This text explores the fundamental nature of philosophical thought within the context of European intellectual traditions, rooted in the Greek invention of specific conceptual frameworks. It examines the historical development and divergence of two foundational disciplines: geometry and philosophy. While geometry became the archetype for scientific precision and influenced various specialized sciences, the author argues that philosophy must maintain its unique character and avoid being categorized as a science. Historical attempts to establish philosophy as a science have only resulted in the emergence of new, separate scientific disciplines. The crucial distinction lies in philosophy's inherent responsibility to address the interconnectedness of its subjects with the whole or the universe. Unlike specialized sciences, philosophy cannot abandon this holistic perspective. This focus on totality represents a persistent challenge and an unsolved problem, necessitating a continuous effort for internal reorientation and the reform of philosophical inquiry to remain relevant in its pursuit of comprehensive understanding.
Nepředmětnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 8. 5. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Nepředmětnost
Žádná intelektuální disciplína se neobejde bez určitých paradigmat, která sice nejsou zcela libovolná, ale jejichž volba zásadně připouští alternativy. Evropské intelektuální, tj. myšlenkové tradice jsou spjaty s řeckým vynálezem pojmů, přesně řečeno: pojmovosti jednoho určitého typu, kterému budeme říkat řecký. Za předpokladu a na základě tohoto vynálezu byla ustavena resp. postupně ustavována první dvojice takových disciplín, které obě měly obrovský vliv na další intelektuální vývoj evropský a dnes už světový. Byla to geometrie a filosofie. Geometrie se stala prototypem vědy a jako vzor myšlenkové přesnosti mocně ovlivňovala také filosofii, která se však, jak se ukázalo, nesměla stát vědou. Vždycky, když se některý filosof pokusil ustavit resp. znovuustavit filosofii jako vědu, dosáhl v nejlepším případě jen odloučení nové vědecké disciplíny od filosofie. Proto by filosofie už nikdy neměla být chápána jako zvláštní, speciální věda. Naším úkolem je tedy obojí přísně rozlišovat. To se sice děje už dlouho – a to z rozmanitých motivů – ale ne zcela dostatečně. Právě tak, jako neexistuje jen jedna věda, nýbrž už celá dlouhá řada speciálních vědeckých disciplín, které mají tendenci se dále rozdělovat a specializovat, neexistuje ani pouze jediná filosofie, nýbrž veliké množství různých pokusů o vnitřně koherentní myšlenkovou stavbu, která však na rozdíl od odborných věd nesmí ztrácet ze zřetele, že kterékoliv její téma anebo kterýkoliv okruh její problematiky je závažným způsobem zapojen do souvislostí jednak s jednotlivými celky, jednak s celkem veškerenstva. Právě onen celek a celkovost zůstávají nejen problémem po staletí nevyřešeným, ale zároveň výzvou, na niž odpovědí může být jen neustávající úsilí filosofického myšlení o vlastní reorientaci a reformu.
(Pha, 940508-1.)