This text examines the nature of the whole and its relationship with individual components within the context of event-based ontology. Wholeness is not determined by the sum of given parts but represents a non-objective and non-given ideal toward which events tend. This ideal, or "the right," does not influence components causally as an external force; instead, it requires their internal, subjective sensitivity and active response. Individual sub-components do not subordinate themselves to a pre-existing whole but rather respond to a non-objective challenge arising within a specific situation. The process of establishing a whole is thus based on the sensitivity of lower event units toward higher levels of wholeness, leading to a partial objectification of what was originally non-given. The author emphasizes that this call to wholeness is always situationally anchored in current reality. The entire process is an expression of the internal initiative of elements that participate in creating a meaningful and true whole through their openness to the non-objective.
Celek a „to pravé“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 4. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
Celek a „to pravé“
Celkovost celku není (a nemůže být) založena na ničem „daném“, tedy v žádném případě na nějakých subsložkách, nýbrž je něčím nedaným, nepředmětným, co musí být ony subsložky schopny respektovat, otevřít se tomu, podřídit se a přizpůsobit své dění a chování onomu nedanému jako tomu, co „býti má“, a tak spolupracovat na jeho uskutečnění (a to znamená také částečné zpředmětnění, bez něhož žádné uskutečnění není možné). Jestliže tomu tak je, pak je zřejmé, že tíhnutí k celkovosti je charakteristické pro veškeré událostné dění a že je pro ně – obecně – čímsi „pravým“. A protože ono „nedané“, neboť „pravé“ nemůže působit „kauzálně“ (tj. jako nějaká „síla“, ve vztahu k níž by ony subsložky představovaly jen jakýsi materiál), musí být ona vnímavost a citlivost subsložek právě vnitřního, niterného (subjektního, nepředmětného) charakteru. Jen svou niternou (subjektní) stránkou jsou subsložky reagovat na vyšší úroveň celkovosti (než je jejich vlastní úroveň). Není tu tedy napřed celek, který by si podmanil nižší složky, ale jsou tu vnímavé, vždy do jisté relativní míry vůči nepředmětné (ale situační) celkovosti citlivé a na ni více nebo méně citlivě reagující nižší událostné celky, které se (opět v rámci a mezích určité aktuální situace) aktivně a iniciativně podřizují oné nepředmětné celkovosti, která je pro ně jakousi nepředmětnou výzvou, vyžadující odpověď. Ta výzva ovšem nikdy není ryze nepředmětná, nýbrž vždycky situační, tj. nějak již spjatá se situací, která je aktuálně skutečná.
(Písek, 990402-1.)