This philosophical reflection explores the dynamic relationship between the physical concept of entropy and the ethical category of sin. The author posits that the world is defined by the tension between entropic and negentropic tendencies. While entropy is parasitic, it is inherently linked to all movement and change, manifesting as a decline in quality or the emergence of anti-values, such as kitsch. A crucial distinction is made between sin and mere entropic "noise." While entropy is a natural transition toward more probable states, sin is an active endeavor that exploits this decline for the sake of fraud and pretense. Thus, sin does not consist of a simple "evil will" but in a false orientation within the world, prioritizing appearance over authenticity. Finally, the author redefines authenticity: it is not a trait of the active subject itself, but rather a relationship to the non-objective reality that enables the subject's continual reconstitution. The text bridges natural processes with deep ethics and the ontology of human action.
Hřích a entropie / Entropie × hřích
docx | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 2. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
Hřích a entropie / Entropie × hřích
Svět, v němž žijeme, se vyznačuje mj. dvěma protikladnými tendencemi, totiž tzv. entropickou a negetropickou (negativně entropickou). Entropie provází každou proměnu, každý pohyb, každou aktivitu; a nejen provází, ale je s ní hluboce spjata, dokonce je v jistém smyslu jejím předpokladem (i když v jiném smyslu má charakter spíše parazitický, příživnický). Jestliže třeba Broch píše (ve svých úvahách o fenoménu kýče), že všude tam, kde se objeví nějaká hodnota (a nová hodnota, která tu dosud nebyla, je nepochybně výsledkem entropického procesu), se ihned objeví celá řada příslušných anti-hodnot, resp. pa-hodnot, které se jí chtějí podobat a které se za ni vydávají, pak to je – opět nepochybně – mimo jiné také výsledek procesu entropie. Úpadek kvality, jaký nacházíme všude tam, kde je napodobována nějaká (nová) hodnota, je sám o sobě prostým důsledkem entropie, tj. tendence přecházet od stavů méně pravděpodobných k pravděpodobnějším. Na entropii ovšem nemůžeme převádět (svádět) všechno, zejména nikoliv to, že se ono napodobení hodnoty, které něco podstatného z její kvality ztrácí a stává se tedy nikoli pouhým nepovedeným napodobením, nýbrž pokusem onu nepovedenost zastřít, ukrýt a pak předstírat, že jde o plnohodnotnou formu napodobení, tedy o onu původní hodnotu v celé plnosti, tedy že se takové napodobení dopouští podvodu. Každý pokus o podvod musí být přísně a přesně odlišen od pouhého „šumu“, tj. pouhého entropického úpadku, protože má charakter aktivity, jež se entropickému úpadku dává do služeb. To nás vede k významnému závěru: hřích spočívá nikoliv ve zlé vůli (tj. ve vůli ke zlu), nýbrž v nesprávné, falešné orientaci ve světě, tj. v orientaci na předstírání namísto orientace na autentičnost. Avšak i zde je nutná ještě jedna korektura: nejde o autentičnost aktivního subjektu, nýbrž autentičnost té (nepředmětné) skutečnosti, díky které je subjekt (a jeho schopnost se vždy znovu ustavovat, tedy rekonstituovat) možný.
(Praha, 950222-1.)