This text presents a critical reflection comparing the character Sidney Trefusis from G. B. Shaw’s novel "An Unsocial Socialist" with the historical figure of L. N. Tolstoy as portrayed by Romain Rolland. The author sharply criticizes Shaw’s conception of love, viewing it as mere infatuation or unreflective instinct, and describes Shaw’s hero as a vehicle for a cynical distortion of reality. Shaw’s distrust of the rational organization of emotions is linked to his problematic approach to socialism. In contrast, the text highlights Tolstoy’s life authenticity and his tragic struggle between family bonds and his spiritual calling. Although the author does not share Tolstoy’s specific religious views, he values his human depth. The conclusion challenges the notion that a life’s mission must inevitably conflict with family life, arguing that such a clash indicates a flaw in a conviction that fails to account for human social reality. Brief notes on Maxim Gorky further illustrate Tolstoy’s relationship with God through the lens of human pride.
Tolstoj, L. N.1 [1954]
(Z dopisu Hedě2 16.–18. 4. 54.)
… Přečetl jsem už onoho Shawova Nespolečenského socialistu3 a pořídil několik výpisků, které Ti časem pošlu. Je dost pozoruhodné srovnat si hrdinu toho románu, jakéhosi Sidneye Trefusise, s L. N. Tolstým. Čirou náhodou totiž jsem hned po sobě četl román a ty pasáže z R. Rollanda, kde se mluví o úmyslu Tolstého utéci od ženy a dětí, aby se neminul svým vlastním povoláním.4 Shawův hrdina je vskutku „asociální“; říká i píše sice, že svou ženu „miluje“, ale ukáže se brzy, že láskou rozumí jen zamilovanost; své ženě říká: „Dokud jsi u mne, musím se s tebou jen mazlit“ – a pak se trápí prý výčitkami, co prozahálel.5 Vytýká dokonce při tom své ženě, že chce výsadu být jedinou: „Pořád samé výsady! Snad si ty hloupá nemyslíš, že ti náležím celý, tělem i duší? – že mě nesmí nic vzrušit než tvoje láska a že nesmím mít jiné myšlenky než na tvou krásu?“6 A sama láska je u něho jen dvojí: „buď pouhá prchavá náruživost[,] nebo ubohé napodobení toho, co vyčetl [zbožňovatel] z básnického výtvoru toho nebo onoho svého miláčka; ale sám poctivě věří, že ho ten druhý opravdu miluje“.7 Nebo jinde: „Jsem přesvědčen, že dnes žádný muž nevěří v hloubku a stálost své náklonnosti k milované ženě. A přece nemá pochyby o upřímnosti jejího ujišťování a ukrývá před ní planost svého vlastního vyznání lásky, jednak proto, že se za ně stydí, jednak ze soucitu k ní. A ona hraje před ním navlas stejnou komedii.“8 A tak stále dokola. Je to cynické zkreslování skutečnosti. K lásce ovšem patří vědomí nedokonalosti; láska druhé bytosti k nám je tak překvapující, že se ve své lásce k ní vždycky cítíme jaksi nedostateční. Ale jen slabí a neuvědomělí lidé jsou ochotni připustit, že to je z jejich strany neupřímnost. Jak si vlastně Shaw představuje upřímnost? Je to asi vzdálený ozvuk Rousseaua: upřímnost je nereflektovanost. A tu ovšem všelijaké pudově-citové záchvěvy a vzruchy jsou pomíjející a přechodné, neboť nic není, co by jim dalo směr a trvání. Ale naopak všude tam, kde se do toho vloží rozumné uvažování a uvědomělá rozhodnost, jsou city seřazeny, organizovány v jeden šik, kolem jednoho programu. A takovým nereflektovaným citem není láska, nýbrž právě jen zamilovanost. A ta je opravdu jen na překážku opravdovému životnímu smyslu a cíli. Shaw si zřejmě myslí, že reflektovanost znamená u citu jediné a pouze napodobování toho, co jsme viděli nebo četli jinde. Tato nedůvěra v myšlení a v soudnost je jistě také hlavní příčinou jeho nedochůdného „socialismu“ tam, kde už jenom nekritizuje, nýbrž ukazuje (snaží se ukazovat) cestu dál.
