This text explores the persistence of pre-philosophical and non-conceptual elements in human thought, which continue to influence behavior and reasoning despite the dominance of formal philosophy. The author argues against abandoning conceptual thinking or returning to pre-conceptual states, as such a move would be disastrous for humanity. Instead, a reform of traditional Greek-style conceptualization is proposed. While traditional thinking has focused almost exclusively on object-based connotations, it has ignored non-object-based connotations that are nonetheless essential to cognitive processes and strategies. The goal is to expand the scope of conceptual thinking to include these non-object-based dimensions and to find appropriate linguistic expressions for them. This integration would allow for more conscious control and rigorous philosophical work. Such a methodological shift provides a foundation for a more responsible interpretation of non-Western traditions, such as Indian or Chinese philosophy, and draws lessons from the historical synthesis of Hebrew and Greek thought. Ultimately, the text calls for a deeper, more inclusive form of conceptualization that accounts for the non-objective aspects of reality.
Předfilosofie / Protofilosofie / Předpojmové myšlení / Mimopojmové myšlení
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 8. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
Předfilosofie / Protofilosofie / Předpojmové myšlení / Mimopojmové myšlení
Nejen v myšlení mytickém, ale i později a až dodnes můžeme shledávat určité předfilosofické či proto-filosofické „prvky“, jakési zárodky možného filosofování, které sice mají někdy větší, někdy menší vliv na myšlení i chování lidí, ale vliv z filosofického hlediska většinou nekorektní a nelegitimní. Této okolnosti se nemůže zdařit nikomu se vyhnout nebo ji nějak eliminovat. Proto také musíme vždycky pamatovat na to, že v běžném, každodenním myšlení většiny lidí je stále přítomno mnoho momentů předpojmových a mimopojmových. Jestliže si plně uvědomíme, že tradiční pojmovost řeckého typu má závažné vady, vůbec to neznamená a nesmí ani do budoucnosti znamenat, že se hodláme pojmovosti vzdát vůbec, tj. každé pojmovosti generálně. Cesta zpět k předpojmovému a mimopojmovému myšlení by nikam nevedle, resp. vedla by k nejrůznějším katastrofám, fatálním pro dnešní lidstvo. Otázka legitimní kritiky a reformy samotnéh myšlení musí být spíše postavena následovně: dosavadní tradice pojmového myšlení pracovala vědomě a záměrně pouze s předmětnými konotacemi našeho myšlení, zatímco nepředmětné konotace nechávala bez kontroly a vlastně se o ně nezajímala. Podrobná a pečlivá analýza myšlenkových postupů však ukazuje, že nepředmětné konotace se závažnou měrou podílejí na skutečných myšlenkových postupech a zejména na rozsáhlejších myšlenkových strategiích. To nemůže být generálně považováno za závadu, neboť ryze předmětné myšlení by nikdy nemohlo být uskutečněno. Naším cílem proto musí být rozšířit a prohloubit zájem o nepředmětné konotace, najít způsob, jak jim nejen v myšlení, ale také v jazykových formách dát náležitý a přiměřený výraz, čímž se zároveň otevře možnost vědomější, promyšlenější práce s nimi a také jejich důkladnější kontrola. Jakmile se podaří udělat tímto směrem několik zásadnějších kroků, bude možno mnohem odpovědněji a také s lepší nadějí na dobrý výsledek přistoupit k pojmové interpretaci starých mimořeckých myšlenkových tradic (jako jsou třeba indické nebo čínské apod.). Dobrou průpravou (varovné příklady v to počítajíc) bylo, je a ještě dlouho nadále bude setkávání a střetání tradic hebrejských a řeckých zejména na půdě křesťanství (ale také na půdě židovské a po jistý čas na půdě islámu).
(Písek, 950801-2.)