This text offers a critical response to Ludvík Vaculík's assertion in 'The Czech Dream Book' that an individual with only one opinion is not truly thinking but is merely 'on tracks.' The author counters this perspective by arguing that possessing multiple conflicting opinions without deciding on one indicates a lack of intellectual agency rather than mental depth. According to the author, genuine thinking involves being aware of various viewpoints while having the capacity to evaluate and reject them in favor of a reasoned, singular stance. To maintain several opinions simultaneously without choosing between them is described as 'pseudo-thinking.' While the author acknowledges that one may postpone judgment if a matter is not urgent, he emphasizes that this state should be understood as ongoing consideration rather than the final holding of multiple views. Ultimately, the text explores the distinction between intellectual openness and the necessity of reaching a firm, rational conclusion.
„Názor“ / Myšlení a „názor“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 8. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
„Názor“ / Myšlení a „názor“
Vaculík si ve věci „dvou i tří názorů“, které mívá na věci (Český snář, Brno 1990, s. 108), vyřídil ještě dodatečně jakýsi účet se mnou: prý „kdo nemůže mít víc názorů než jeden, tak nemyslí, jenom už jede“. To je typicky vaculíkovsky špatně. Dalo by se – neméně špatně – proti tomu říci, že kdo naopak několik názorů má, ani nejede, nýbrž se jen veze, nechá se „táhnout“. Protože mít víc názorů a nerozhodnout se pro jeden z nich znamená, že už nejsem (nebo jsem nikdy nebyl) jejich „pánem“, tj. posuzovatelem. Správněji to ovšem vypadá takto: člověk nesmí nevědět o jiných názorech, než jaké má sám, a navíc musí mít promyšlené a formulované své vlastní důvody, proč jiné názory nepřijímá, nýbrž odmítá, a proč trvá na svém. Pokud zůstane u několika názorů a nerozhodne se buď mezi nimi nebo pro nějaký další, původně nezmíněný a třeba netušený, nemůže být o nějakém skutečném jeho „myšlení“ ani řeči – zůstává jen u pseudo-myšlení. Což pochopitelně neznamená, že nemůže své hodnocení a rozhodování třeba odsunout, pokud věc není urgentní. Ale pak nelze mluvit o tom, že několik různých názorů „má“, ale jen o tom, že o nich ví, že je zvažoval a že zatím nedospěl k rozhodnutí. – Jinak ovšem má Vaculík o tom pouhém „přiřazování nových poznatků a vjemů tak, aby nerušily už uskladněné“, určitě pravdu. Jenže to je už jiné téma.
(Písek, 950802-1.)