This text offers a critical reflection on the contradictions and illogicalities of the modern era, particularly within the attitudes of the younger generation. The author highlights a striking paradox: while passionate environmentalists dedicate significant resources to saving endangered species, they often ignore or ideologically reject the cultural traditions that underpin their very efforts. This neglect signifies a broader crisis of culture that remains unaddressed. Furthermore, the document contrasts the growing emphasis on environmental protection with a profound disregard for cultural pollution. This manifests as a decay in language, thought, and spiritual discernment, leading to an inability to distinguish between genuine value and kitsch, or truth and falsehood. The persuasive power of mass media increasingly triumphs over logical argumentation and independent thinking. Ultimately, the author warns that the fight against ecological degradation is incomplete without addressing the pollution of human consciousness and the erosion of the spiritual foundations of society, advocating for a holistic approach to preserving both our natural and cultural heritage.
[Doba plná rozporů a nelogičností]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 12. 6. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
[Doba plná rozporů a nelogičností]
Žijeme ve zvláštní době, plné rozporů a nelogičností v hlavách lidí, zvláště mladých (ale nejenom mladých). Jednou takovou nelogičností je skutečnost, že zapálení ochránci přírody věnují (bez pochyb oprávněně) mnoho sil, času i prostředků na záchranu vymírajících druhů živočichů i rostlin, ale vůbec je nenapadne, že jejich úsilí stojí na základech docela určitých kulturních tradic, o něž kupodivu nejenom nemají zájem, ale které často velmi ostře – a navíc ideologicky – odmítají: úpadek a umírání (krize) kultury je prostě neoslovuje. Jinou takovou nelogičností je stále sílící (správný) důraz na obranu proti znečišťování vzduchu, vody a vůbec přírodního prostředí, spojený s naprostou nevážností a někdy přímo pohrdáním ve vztahu k prostředí kulturnímu, např. jazykovému (slovnímu a slovesnému), myšlenkovému (postiženému obrovským znečištěním myšlení a vědomí vůbec) a duchovnímu (prokazujícímu stále víc varující neschopnost rozlišit mezi hodnotou a pahodnotou, mezi uměním a kýčem, mezi pravostí a nepravostí). Přemlouvavá moc médií početně vítězí nad přesvědčivostí argumentace, která předpokládá samostatné myšlení.
(Praha, 990612-1.)