This text explores the relationship between the concepts of truth and goodness within the framework of meontological thought and negative Platonism. The author responds to the ideas of Jan Payne, who seeks to revive the Platonic idea of the Good as a supreme instance, yet stripped of its traditional ontological existence. The text examines whether "Good in general" can be understood as pure non-objectivity that grounds the value of individual good acts and entities. While the author acknowledges the terminological possibility of identifying this supreme instance with the Good, he argues in favor of retaining the term "Truth." According to the author, Truth as pure non-objectivity is more conceptually accessible and better represents the instance in whose light specific goods appear. The article emphasizes that Truth serves as the fundamental horizon allowing for the conceptual grasp of ethical values without becoming an objective being. This conception requires a radical transformation of the conventional understanding of non-objectivity in relation to the world's events.
Pravda a dobro
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 8. 2004
- This is a part of the original document:
- 2004
Pravda a dobro
Pokud by se Jan Payne chtěl vrátit k Platónově myšlence „dobra“ jakožto nejvyšší ideje, ale – ve smyslu „negativního platonismu“ nebo méontologie by chtěl tuto ideu zbavit jsoucnosti, musili bychom se tázat, v jakém smyslu by bylo možno pojmout „dobro vůbec“ jako to, co „umožňuje a zakládá“ dobrost každého jednotlivého dobrého. Už z toho je vidět, že předpokladem pro takové pojetí je zcela jiné, od dosavadního běžného chápání naprosto odlišné; a proto by bylo nejprve nutno se zaměřit na problém souvislosti „dobra“ jakožto ryzí nepředmětnosti ke všemu událostnému dění – prostě tak, jak to je uchopeno v méontologické koncepci Pravdy jakožto ryzí nepředmětnosti. Zásadně proti tomu nemám námitek, protože jde konec konců pouze o jiné pojmenování ryzí nepředmětnosti, tedy o záležitost terminologickou. Ovšem jak slovo „pravda“, tak slovo „dobro“ mají některé významy resp. konotace, které po mém soudu takové řešení neobyčejně ztíží. Proto sám nadále zůstávám o pochopení Pravdy jako nejvyšší ryzí nepředmětnosti, protože je navzdory „novosti“ zjevně bližší obecnému chápání (necháme-li stranou předsudečnou adekvaci). Hlavně tu půjde o to, že Pravdu lze snadněji pochopit jako nepředmětnou (nejsoucí) instanci, v jejímž světle se každé konkrétní dobro jeví jako dobro, ale která také má poslední slovo v případě, že jde o nějaké myšlenkové uchopení „dobra vůbec“.
(Písek, 040804-2.)