This text explores the relationship between clarity and truth, emphasizing that clarity is not the primary measure of truthfulness. The author argues that the demand for clarity should not be applied to Truth itself, but rather to human attempts at expressing it. True Truth brings its own light, allowing things to be perceived in a new context; however, our lack of preparation can make such a revelation seem incomprehensible. When we fail to understand, we must not reject the truth prematurely; instead, we should seek new intellectual approaches and tools rather than resorting to simple simplification. The process of grasping truth often requires a shift in our existing opinions and a willingness to view matters from different perspectives. Consequently, clarity is conditioned by our readiness to be enlightened by the truth and to adapt our thinking to it, rather than trying to adapt the truth to our limited cognitive capacities. The path to understanding involves the experimental use of new conceptual means and an openness to alternative procedures in the pursuit of truthful knowledge.
Srozumitelnost a pravda
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 4. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Srozumitelnost a pravda
Požadavek srozumitelnosti je jenom jedním a zdaleka ne tím nejdůležitějším, jde-li o pravdivost myšlenky a jejího vyjádření. Především je třeba si naprosto jasně uvědomit, že tento požadavek nemůže a nesmí být kladen na Pravdu samu; je-li totiž Pravda něčeho či o něčem srozumitelná, nezáleží na nás a naší schopnosti porozumět, nýbrž především na povaze „věci samé“, tj. toho, co se do světla Pravdy má dostat a co se ve světle Pravdy má vyjevit. Jinak a snad lépe řečeno: požadavek srozumitelnosti nemůže (a nesmí) být kladen na Pravdu, nýbrž na naše pokusy o vyslovení pravdivé myšlenky. My se nepochybně musíme snažit být ve svých výrocích co nejsrozumitelnější. Ale mezí naší srozumitelnosti je pravdivost, a to jak naše osobní pravdivost, tak pravdivost našich myšlenek, našich tezí a koncepcí. Srozumitelnost je ostatně záležitostí naší připravenosti porozumět: Pravda k nám přichází tak, že s sebou přináší světlo, v němž je možno věci vidět (a chápat) „vpravdě“; jsme-li nepřipraveni se jí nechat osvítit, jeví se nám jako nesrozumitelná. Když tomu tak je (a je tomu tak velmi často), nesmíme předčasně usoudit, že to není Pravda, která k nám přišla a která nám vyjevuje „věci“ tak, že tomu nerozumíme, ale musíme mít stále na paměti, že nedostatek našeho porozumění může být prostě důsledkem naší nepřipravenosti. Především se nesmíme od Pravdy odvrátit jenom proto, že jí nerozumíme; navzdory tomu, že nám jako Pravda nepřipadá, musíme se pokoušet a větší srozumění z naší strany. Většího srozumění a v důsledku toho i větší srozumitelnosti pak nedosáhneme zjednodušováním, nýbrž hledáním jiných, nových přístupů a zkušebním užíváním nových, odlišných myšlenkových prostředků. Přicházející Pravdy totiž vždycky více nebo méně tlačí na to, abychom změnili své mínění, abych se podívali odjinud a jinak, abychom zkoušeli několik alternativních postupů, pokud jen nám napadnou.
(Písek, 030415–1.)