This text provides a critical analysis of Annemarie Pieper's conception of ethics and moral language. The author initially explores Pieper’s alignment with the traditional understanding of ethics as a philosophical discipline focused on moral conduct, drawing on the works of Günther Patzig and Norbert Hoerster. However, the primary critique centers on Pieper’s distinction between the "language of morality" and the "language of ethics." Pieper defines the former as everyday discourse concerning critically assessed actions, while the latter is described as "reflective talk" about that moral language. The analysis identifies several fundamental flaws in this approach. Firstly, it challenges the ambiguous concept of "reflective talk," arguing that while reflection is articulated through language, it is not performed by the language itself. Most significantly, the author critiques Pieper’s reduction of the language of ethics to a mere meta-discourse on moral language. This interpretation erroneously separates ethical inquiry from the direct study of morality and ethics itself, potentially limiting the discipline to a purely linguistic exercise.
[Kritika pojetí etiky a morálního jazyka u Annemarie Pieperové]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 2. 1988
- This is a part of the original document:
- 1988.2 (strojopis)
[Kritika pojetí etiky a morálního jazyka u Annemarie Pieperové]
88-256
Annemarie Pieperová (5959) vcelku akceptovatelně přechází na ten význam názvů „etika“ a „etický“, který je vyhrazen pro filosofii (filosofickou vědu, jak říká, tj. filosofickou disciplínu) o morálním/mravním jednání lidí (s. 20). Cituje pak Günthera Patziga (Ethik ohne Metaphysik), který rezervuje výraz „etika“ pro filosofické zkoumání problémového okruhu „morálky“ (přičemž Patzig považuje termín morálka za významově ekvivalentní termínu etika, což jen ještě víc problematizuje jeho shora uvedený výměr). V dalším je citován Norbert Hoerster, Texte zur Ethik, kde výraz etika je považován za významově shodný s výrazem „morální filosofie“. A pak přechází Pieperová k jinému tématu, totiž k jazyku morálky resp. k morálnímu jazyku (Sprache), a dopouští se následujícího poklesku: Jazyk morálky zahrnuje běžné mluvení (das umgangssprachliche Reden) o jednání (činech), pokud jsou podrobovány kritickému posuzování. Naproti tomu jazyk etiky nebo morální filosofie je reflektující povídání (Sprechen) o morálním jazyce. – Chyb je tu hned víc. Především zůstává nejasné, co máme rozumět pod reflektujícím povídáním (reflektierendes Sprechen): když jazyk mluví (a můžeme vůbec říci, že jazyk mluví?) o jazyku, je to dokladem provedené reflexe, ale příslušná reflexe není prováděna samotným jazykem, nýbrž v jazyce nachází pouze své vyslovení, vyjádření. Proto samo povídání (Reden) je zase jen slovním vyjádřením reflexe, nikoliv reflexí prováděnou samotným povídáním. Reflexe je zajisté artikulována v jazyce a pomocí jazyka, ale daleko víc je závislá na řeči (jako elementu, logu). Nejhrubější chybou je ovšem redukce resp. misinterpretace jazyka etiky, jako by se legitimně mohl vztahovat pouze k morálnímu jazyku, a tedy nikoliv k morálce, k mravnosti samé.
20. II. 88
### 880220