This text examines the ontological definition of an event as a dynamic process characterized by its internal unification within time. The author emphasizes the critical necessity of developing an adequate conceptual framework and specific terminology to reflect the unique nature of events, avoiding the limitations of traditional linguistic structures. Drawing inspiration from Alfred North Whitehead’s innovative approach—which employs psychological terms within physical contexts—the author interprets the event as an entity that actively "performs its being." Consequently, an event is conceptualized as an active subject rather than a passive recipient of change, possessing its own agency and capacity for performance. The central philosophical inquiry focuses on the internal norms and rules that govern the event-subject in its activities. By redefining the event as a self-governing subject, the text explores the internal logic and ontological autonomy of processual phenomena. It underscores the vital relationship between language, thought, and reality, suggesting that new terminology is essential for a deeper understanding of how events are structured and sustained.
Událost – její vnitřní norma
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 11. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Událost – její vnitřní norma
Už to, že událost je děním, které je sjednoceno (a tudíž sjednoceno v čase, nikoli v bezčasí), nás vede k otázce, jak je takové sjednocení vůbec možné. Musíme si celou věc především důkladně (pojmově) promyslet, ale musíme si také zvolit nezbytná pojmenování, vhodné ,termíny‘, neboť myšlení, které nemá k dispozici vhodné termíny, nutně upadá do závislosti na termínech starých a zaběhaných. (Termíny nejsou pouhým označením, ale jsou to slova, která mají důležité vazby, směřující na jiná slova, neboť slova jsou vždy zapojena do jazykových struktur; a právě tato zapojení je třeba upravit, změnit, některá oslabit nebo zrušit, jiná přidat a zavést.) Whitehead neváhal třeba sáhnout k termínům psychologickým (např. feeling) v kontextech vysloveně fyzikálních, čímž vlastně ustavil jejich nový význam. Právě proto můžeme mluvit třeba o tom, že událost „vykonává své bytí“, a tak jí můžeme připisovat „výkony“ a předpokládat, že je nějakým způsobem aktivní. A pak už nám nebude dělat takové těžkosti ji chápat jako subjekt (neboť akce není možná bez aktivního subjektu), a budeme za legitimní považovat otázku, čím se událost-subjekt řídí, čím se ve svých činnostech spravuje.
(Písek, 061102-1.)