This text analyzes the phenomenon of neopaganism by distinguishing between objectifying and non-objectifying modes of thought. The author argues that both traditional paganism and modern neopaganism orient themselves toward the sphere of objective realities, a stance that directly opposes the tradition of the Old Testament prophets and Jesus, who critically rejected such religiosity. While historical Christianity has often compromised on this issue, neopaganism resurfaces whenever objectifying metaphysical thinking prevails, whether during the Baroque era or in contemporary religious movements. A central theme of the document is the relationship between religiosity and human freedom. The author posits that no entity with an objective form can serve as a source of freedom. Consequently, paganism is characterized as an escape from freedom, as it utilizes emotions and affects to minimize the risks and uncertainties inherent in free action. By seeking security through the objectification of the spiritual, neopaganism ultimately weakens or excludes the existential uncertainty necessary for the exercise of true freedom.
Neopaganismus
docx | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 4. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
Neopaganismus
Pomineme-li otázku pocitů, emocí, afektů atd. a zůstaneme-li jen u myšlení a jeho myšleného, je rozhodující, vztahujeme-li se oněmi pocity, emocemi, afekty apod. do sféry předmětných skutečností (ovšemže konkrétních či konkrescentních, nebo alespoň za takové prohlašovaných) nebo naopak do sféry ryzích nepředmětností. V prvním případě můžeme mluvit o paganismu (či pohanství) v tradičním smyslu nebo o neopaganismu (novopohanství) ve smyslu dnes aktuálním. V obou případech jde o religiozitu, proti které se odedávna kriticky obraceli a kterou potírali staroizraelští proroci (na které pak navazoval i Ježíš, zatímco křesťané tuto kritiku a jednoznačné odmítání ve své většině relativizovali svým praktickým i myšlenkovým kompromisováním). Zejména pak platí, že všude tam, kde se objeví nějaká nová vlna „zbožnosti“, stává se zpředmětňující (tradičně metafyzické) myšlení zdrojem zmíněného neopaganismu. To platí zejména o době baroka, ale platí to také o současné dnešní náboženské vlně. To celé úzce souvisí s otázkou svobody. Nic, co má předmětnou stránku (podobu), není a nemůže být zdrojem naší svobody, a zároveň ani my sami si nemůžeme svou svobodu vytvořit a dát. Pohanství (i novopohanství) je vlastně útěkem od svobody, neboť zapřahá spoustu pocitů, emocí a afektů do práce na omezení a redukci rizikovosti svobodného počínání a tím i na oslabení či dokonce vyloučení jiných pocitů, zejména pocitu znejištěnosti a nejistoty.
(Písek, 950415-1.)