This text explores the possibility of a philosophical reflection on faith that remains independent of theological frameworks. The author draws on the scholarship of Willi Marxsen and Gerhard Ebeling, who methodologically focused on the most authentic layers of the Synoptic Gospels, specifically the "logia." Ebeling’s analysis reveals that in the immediate circle of Jesus, the term "faith" was used "absolutely," without the need to specify or define its object. Crucially, this absolute usage is found in contexts involving individuals outside the house of Israel, such as the Roman centurion or Samaritans, where a shared religious object of faith cannot be assumed. This leads to the conclusion that the original understanding of faith in Jesus' context differs significantly from the modern conception, which typically requires a defined object. The document thus challenges the contemporary understanding and suggests that faith should be examined as a fundamental existential phenomenon rather than a set of beliefs directed at a specific theological object. This approach allows for a philosophical investigation that transcends traditional dogmatic structures.
[Přivedení k tématu víry bez předmětu skrze Marxsena a Ebelinga]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 5. 1987
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1987]
[Přivedení k tématu víry bez předmětu skrze Marxsena a Ebelinga]
Na začátku příliš – ve filosofii – nezáleží, ale přece jenom je zapotřebí nějak začít a dát takovému začátku určitou věrohodnost (aby nebyl zcela nahodilý). Celý problém vlastně spočívá v tom, navázat nějak na povědomí určitého kruhu lidí (buď co nejširšího anebo nějak blíže vymezeného). K prehistorii toho, proč jsem si postavil otázku právě takto (totiž zda je možná filosofická reflexe víry, která by se v ničem neopírala o theologickou reflexi víry a o theologii vůbec), by bylo třeba uvést, jak se ve mně probouzela jistá tušení, jak jsem byl nakloněn hledat problém spíše jedním směrem než směry ostatními atd. Vlastním a rozhodujícím momentem zvratu bylo nahlédnutí, zprostředkované nejprve Marxsenem a potom jeho učitelem Ebelingem, na kterého se ve své knížečce odvolává. Ebeling se totiž metodicky soustředil z celého Nového Zákona na synoptiky a v rámci synoptiků na tzv. logie, tj. na místa takříkajíc nejautentičtější, Ježíšově kruhu, činnosti i jeho výkladům nejbližší a s co největší pravděpodobností opravdu a věrohodně pocházející buď z úst samotného Ježíše nebo alespoň jeho způsob vyjadřování věrně napodobující (a tudíž s vyloučením všech dodatečných zápisů a formulací, neřkuli interpolací). A tu dochází Ebeling k tomu, že v tomto prostředí, jež se těsně přimykalo k osobě a působení Ježíšově, bylo zvykem mluvit o víře „absolutně“, tj. aniž by se vůbec cítila potřeba upřesnit, o jakou víru jde, poukazem na nějaký její předmět. Z bližší analýzy lze navíc dovodit, že tuto okolnost nelze relativizovat nějakým odvysvětením, jako že to tehdy bylo tak samozřejmé, že o tom nebylo ani zapotřebí mluvit. Nikoliv: o víře bez jakéhokoliv vymezení a upřesnění se mluví v případech, kdy nebylo možné nějakou „správnou“ víru předpokládat, potože šlo o osoby, které nebyly počítány k lidu izraelskému (např. ze Samaří) anebo které bylo docela jednoznačně možno označit za pohany (římský setník). Z toho vyplýval jediný možný závěr: pod slovem „víra“ se v Ježíšově kruhu rozumělo něco jiného, než jak tomuto slovu rozumíme obecně dnes.
15. V. 87
### 870515