Oč sympatičtější je nám Tolstoj v podání Rollandově! Už jenom Rollandovo pojetí lásky – dobře vidí rozdíl mezi zamilovaností a láskou. Praví kupř. o Tolstém: „Drahně let byl přítelem rodiny Bersovy. Byl zamilován postupně do matky a do tří dcer. Do druhé dcery nakonec zahořel láskou“ (str. 38).9 Tu si i vzal. Byla to výborná žena, jak se zdá. A přece Tolstoj cítil, že náboženská neshoda (v pozdních letech, po Tolstého „obrácení“) vede k rozporům v jeho osobním životě, že nemůže žít ve shodě se svým přesvědčením, že rodina, tj. žena a děti, stojí v cestě k jeho životnímu cíli. Napsal své ženě dopis, kterým měl vysvětlit svůj útěk; ale nakonec neutekl; nemohl své drahé opustit. Na list napsal, aby byl jeho ženě odevzdán až po jeho smrti. „Nebyl schopen obětovati svou lásku svému Bohu?“10 ptá se Rolland. Jak tomu rozumíme! A přece, oč více jsme nakloněni dát mu za pravdu, když nakonec přece jenom odešel, byť krátce před svou smrtí. Nemluvím tu o názorech Tolstého, o jeho „víře“, s níž nesouhlasím. Jde mi čistě o tu životní opravdovost, tak rozdílnou od cynismu, který ustavičně prosvítá z řečí „nespolečenského socialisty“. Jiná ovšem by byla otázka, zda skutečně životní poslání se může, či dokonce musí střetnout, dostat do třenice a rozporu s rodinným životem atd. Já sám ovšem mám za to, že to je v takovém případě chyba přesvědčení, nepočítá-li s rodinou, se skutečností lidské sociálnosti, prostě se skutečností lidí. Nemluvím o znechucenosti, která nutně pronásleduje toho, jemuž ani jeho nejbližší nerozumí či nechce rozumět. Ale vždycky jsem měl na krajíčku ironický úsměv, když jsem četl v evangeliu, že prý žádný prorok není doma ve vážnosti.11 Jak hloupé, jak prostoduché a jak se to nehodí k Ježíšově postavě!
Maxim Gorkij – poznámky o Tolstém.
Myšl[enka] na Boha – spíše než myšlenka je to usilovný odpor proti něčemu, co cítí nad sebou. (Z překrásné lidské hrdosti.) (73)12
1 Jde o rukopisné poznámky v sešitě A5 s pořadovým číslem „03“. – Pozn. red.
2 Tj. Hedvice Hejdánkové. – Pozn. red.
3 G. B. Shaw, Nespolečenský socialista. Román, přel. A. Pflanzer, Praha 1931. – Pozn. red.
4 R. Rolland, Život L. N. Tolstého, přel. M. Kalašová – M. Novotný, Praha 1932, str. 113–117. – Pozn. red.
5 G. B. Shaw, Nespolečenský socialista, str. 99. – Pozn. red.
6 Tamt., str. 145. – Pozn. red.
7 Tamt. – Pozn. red.
8 Tamt., str. 274. – Pozn. red.
9 R. Rolland, Život L. N. Tolstého, str. 38. – Pozn. red.
10 Tamt., str. 115. – Pozn. red.
11 Srv. Mt 13,57; Mk 6,4; L 4,24; J 4,44. – Pozn. red.
12 M. Gorkij, Lev Tolstoj, in: týž, Vzpomínky (Sebrané spisy Maxima Gorkého, sv. 17), přel. J. E. Dlouhý, Praha 1950, str. 71–126, zde str. 73. – Pozn. red.