This text presents a philosophical analysis of the nature of the question and its relationship to non-being, knowledge, and human existence. The author challenges the common misconception that a question merely aims at what already exists, arguing instead that a question focuses on what is not yet fulfilled or known. A fundamental distinction is made between the thing itself and the intentional model required to refer to any object. The discourse further categorizes questions, distinguishing between those seeking information known by others and existential questions that only the individual can answer through their own actions and deeds. These existential questions are not mere products of subjectivity; rather, they precede consciousness and are rooted in unreflected existence. Answering such questions involves a process of internalizing them and responding through ek-static activity. Ultimately, the text suggests that being addressed by these primordial questions is what shapes human subjectivity and defines the meaning of personal existence, as the answer is realized only through one's life.
Otázka
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 12. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Otázka
Každou otázkou se myšlenkově zaměřujeme na něco, co nemáme, co – přinejmenším pro nás – není (ještě není), totiž na to, co bude splněno, uskutečněno teprve odpovědí, která tu ještě není, kterou ještě neznáme a tedy nemáme (a zatím nevíme, zda ji vůbec někdo má), a co tedy nemůže být zodpověděno pouhou jsoucností, existencí oné věci. Je to běžná chyba, že máme za to, že nám jde o dotaz, směřující k něčemu, co (už nějak) „jest” a jak to „jest”. Tradiční chybou tu je právě ten nedostatek rozlišení mezi „věcí samou” a její myšlenkovým modelem (intencionálním předmětem), s jehož pomocí onu věc (jakožto „reálný” předmět) „míníme”: když se na onu „věc” dotazujeme, musíme mít už k dispozici nějaký takový model, který ji pro nás (tj. pro naše dotazování) představuje, reprezentuje. Kdybychom žádný takový „model” k dispozici neměli, bylo by pro nás nemožné se na onu „věc” dotazovat, ba vůbec se k ní nějak myšlenkově vztáhnout. (Pochopitelně před vynálezem pojmů a pojmovosti neměl onen „model” povahu intencionálního „předmětu” v oné formě, jaká se stala běžnou po onom vynálezu.) Je proto zapotřebí dále rozlišovat mezi otázkou, mířící k tomu, co pouze my nevíme, ale co by někdo jiný mohl vědět, a otázkou, zaměřenou k něčemu, co nikdo jiný (zatím) neví, případně co nikdo jiný z principiálních důvodů ani vědět nemůže. Jsou totiž otázky, na které můžeme dovědět pouze my a nikdo jiný: to jsou především naše existencielní otázky, na něž můžeme odpovědět jen my, a to právě svou existencí, svou ek-statickou aktivitou, svými činy, svým jednáním. (Mimochodem: první fází odpovědi na takové otázky je to, že si je necháme dojít, že se jimi necháme oslovit, že si je připustíme a že si je uvědomíme, že je vyslovíme a myšlenkově si je osvojíme – tedy že je proměníme ve své existenciální otázky. Tedy: existencielní otázka není původně plodem našeho vědomí, naší subjektivity, nýbrž ona veškerou subjektivitu a všechno naše vědomí předchází, protože je spjata už s naší (ještě nereflektovanou) existencí.
(Písek, 061217-1.)