This text provides a critical analysis of contemporary genetics, highlighting its inherent one-sidedness caused by a reductionist and causal approach to biological processes. The author argues that genetics focuses excessively on genetic information while neglecting the essential activities required for reading and transcribing this information, which are prerequisites for both cell division and generational change. A fundamental deficiency lies in the disregard for the subjects or agents of these activities, as activity without a subject is conceptually groundless. The text emphasizes the necessity of identifying various levels of subjectivity, ranging from intracellular and cellular to multicellular organs and the organism as a whole. It contends that the concept of organic wholeness remains unthinkable without a redefined understanding of the subject as an organic entity. Given that subjectivity eludes traditional objective inquiry, the author calls for an indispensable collaboration between science and philosophy. Philosophers are urged to take the initiative and revise their own metaphysical foundations, rooted in ancient Greek traditions, to better comprehend the active nature of life.
Subjekt
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 7. 2002
- This is a part of the original document:
- 2002
Subjekt
Současná genetika je nejen jednostranná, protože zkoumá možnosti objasnění vyšších procesů z nižších, ale také a vlastně především v tom, že ve svém porozumění živým „procesům“ je soustavně objektivuje tak, že každý další odvozuje kauzálně z předchozího. Genetika se svým důrazem na tzv. genetické informace zcela zanedbává pro skutečný život naprosto nezbytné aktivity jako bezpodmínečný předpoklad „čtení“ a potom „přepisování“ těchto informací jak při dělení buněčném, tak při generační obměně. To však znamená, že je zcela zanedbávána nejen tato aktivita, ale je zanedbávána také základna všech aktivit, totiž subjekty těchto aktivit – aktivity bez subjektů jsou nesmysl. Ale aktivita sama nemůže být plně a beze zbytku převáděna na subjekt (jak tomu chtěli němečtí romantici), ani nemůže být – v opačné jednostrannosti – odvozována ze subjektů. V případě buněčných procesů je třeba rozpoznávat a kriticky analyzovat, kdy je který „subjekt“ při práci: někdy to mohou být subjekty vnitrobuněčné, jindy buněčné, někdy však (a to bude zvlášť důležité zkoumat) mnohobuněčné (jako např. relativně samostatně pracující orgány) a celé organismy (pojetí celkovosti je bez nového chápání „subjektu“ jakožto organického celku nemožné a nemyslitelné). A protože „subjekt“ takto chápaný se zajisté vymyká možnostem jakéhokoli předmětného zkoumání, postupujícího tradičními způsoby, a protože žádný vědecký obor nemůže revidovat svá předvědecká východiska (jimiž je vždycky nějak zatížen, ale někdy také inspirován), je tu jednak spolupráce s filosofií naprosto nepostradatelná, ale zejména je zcela nutné, aby se filosofové ujali iniciativy a revidovali svý vlastní východiska, zatížená (ale kdysi také velmi inspirující) nejstaršími řeckými počátky.
(Písek, 020722–2.)