This text reflects on the legacy of the prominent Czech theologian J. L. Hromádka on the occasion of his significant birth and death anniversaries. The author critically addresses contemporary efforts to discredit Hromádka due to his involvement with the communist regime. Drawing a parallel to Martin Heidegger's controversial political history, the author argues that a thinker's intellectual contributions should not be dismissed solely based on political missteps. The text emphasizes the necessity of placing Hromádka's actions within a broader historical context, particularly the evolution of the global socialist movement over the past two centuries. Drawing from personal acquaintance with Hromádka, the author refutes simplistic accusations of collaboration and advocates for a nuanced evaluation of his principles. The core focus is to identify the enduring value of Hromádka's thought. Ultimately, the text seeks to determine which elements of his work remain a vital intellectual heritage for the present and future, transcending the errors of his specific historical context.
[J. L. Hromádka]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 12. 1998
- This is a part of the original document:
- 1998
[J. L. Hromádka]
Příštím rokem budeme vzpomínat na J. L. Hromádku hned ze dvojího důvodu: budeme si připomínat po 110 letech jeho narození a po 30 letech jeho smrt. Už v minulém roce se nemohli někteří jeho kritici ani dočkat a začali pracovat na přípravě jakési agitace proti Hromádkovi alespoň na okraj pronášenými utrhačnými poznámkami na jeho adresu. Ovšem tak jako mají málo smyslu pokusy o diskreditování Heideggerovy filosofie poukazováním na to, jak se zapletl s nacismem, má právě tak málo smyslu pokus diskreditovat Hromádku jako myslitele poukazem na to, jak se zapletl s komunisty a s komunistickým režimem. Zatím se u nás nevyskytl nikdo ani tak bláznivě posedlý, jako byl kdysi ve Švýcarsku G. Schneeberger (1962) nebo později jen o trochu věcnější V. Farias (francouzsky 1987); proto se lze domnívat, že vlastně nejde o Hromádku, že Hromádka se tu stává jen zástupným tématem za něco jiného. A tak se nutně stává povinností každého kriticky myslícího člověka rozpoznat, oč vlastně jde, když se najednou ozývají takové myšlenkově ne dost artikulované výrazy odsudků. Tím vlastním tématem je posouzení vývoje světového socialistického hnutí přibližně za poslední dvě století. A teprve na tomto pozadí lze posuzovat Hromádku, a to zase ne jeho jednotlivé činy a formulace, vytržené z kontextu, ale to, jak on sám věci viděl a jak se on sám eventuelně prohřešil proti vlastním zásadám. A teprve potom můžeme vyslovovat své soudy nad jeho viděním situace v dějinném kontextu a tedy také nad jeho chybami, jichž se dopouštěl a také celkově dopustil. Nicméně rozhodující otázkou je něco jiného, a to i v případě, že by se jednoznačně prokázalo, že nešlo o pouhý omyl v hodnocení, nýbrž o vyslovenou kolaboraci (čemuž ovšem já bude vždy oponovat, neboť jsem měl možnost po dlouhé roky být v Hromádkově blízkosti a také s ním často přímo hovořit). Tou vskutku rozhodující otázkou je, zda něco z Hromádkova díla, z jeho myšlenek zůstává trvale cenným odkazem, na který je nejenom možno, ale snad dokonce přímo nutno navazovat, a to nejenom v současné chvíli (dnes), ale i v budoucnosti.
(Písek, 981223-1.)