This text comprises preparatory notes for a presentation on the nature and essence of philosophy. Drawing on insights from Karl Popper and Emanuel Rádl, the author argues against an over-reliance on linguistic semantics, favoring instead a focus on factual inquiry and the integration of philosophical problems into everyday life. A central theme is the tension between the concept of victorious truth and the Pythagorean-Platonic tradition, which views truth not as a possession but as an object of perpetual striving and desire (Eros). Philosophy is presented not as a museum of static ideas or a mere historical survey, but as an active, living dialogue with past thinkers. The author contends that studying the history of philosophy serves only as a guide, whereas true philosophical practice requires an authentic intellectual encounter. He warns against rote memorization and the dangerous identification with historical figures, asserting that truth must be realized through spiritual struggle and action. Ultimately, the document advocates for philosophy as a dynamic, popular, and dialogical pursuit that seeks to manifest truth in the world.
[Přípravné poznámky k vystoupení na téma, co je filosofie]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 12. 1987
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1987]
[Přípravné poznámky k vystoupení na téma, co je filosofie]
„Nikdy neber vážně problémy se slovy a jejich významem. Vážně je třeba brát jen pochybnosti o faktech a tvrzení o faktech…“ (Karl Popper, Unended Quest, „Věčné hledání“, Brno 1988, str. 13 kap.7.)
„Čím více bude lidstvo pokračovat, tím více bude filosofie lidovou a tím více bude lidovost jejím ideálem.“ (Em. Rádl, DF I, 1932, s. )
je třeba „viděti filosofické problémy doma“ (Em.Rádl)
Rétorika – pěstování mluvy a zapomínání na řeč
Sofistika – zneužívání jazyka proti řeči
Tradice myšlenky „vítězné (či vítězící) pravdy“ a tradice „pythagorejského“ pojetí filosofie (přesně a zaručeně: Platón v Symposiu): pravda jako něco, co filosofie „nemá“ a „mit“ nemůže (ve vlastnictví, v držení). Ovšem:
funkce Eróta spočívá v toužebné snaze, směřující k pravdě; naproti tomu vítězná pravda je výzvou k zápasům (především duchovním a myšlenkovým) na tomto světě, aby se pravda uplatnila a prosadila, „uskutečnila“ výzva ke „skutkům“.
Tradice je něco jiného než uchovávání nějakého muzeálního souboru myšlenek. Filosofie může a dokonce musí být rozhovorem s významnými filosofy minulosti, nikoliv jen jejich historickým traktováním. Proto výklad dějin filosofie je jen čímsi služebným, usnadňujícím cestu k setkání s dávnými i nedávnými mysliteli, ale sám ještě je tak málo takovým setkáním, jako je cestovní průvodce (bedekr) skutečným setkáním s jinými zeměmi a národy.
Interpretace nějakého staršího nebo nedávného filosofa je filosofickou interpretací jen tenkrát, když je vedena jako dialog s oním myslitelem. Nějaké ztotožnění s ním, podobné hercovu ztotožnění s postavou hry, je pro filosofie a filosofa problematické a nebezpečné. (A už nic nemluvíme o vštípení rozsáhlých míst z onoho filosofa do paměti a schopnost recitovat jeho vlastní slova – to už vůbec není filosofie, i když to pro filosofa a pro filosofie zejména kdysi mohlo mít velký význam.)
5. 12. 87
### 871205