This document explores the essential connection between life and the process of reacting, which is fundamentally predicated on an organism's sensitivity. The author posits that the quality of life increases with sensitivity; however, this heightened perception requires a focused direction that often necessitates the disregard of other environmental stimuli. In sub-human life forms, behavior is largely governed by instincts and action systems triggered by specific impulses. These instincts do not function as a logically integrated system but are instead based on a historical reaction foundation. A central theme of the text is the observation that instinctive reactions can become ineffective or entirely obsolete—serving as biological relics whose original purpose has been lost. This phenomenon occurs when environmental circumstances undergo rapid transformations that outpace the evolution of fixed behavioral responses. Ultimately, the text provides a philosophical and biological analysis of how sensitivity and historical adaptation influence survival, warning that rigid adherence to outdated instinctual patterns can lead to nonsensical and maladaptive behaviors in a changing world.
[Život, reagování a vnímavost]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 9. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
[Život, reagování a vnímavost]
Život je nerozlučně spjat s reagováním, která zase předpokládá vnímavost. Čím je živá bytost vnímavější, tím dosahuje vyšší úrovně, vyšší kvality života. Vyšší vnímavost je však vždycky nutně spojena s jakousi adresnou soustředěností na něco určitého, jež je na druhé straně vyvážena či vykoupena (eventuelně zaplacena) jakýmsi nedbáním na vše ostatní. Na nižších úrovních, než je lidská, hrají značnou úlohu tzv. instinkty a tzv. akční systémy. Ty mohou být odstartovány zcela určitými popudy, přičemž – podle okolností – je jakákoli vnímavost vůči ostatním popudům buď zcela potlačena anebo přísně podřízena vnímavosti vůči popudu hlavnímu. Instinkty přitom nejsou navzájem provázány v nějaký vyšší systém a jsou na sobě do velké míry nezávislé (zejména nepředstavují logicky skloubené složky). Modus jejich spolupráce má pouze historický základ (ve smyslu „historické báze reakční“). Poměrně často shledáváme některé instinktivní reakce málo účinnými a někdy dokonce zcela zbytnými – jsou to jakési relikty, jejichž smysluplnost byla už dávno oslabena nebo se dokonce zvrhla v cosi nesmyslného: to v případě, kdy určité zafixované reakce odpovídaly kdysi okolnostem, jež mezitím prošly velkými a rychlými proměnami.
(Písek, 990922-3.)