosti. Tak např. když se mluví o tom, že fotony jsou nositeli určitých informací, sugeruje tento způsob mluvy představu, že tyto informace jsou čímsi „pevným“, co nepodléhá těm změnám, které jsou charakteristické pro samy fotony. Všechno ukazuje k tomu, že musíme nově chápat „informaci“ i „komunikaci“. Ve vědě se běžně mluví o „působení“, ale je to jen pojmenování bez náležitého pojmového upřesnění. Veškeré vzájemné působení spočívá vlastně na přenosu informací, tj. na sdělování a přijímání „informací“. Ale co to vlastně je sdělováno a přijímáno? Izolovaná informace je pouhé abstraktum, protože je vytržena ze skutečných, tj. časových souvislostí – proto to je zároveň chybná, mylná abstrakce, protože skutečná informace je něčím, co se děje, co vzniká a zaniká, co je vysíláno a přijímáno, tedy sdíleno, tradováno (předáváno), a to díky aktivitě určitých (konkrétních) subjektů. Nejde tedy primárně o něco samostatného, samostatně jsoucího a trvajícího, nýbrž o něco, co je třeba uchovávat a opatrovat, co je třeba zachraňovat před zánikem, ale také před šumem a jakýmkoli poškozením.
(Písek, 060521-2.)