This philosophical analysis addresses the phenomenon of "learning," asserting that it cannot be explained through causal mechanisms or Aristotelian teleology (causa finalis). Learning, whether manifested as imitation or creative trial and error, necessitates an active engagement that transcends mere influence. Drawing on Emanuel Rádl’s thought, the text posits that organisms learn to subordinate their actions to a purpose. Crucially, this purpose is not pre-existing in an objective sense, raising fundamental questions about the nature of directedness toward a non-existent goal. The text concludes that learning is fundamentally tied to activity, understood as a "beginning" (the Czech term "počínání"). Because activity represents the initiation of something novel and unprecedented, it cannot be reduced to causal explanations. Learning thus stands as a manifestation of a creative start that defies purely mechanical or predetermined frameworks.
[„Učení“]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 6. 1998
- This is a part of the original document:
- 1998
[„Učení“]
Kauzálním působením nelze objasnit, jak je možné, aby se třeba hmyz nebo zvíře něčemu „učili“. „Učení“ resp. schopnost se něčemu naučit, schopnost vylepšit své přístupy a postupy atd. nelze ani aristotelskou télickou kauzalitou (causa finalis). Rádl užívá formulace: „organism se jen učí své jednání podřizovat tomuto účelu“ (Dnešní stav ffie a psychologie, Praha 1933, str. 35-36). Učení totiž spočívá buď v napodobování druhého (což je principiálně odlišné od „působení“ druhého) nebo ve vynalézavosti, spojené se zkušeností (metoda „zkoušky a omylu“). „Podřizovat své jednání účelu“ neznamená ani napodobování cíle/konce, protože ten ještě není dán (pro Aristotela naproti tomu dán byl už na počátku resp. před počátkem), ale nemůže být převedeno ani na pouhou vynalézavost, pouhé nahodilé zkoušení, protože tomu by chyběla nasměrovanost, zaměřenost. Účel, cíl však nejsou předmětně „tu“, takže vzniká otázka jak vlastně pojmout tuto zaměřenost či nasměrovanost, když cíl, k němuž se má směřovat, tu „není“. Zejména však samo učení není možné bez aktivity, a aktivita nemůže být odvysvětlena kauzálně, protože znamená vždy docela určitý začátek, počátek – proto i české slovo „počínání“, které vždy znamená poukaz k čemusi novému, dosud nebývalému.
(Písek, 980627-1.)