Milan Machovec's book "Jesus for Modern Man" (Orbis, Prague 1990) is characterized by an interesting approach that seamlessly transitions from the historical Jesus to the kerygmatic, or proclaimed, Jesus. Machovec portrays Jesus as a unique figure rooted in Israeli tradition, building upon it and developing it to new conclusions. His contemporaries and followers interpreted and presented him, thus transforming Jesus from a witness of faith into an "object" of faith. This transformation highlights a profound alteration in the nature of faith itself. The author points out the difficulty in understanding faith as an act of reliance on the unseen, which in the Christian context shifts to a "belief" in a concrete, incarnated, and historically given being. The book delves into the transformation of faith and its object within the context of Jesus' life and proclamation.
ad: Milan Machovec: Ježíš pro moderního člověka
Ladislav Hejdánek
◆ recenze, česky, vznik: 1990
◆ review, Czech, origin: 1990
Milan Machovec: Ježíš pro moderního člověka
Orbis, Praha 1990, 231 str.
Jistá zvláštnost a podivnost Machovcova spisu spočívá v tom, že je kupodivu blízký theologii v jedné podstatné věci: přechází zcela volně od tzv. historického Ježíše (spíše bychom mohli říci od skutečného Ježíše) k Ježíšovi kérygmatickému, tj. Ježíšovi zvěstovanému. Ježíš, který skutečně žil a působil v určité poměrně krátké době, je pozoruhodnou postavou, mající kořeny nejen v tehdejší izraelské společnosti, ale také a především v jisté mimořádné, jedinečné izraelské tradici, na kterou jednak navazuje, ale kterou také rozvíjí a dovádí do nových důsledků. A tento Ježíš byl určitým způsobem jednak už svým okolím, ale potom i svými přibývajícími přívrženci jistým způsobem též chápán, interpretován a také představován. Už bylo velmi případně řečeno, že se tak z Ježíše jako svědka víry stal „předmět“ víry. To však s sebou nutně přinášelo hlubokou proměnu, restrukturaci a dalekosáhlé přeznačení samotné víry jakožto nesmírně závažného fenoménu, který si musíme velmi důkladně objasnit. Naše potíž spočívá především v tom, že víra jakožto akt spolehnutí na spolehlivé, které však zůstává odděleno ode všeho, co lze vidět, slyšet, hmatat a s čím se lze přímo setkat jako se skutečností a se jsoucnem, takže je zakázáno si o tomto veskrze spolehliovém dělat jakékoliv obrazy i představy, se náhle proměňuje v jakousi naprosto jinou „víru“ prostě tím, že „předmět“ této víry je jednoznačně určen jako cosi skutečného, jednou nastalého, vcelku se odehravšího, inkarnovaného, vtěleného.