This article responds to Jakub Čapek's critique regarding the nature of philosophical thinking and the question of how philosophy can prove it is not a "mere invention." While Čapek emphasizes the analysis of phenomena and experience, the author contends that every philosophy is, in a sense, "invented," as it must actively create its own conceptual tools to comprehend the world. Referencing Aristotle, the author argues that no philosophy can be a "pure" invention, as it is practically impossible for human thought to miss the truth entirely. The text highlights that reality itself does not produce philosophy; rather, philosophy must emerge from the thinker's creative effort. A unique feature of philosophy is its capacity for self-reflection, allowing it to examine itself as a whole. The author thus defends the necessity of "invention" in philosophy as an essential step toward understanding, which nevertheless remains bound to the effort of grasping that which transcends us and does not inherently provide its own philosophical analysis.
„Výmysl“ a myšlení / Filosofie jako „vymyšlenost“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 6. 9. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
„Výmysl“ a myšlení / Filosofie jako „vymyšlenost“
Jakub Čapek ve svém příspěvku k disputaci o „nepředmětnosti“ (na ETF 2004) se chtěl distancovat od mého pojetí filosofie (sám píše od mé „představy“ o filosofii), a vyšel z otázky: „Jak může určitá filosofická výpověď obstát, prokázat, že není čirým výmyslem?“ A pak vyslovuje své stanovisko (které sám s ironií označuje jako „poměrně přízemní“): „filosofická analýza se musí ověřit na fenoménech, na zkušenostech, jimiž procházíme a jimž filosofie umožňuje lépe rozumět“. A pak vymezí proti sobě obě stanoviska, tj. proti svému – že jde o „analýzu toho, co zakoušíme“ – staví to, co považuje za stanovisko mé, totiž „soustavné upozorňování na to, co nikdy zakusit nemůžeme“. (Reflexe č. 28, s. 101.) – Chtěl bych na prvním místě upozornit na velkou důležitost jednoho Čapkem užitého slova, totiž „čirý“. Bez tohoto slova by totiž bylo velmi snadné odpovědět zcela kategoricky: filosofie, a to každá filosofie, musela být vymyšlena, a proto je každá filosofie výmyslem. A tu ovšem musíme připustit, že ne každá filosofie je čirým výmyslem. Ba můžeme jít – s Aristotelem – ještě mnohem dál: ve skutečnosti žádná filosofie není čirým výmyslem. Kdyby nějaký filosof chtěl předložit světu nějakou filosofii, která by byla vskutku „čirým výmyslem“, bylo by to nejen krajně nesnadné, ale – tady bych byl stejně radikální jako Aristotelés – bylo by to vysloveně nemožné. Aristotelés totiž má za to, že „[v]yzkoumati pravdu jest jednak nesnadné, jednak snadné. Známkou toho jest již to, že nikdo jí nemůže úplně dosíci, ani se jí zcela chybiti…“ (Met. II, 993a,b – Kříž s. 66). Potud tedy můžeme trvat na tom, že žádná, ani ta nejabsurdnější a nejdivočejší filosofie není, a dokonce nemůže být „čirým výmyslem“. A na druhé straně se bez nějakých výmyslů neobejde žádná filosofie, neboť to, čeho se filosofické myšlení týká, k čemu směřuje, co se pokouší pochopit a – k tomu se musíme ovšem vrátit se zvláštní pozorností – také „analyzovat“, je a vždycky zůstane něčím, co samo ze sebe žádnou filosofii nevyprodukuje, neboť ta musí začít odjinud a musí si také k tomu vytvořit své vlastní prostředky, bez nichž by se nikdy nestala filosofií. (Jen pro úplnost, kdyby se vyskytla nějaká námitka: samozřejmě zvláštností filosofie – na rozdíl ode všech odborných vědeckých disciplín – je to, že se může zabývat také sama sebou, a to nejen zčásti a po nějaké vymezené stránce, ale sebou jako takovou, sebou v celku, vším, čím je a co podniká. V takovém případě ovšem opravdu filosofie jakoby „produkuje“ to, čím se pak zabývá, ale tady je zapotřebí pečlivějšího rozlišování, takže i k tomu se musíme vrátit zvlášť.)
(Písek, 060906–1.)