This text critically examines the nature of theoretical assumptions and their role in scientific thought. The author highlights the specific trajectory of European thinking, which, since ancient Greece and the subsequent rise of modern science, has focused on the mathematization and technization of reality. Within this framework, conceptual tools are often treated as mere instruments meant to function efficiently within logical calculus and empirical observation. Scientists frequently neglect the reflection on their own foundations as long as existing models serve practical purposes. From a philosophical perspective, however, every scientific theory rests upon a set of hidden, unspoken assumptions that escape the methodological apparatus of the science itself. The author argues that these uncritically accepted foundations represent the primary weakness of scientific theories. When such assumptions are philosophically challenged, scientific discourse often retreats into pragmatism, thereby marginalizing deeper inquiries into the validity of its premises. Uncovering these prejudices is thus an essential task of philosophical reflection, which transcends the boundaries of specialized disciplines.
Předpoklady (a předsudky)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 6. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Předpoklady (a předsudky)
Každá teorie se musí v některých rozhodujících momentech vztahovat k tomu, co tématizuje (tj. čeho je „teorií“). V důsledku zvláštního vývoje evropského myšlení, jehož počátky vidíme ve starém Řecku, ale které nastartovalo onen specifický novodobý a moderní trend zejména přírodních věd, který můžeme charakterizovat jako matematizaci (kvantifikaci) a technizaci, se považují myšlenkové prostředky, jimiž každá teorie musí pracovat, za něco druhořadého, co má prostě „fungovat“. A pokud to „funguje“ (což je z největší části záležitost logického kalkulu, a zbytek je kontrola specifickým „pozorováním“), není třeba se o to nějak zvlášť starat. Zejména teoretikové vědy se neradi zabývají reflexí svých vlastních teoretických předpokladů; když někdy tyto předpoklady přestanou vyhovovat, zkoušejí použít jiných, a prostě je vymění. Jenže z hlediska filosofie se vždy dříve nebo později musí ukázat, že i pro nejlépe (prozatím) fungující teorii (a její myšlenkové „nástroje“) představuje reflexe a náročné prověření jejích (ať už vyslovených, anebo – a to je většina případů – nevyslovených, dosud náležitě neformulovaných) předpokladů problematiku nejen velmi a někdy zcela mimořádně komplikovanou, ale – a to je pro povahu každé vědy rozhodující – naprosto se vymykající myšlenkovým prostředkům samotné této vědy. Zkrátka a stručně: slabinou každé vědecké teorie jsou její skryté předpoklady (nikoliv tedy předpoklady onou vědou resp. příslušnými vědci deklarované a tím poněkud „matoucí“, protože ony skryté předpoklady dále ještě víc zakrývající). Když filosof některé zmíněné skryté předpoklady odhalí a vědeckého teoretika se na ně a na jejich zdůvodněnost dotáže, stane se takový vědecký „odborník“ náhle jakoby diletantem a dostane se do obrovských potíží. Nejčastěji mu pak nezbývá než poukázat na to, že dosavadní teorie – navzdory oněm odhaleným a poněkud nezajištěným předpokladům – pro jejich (odborné) cíle „zatím funguje“. Tento typ marginalizace posledních předpokladů byl dokonce „ideologicky“ podepřen tzv. pragmatismem.
(Písek, 060622-1.)