This text examines the concepts of movement and time in Plato's Timaeus. The author analyzes two traditional sources of movement: the formless archaic movement and the Demiurge's activity. The study focuses on a deeper analysis of the Demiurge's actions, distinguishing between two phases: the well-known imprinting of ideas into the flux and the less-discussed selection and ordering of ideas. This selection process, which requires intelligence and precedes actual creation, suggests a specific type of movement that is not part of the physical world. This analysis implies the existence of a "pre-cosmic" time that operates independently of the time created alongside the universe. Although the Timaeus explicitly states that time began with the cosmos, the author argues that the Demiurge’s deliberative process and the preparation of ideal models necessitate a temporal dimension preceding all physis. The text thus reveals hidden layers of Platonic cosmology regarding the dynamics of the intelligible sphere and its relation to the process of becoming.
Pohyb(y) v Timaiovi (Platón) / Pohyb u Platóna / Čas před-světný v Timaiovi (Platón)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 2. 2005
- This is a part of the original document:
- 2005
Pohyb(y) v Timaiovi (Platón) / Pohyb u Platóna / Čas před-světný v Timaiovi (Platón)
Platón (v Timaiovi) zná dva zdroje pohybu: jedním starým, původním, „archaickým“ zdrojem pohybu je beztvarý pohyb jako jedna z ARCHAI. Svět a všechno v něm pak vzniká činností demiurga, který je – právě jakožto aktivní ARCHÉ – druhým zdrojem pohybu. Přihlédneme-li však blíže, tj. jdeme-li dál než Platónův Timaios ve svém líčení, musíme nutně odlišit dvojí druh demiurgovy aktivity. Jeden druh, o kterém nám Timaios vypráví, spočívá v demiurgově otiskování ideí do beztvarého toku (čímž vznikají „eidola“, obrázky či odliky idejí); druhý, o kterém se Timaios přímo nezmiňuje, spočívá v jakési selekci těch idejí, které se hodí k určitému otisku či odlice v daném případě. Tuto selekci, která předpokládá jistou inteligenci a jisté vědění, musí demiurg provést ještě dříve, než se pustí do otiskování, a musí nepochybně jít také o jistou aktivitu, o jistý demiurgův výkon (neboť ideje nejsou ve své nehybnosti nikterak před-uspořádány takovým způsobem, aby se demiurgovy výkony mohly nějak zautomatizovat – pro každý vytvořený „otisk“ musí být přece nově vybírány a uspořádány). Tento takřka skrytý druh pohybu je předpokladem demiurgova otiskování ideí do beztvarosti pohybujícího se toku „prázdného“ dění, což znamená, že nemůže být jeho součástí ani složkou. Protože myšlenka na tento druh pohybu není ničím, co bychom museli k Timaiovu líčení nějak přidávat jako nějaký cizí prvek, nýbrž je – byť dost skrytě – obsaženo v jeho líčení samém, takže ji můžeme jen odhalit a výslovně tématizovat, můžeme tu vidět alespoň jakýsi náznak pojetí času, který není součástí světa a který nevzniká teprve se světem (a snad s ním ani nezaniká). I když v Timaiovi najdeme výslovnou formulaci myšlenky, že čas vznikl se světem, a to „podle vzoru věčné přirozenosti“, máme tu najednou čas, který do žádné FYSIS nemůže být zahrnut, protože každou FYSIS, každé FYEIN i FYESThAI nutně předchází. Jestliže ideje jakožto „vzory po všechny věky jsoucí“ zůstávají bez pohybu a beze změny, myšlenka s rozvahou a s vědomostmi pracujícího demiurga, který si připravuje sestavy idejí, vhodných k vytvoření toho či onoho otisku či odlitku, schopného samostatného, byť dočasného „bytí“, vede nutně k předpokladu jistého typu pohybu či změny, který není součástí stvořeného světa, a tím i k předpokladu času, který běží ještě před „stvořením“ onoho jiného času, vzniklého současně se světem.
(Písek, 050209–1.)