Několik bodů k tématu: MÍR [1982]

1. Mír v žádném případě není absolutní hodnotou. Existuje také nespravedlivý nebo falešný mír. Ani život není absolutní hodnotou; ne každý život je lepší než smrt.

2. Mír nesmíme chápat jako pouhou neexistenci (absenci) války. Pro opravdový mír jsou nutné vnitřní i vnější podmínky. Žít v míru znamená nejenom žít bez nebezpečí, bez ohrožení, ale také mít jakousi životní odvahu, jakousi vnitřní statečnost.

3. Subjekty mírového života jsou lidé, nikoliv teprve společnosti, národy, státy. Lidé, kteří žijí v porobě a pod útlakem, nežijí v míru, i když patří ke společnosti, k národu nebo státu, které nejsou ve válečném stavu.

4. Skutečná mírová práce nesmí být nikdy naivní. Vyslovit se proti každé válce je příliš jednoduché; pro opravdový mír je třeba něco účinného podniknout, a to znamená: jsouce mírově orientováni, musíme rozumně politicky myslit (přirozeně nikoliv mocensko-politicky).

5. Pro mír musíme přinášet neméně obětí než pro válku. Kdo volí mír jen proto, aby mohl méně obětovat, spolupracuje vlastně na přípravě války.

6. Dosavadní zkušenosti nás poučují, že národy, které nezbrojily, se dostaly do války právě tak, jako národy, které zbrojily. Vyzbrojenost ani odzbrojení nepředstavují žádné skutečné příčiny války.

7. Nesmíme dopustit, aby naše mírové naděje byly zakotveny v mezinárodních mírových smlouvách, jestliže uvnitř zemí, které jsou smluvními partnery, nežijí nebo nesmějí žít lidé v míru. V takových případech pomáhá mírová propaganda jen zastírat válečné přípravy.

8. Veškerá mírová práce musí být hluboce spjata s úsilím o upevnění základních lidských práv a svobod. Neexistuje možnost, jak udržet mír, jestliže lidé nesmějí žít ve svobodě a v rovnoprávnosti také ve vnitrospolečenském životě, a to právě tak individuálně jako kolektivně.

9. Rozdělený mír není žádným mírem. Mír je nedělitelný, v každém případě v naší době – a to právě tak, jako je nedělitelná svoboda, a to jak uvnitř společnosti, tak také ve světovém měřítku. Neexistuje žádná skutečná možnost míru v Evropě, když dochází k takovým případům jako např. Guatemala a Salvador v Latinské Americe, Vietnam, Kambodža a Afghánistán v Asii atd. atd. Proto tedy musí být mírové aktivity světově politicky orientovány (a musí tak také myslit).

10. Míroví aktivisté nesmějí očekávat, že budou moci pracovat v souhlasu se svými vlastními, ale ani s jinými vládami. Ve všech státech je třeba udržovat mírové aktivity v ostré nezávislosti na vládách a oficiálních úřadech.

11. Ujařmení je třeba vidět také tam, kde nedochází k žádnému velkému hluku a kraválu. Neexistují jenom Palestinci, ale také Kurdové, Arméni atd. atd.

12. Každá skutečně účinná mírová aktivita bude státními úřady považována za nelegitimní a nebezpečnou. Proto je třeba velice pečovat o to, aby naše aktivity byly na obou, případně na všech stranách vyvážené. Nemá valného smyslu se obracet jen proti vlastní vládě kriticky a zůstávat nekritický vůči jiným vládám; totéž však platí i obráceně.

13. Spolupráce mírových skupin v mezinárodním měřítku je nezbytná. Právě tu však existují převeliké potíže, jak vejít v kontakt s těmi skupinami, které jsou – protože neoficiální – svými úřady považovány za podezřelé a ilegální.

14. Je velmi riskantní počítat s dobrou vůlí ze strany takových vlád, které nejsou v míru se svými vlastními občany a národy. Právě proto musí být mírová práce spojována se zápasem o lidská práva.

(začátek června 1982, překlad)