This text explores the essence of the nation, particularly the Czech nation, defining it not as a natural phenomenon but as an artificial cultural construct. The author argues that although nations are "inventions," their historical realization makes them a concrete reality. The text critiques the traditional understanding of the nation as something given by nature (fysei), a misconception tracing back to Aristotle’s conception of the polis. In this context, the author references Patočka’s notion of the trauma of national character and Rádl’s critique of Boleslav Jablonský. Jablonský's thesis—that nationality precedes faith because birth precedes baptism—is identified as flawed because it confuses biological birth with cultural identity. Thus, a nation is understood as the result of intentional cultivation and cultural effort rather than an immutable biological fact. This perspective encourages a reassessment of traditional nationalist attitudes and acknowledges historical and cultural responsibility for the existence of a national community.
Národ (zvl. český)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 16. 12. 2005
- This is a part of the original document:
- 2005
Národ (zvl. český)
Národy jsou umělé výtvory, vlastně výmysly. Ale protože se podařilo tyto výmysly uskutečnit, jsou proto skutečností. To znamená, že to nejsou pouhé chiméry, nějaké ideologické falešné představy; znamená to tedy jen to, že nejsou „přirozené“, tj. „od přírody“ (FYSEI, jak říkali Řekové), nýbrž že to jsou skutečnosti „kulturní“, tedy uměle vypěstované. Ta chyba, že „národy“ byly a často dosud jsou považovány za cosi přirozeného, je velmi starého data (i když ovšem postupem času došlo k významným významovým posunům). Byl to asi první Aristotelés, který byl přesvědčen, že obec (POLIS) je „od přírody“, tedy FYSEI, a že člověk je „od přírody“ určen být občanem, tj. členem takového společenství, které dosáhlo jisté (relativní) dokonalosti právě v řecké POLIS. Tázání po národním charakteru je tedy zatíženo nejenom jakýmsi „traumatem“ (jak říká Patočka), nýbrž také touto závažnou chybou, že onu nejvlastnější povahu národa hledá v něčem „přirozeném“. Rádl právem poukázal např. na to, jak chybný je argument Boleslava Jablonského, že se napřed narodil a teprve potom byl pokřtěn, takže je nejprve Čechem a teprve pak křesťanem.
(Písek, 051216–1.)