This text addresses the issue of diverse conceptions of truth throughout the history of philosophy and explores how the validity of truth theories themselves can be evaluated. The author criticizes the assumption that truth can be captured through mental models or intentional objects, an approach typical of the correspondence theory of truth. The central argument is that truth is neither a thing nor an object; therefore, any conception based on an intentional object necessarily fails to represent actual truth. The text highlights a profound aporia: if every concept is inherently linked to a model, that model cannot resemble actual truth, which is essentially non-objective. The author suggests that the only way out of these contradictions is a fundamental restructuring of our cognitive apparatus and conceptual frameworks. It is necessary to transform the way we relate to "pure non-objectivities," a category to which truth belongs. Only through this intellectual transformation can we overcome the limitations of traditional theories and achieve a proper philosophical relationship with truth itself, without reducing it to a mere object of study.
Pravda a různá pojetí
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 10. 8. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Pravda a různá pojetí
Objasnit je zapotřebí podivnou záležitost: v dosavadních dějinách filosofie byla vypracována (lépe či hůře) různé pojetí „pravdy“; existují dokonce celé knihy, které se dějinami rozmanitých teorií „pravdy“ zabývají (např. Skirbekk, Wahrheitstheorien). V jakém smyslu mohou být rozdílné teorie „pravdy“ rozdílnými teoriemi (pojetími) téhož, tj.téže pravdy? Nebo je tolik pravd, kolik je teorií pravd? Jaké má kterýkoli filosof prostředky k tomu, aby posoudil a zhodnotil jednotlivé koncepce „pravdy“ a aby mezi nimi rozpoznal ty pravdivé (eventuelně tu jedinou pravdivou) od ostatních, které pravdivé nejsou? Co lze považovat za platné měřítko pro posuzování pravdivosti nějaké teorie pravdy, aby to bylo v souhlasu s touto teorií? Pokud bychom uznali adekvační teorii za platnou a pravdivou, musili bychom předpokládat nějakou „pravdu“, které by se ona teorie „pravdy“ nějak mohla připodobnit, přistejnit. Protože však každá koncepce pravdy, každý pojem „pravdy“ jsou nutně spjaty s nějakým myšlenkovým modelem, tj. intencionálním předmětem, takže neplatí ona poměrně jednoduchá námitka, že mezi věcí a myšlenkou věci není žádná podoba (protože podoba sice není mezi věcí a myšlenkou věci, ale je mezi věcí a myšlenkovým modelem věci, tj. příslušným intencionálním předmětem), musíme se tázat po myšlenkovém modelu „pravdy“, abychom mohli překontrolovat, nakolik se tento model (intencionální předmět) skutečné pravdě podobá. Ale to nemůže fungovat, protože pravda (skutečná pravda) není žádnou „věcí“, žádným „předmětem“, žádným „objektem“. Pokud tedy kterékoli pojetí pravdy (pojem, koncepce nebo teorie pravdy atd.) je vskutku spjat s nějakým (vždy příslušným) intencionálním objektem, je tím už rozhodnuto o tom, že takové pojetí (pojem, koncepce, teorie) se skutečné pravdě ani co do svého intencionálního modelu naprosto nepodobá a nemůže tedy být pravdivé. – Z těchto aporií nevede žádná cesta, pokud nepřijmeme předpoklad či spíše zásadu, že se myšlenkově nemůžeme náležitě vztáhnout k tzv. ryzím nepředmětnostem (mezi něž právě Pravda náleží), dokud nepodnikneme důkladnou restrukturaci svého myšlenkového aparátu, tj. pojmovost a pojmů samých.
(Písek, 030810–3.)