This text provides a personal memoir concerning the origins of Charter 77 and the crucial role played by the incorporation of international human rights covenants into the Czechoslovak legal system via Law No. 120/1976. The author addresses Jaroslav Šabata's accounts regarding who first proposed basing the movement's legal strategy on this specific law. He describes a secret meeting in early December 1976 with Václav Havel and Jiří Němec, during which they discussed the content of the forthcoming document. The author recounts providing Havel with a copy of the Collection of Laws containing Law 120 and a tape recording of a radio program about the ratification. These materials were subsequently confiscated by the police during the attempt to deliver the Charter to the parliament. The memoir sheds light on the conspiratorial atmosphere of the document's preparation, the scarcity of legal publications at the time, and the intellectual milieu surrounding figures like Karel Kosík. It offers significant firsthand insight into the legislative foundations of Czechoslovakia's most prominent dissent initiative.
Charta 77 – 1976
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 1. 1997
- This is a part of the original document:
- 1997
Charta 77 – 1976
Jaroslav Šabata uvádí ve své vzpomínce na Chartu [Moje (politické) pobývání s Chartou, Praha-Brno 1997, s. 143] tři kolující verze o tom, kdo vlastně objevil možnost navázání prvního dokumentu a vůbec celé orientace Charty na zákon 120: Hejdánek, Mlynář, Němec. Já sám se k tomu nemohu rozhodujícím způsobem vyslovit, protože jsem na prvních schůzkách nebyl. Mohu potvrdit jen to, že někdy počátkem prosince (přesně to nevím) za mnou do Slovenské ulice přišli Václav Havel a Jiří Němec. Odebrali jsme se do zadního pokojíčku a pak do koupelny, pustili jsme vodu a mluvili jsme o chystaném dokumentu – já jsem o tom slyšel, jak mám za to, vůbec poprvé, jméno „Charta“ ještě nepadlo – a o jeho obsahu a záměru. Tehdy jsem opravdu na ratifikaci a tím i zapojení mezinárodních dokumentů do československého právního řádu upozornil a Václavu Havlovi jsem předal jednak výtisk sbírky zákonů s onou stodvacítkou, jednak magnetofonovou kazetu s nahrávkou krátkého pořadu našeho rozhlasu, která informovala o ratifikaci obou dokumentů. Později jsem se od Václava Havla dozvěděl, že obojí mu bylo odebráno při policejním zákroku, když vezli text Charty 77 do parlamentu. Od té doby jsem s ním o tom nehovořil. Sám jsem si potom musel obstarat další výtisky ze Sbírky zákonů (nějaký čas to ani ve specializované prodejně blízko Klementina neměli, byla po tom velká sháňka a možná se text záměrně nedotiskoval). Heda si na jejich návštěvu pamatuje a připomíná, že jsem jim dal také kopii svého textu, který jsem na počátku roku napsal do ineditního sborníku Karlu Kosíkovi k jeho padesátinám (v roce 1990 byl příspěvek otištěn ve Filosofickém časopise). Na tuto Hedou připomínanou okolnost se sám bohužel už nepamatuju.
(Písek, 970105-2.)