This reflection explores the problem of defining philosophy and the difficulties inherent in establishing conceptual precision. The author argues that philosophy cannot be defined as a finished, static entity if it is to remain a living reality. Drawing a parallel to biological classification, the text highlights the ambiguity between what is real and what is merely conceptual. To approach the essence of philosophy, the author suggests combining two methods: a broad definition that gradually excludes non-philosophical phenomena, and a narrow definition rooted in historical self-understanding that is progressively expanded. Philosophy is thus examined as a specific mode of thought, identifying essential criteria required for a thinking process to be considered philosophical. Ultimately, the text posits that any conceptual definition serves only as an auxiliary and approximate tool for understanding the dynamic nature of philosophical inquiry, which transcends rigid categorizations.
Pojmovost a filosofie / Reflexe a filosofie
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 7. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Pojmovost a filosofie / Reflexe a filosofie
Nelze s pojmovou přesností vymezit, „co“ to je filosofie, pokud nechceme filosofii definitivně odsunout do minulosti mezi „hotové“, již ukončené „skutečnosti“ (jevy, útvary, události). Důvody nejsou v nápadné rozmanitosti způsobů a cest filosofického myšlení (živé organismy jsou nesrovnatelně diferencovanější), nýbrž v tom, že filosofie a filosofování není jen záležitostí našich představ a libovolných nápadů, ale něčím „skutečným“ a tak říkajíc „živým“. A to, co je skutečné (a ne pouze myšlené), nelze pojmově vymezovat jinak než jenom pomocně a přibližně. (Víme, jaké problémy jsou spojeny s tříděním organismů na pouhé variety, skutečné druhy, rody atd.) Přesto vcelku s jistotou dovedeme rozhodnout, jde-li o živou bytost nebo neživý předmět; problémy mohou ovšem nastat někde v hraničních oblastech. Chceme-li rozhodnout, jsou-li viry živými bytostmi nebo pouhými produkty živých bytostí, musíme se rozhodnout, na jakých znacích chceme trvat („přirozené“ hranice málokde najdeme, jak na to ostatně upozorňoval už Anaxagoras). Podobně tomu je s filosofií. Pro jaké znaky se tedy máme rozhodnout? Naskýtají se nám obecně dvě základní možnosti: buď se pokusíme vymezit filosofii spíše široce a pak budeme některé fenomény z tohoto rámce postupně vylučovat, anebo naopak vyjdeme z vymezení užšího a teprve později je budeme obohacovat a rozšiřovat o některé fenomény, které se nám do původního vymezení nepodařilo zahrnout. Protože obě metody v sobě něco mají, bude nejlépe vydat se oběma cestami. Provedeme to tak, že z jedné strany vymezíme filosofii jako záležitost myšlení a budeme zkoumat náležitosti, bez nichž myšlení nemůžeme uznat za filosofické, z druhé strany pak vyjdeme z určitého velmi starého sebepojetí filosofie a budeme naopak zkoumat, co mu chybí a v čem je snad příliš úzké.
(Písek, 940705-1.)