Tento text se zabývá ontologickým a epistemologickým statusem pravidel a kategorií správnosti a pravosti. Autor tvrdí, že tyto duality předcházejí každé lidské aktivitě a tvoří základní orientační rámec, do kterého vstupujeme. Kriticky se vymezuje vůči pojetí, že o pravidla se teprve zápasí v tom smyslu, že by byla výsledkem tohoto zápasu. Naopak, zápas o pravidla má smysl pouze tehdy, pokud směřuje k poznání pravidel již existujících, byť dosud nezjevných. Pokud by byla prosazena pravidla nepravá, samotný zápas by ztratil svůj vnitřní smysl. Autor dále rozlišuje mezi bezprostředním okolím (osvětím) a světem v plném slova smyslu, který je přístupný skrze objektivaci. Napětí mezi pravým a nepravým je charakterizováno jako původně nepředmětné, a proto jej nelze zcela uchopit jako objekt. Každé vyjádření těchto kvalit je pak nutně pokusné a vyžaduje neustálé kritické přezkoumávání z různých perspektiv. Text zdůrazňuje, že pravost není věcí lidské konvence, ale předpokladem smysluplného jednání.
Pravidla a „pravost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 4. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
Pravidla a „pravost“
Správnost a nesprávnost, pravost a nepravost předchází každému uskutečnění, i když ovšem nikoliv „předmětně“ (resp. uskutečněně). Každá aktivita vstupuje do „prostoru“ již nějak strukturovaného touto podvojností správný–nesprávný, pravý–nepravý, či prostě do prostoru nějak orientovaného. Dost výstižně, ale pojmově nepřesně říká třeba Kratochvíl (...., s. 95), že „musíme o svůj vztah ke světu skrze své okolí často zápasit, občas i nebezpečně a občas i bez předem známých pravidel onoho zápasu, neboť právě o ta pravidla se teprve zápasí“, i když v tom je zahrnuto několik nepřesností. Pomineme-li takovou nepřesnost, jako že náš vztah ke světu prochází mediem okolí (ve skutečnosti vztah ke světu v plném slova smyslu je možný teprve tam, kde prolamujeme své osvětí a kdy si tím mj. umožňujeme také onu objektivaci, jíž se naše osvětí v jakési redukci stává naším okolím), musíme připomenout důležité rozlišení mezi „pravidly“ již nějak respektovanými, ať už dodržovanými nebo překračovanými, a mezi pravidly, na něž jsme ještě nemohli reagovat, protože o nich nic nevíme. Zápasit nemůžeme o takováto ještě zcela nezjevná „pravidla“, nýbrž jen o jejich poznání. Zápas o pravidla by ztratil bytostný význam a smysl, kdyby byla ona pravidla interpretována jako výsledek zápasu. Kvalita onoho zápasu „o pravidla“ totiž závisí na povaze pravidel, a pokud v zápase prosadíme pravidla „ne-pravá“, zápas sám ztratí svůj nejvlastnější smysl. Napětí mezi pravým a nepravým je původně nepředmětné (a nemůže být proto předmětně uchopeno ani vyjádřeno). Každé naše tentativní a pokusné pochopení a vyjádření musí vždycky už být jednak vztaženo k nějaké (také) předmětné skutečnosti, zejména však je naším výkonem a tím nutně podrobováno našemu vlastnímu (i cizímu) kritickému přezkoumávání, které představuje opět nově podnikaný tentativní pokus, pokud možné z jiné strany a z jiné perspektivy.
(Písek, 950401-2.)