This text focuses on Professor J. L. Hromádka's lectures titled "Theology and Philosophy," delivered in the summer semester of 1949/50 at the Hus Theological Faculty. The author explores the shifts in Hromádka's perspectives since the publication of his seminal work "Christianity in Thought and Life." The central theme revolves around the complex relationship between Protestant theology and philosophy, specifically the historical lack of a philosophical framework that truly resonates with the Reformation's core message. The document notes that the Reformation often relied on ancient metaphysics and scholasticism, potentially obscuring the essence of faith and salvation by grace. Hromádka is depicted as searching for a new, adequate Christian metaphysics that moves beyond these ancient principles. However, the author maintains a critical stance toward Hromádka's apparent leanings toward existentialism and dialectical theology. The objective is to analyze whether Hromádka attempts to substitute existentialism for a genuine Protestant philosophy. Ultimately, the text calls for a rigorous critical examination of dialectical theology's influence and the broader philosophical underpinnings of Hromádka's contemporary theological project.
Theologie a filosofie
docx | pdf | html
◆ article, Czech, origin: 11. 2. 1950
- in: Mlat, Ladislav Hejdánek (ed.), Praha: samizdat, 1950, n. 1, p. 1 ◆ publication
Theologie a filosofie
„Nebýváť pak okovaným smykem mlácena vika, aniž kolem vozním po kmínu se vůkol jezdí; neboť holí vytlouka se vika, a kmín prutem. Ale pšenice mlácena bývá; ač i té ne vždycky toliko mládí sedlák, aniž ji roztlačuje kolem vozu svého, ani o zuby jeho k zetření přivodí.“ (Iz. 28, 27–28)
V letním semestru 1949/50 bude přednáše profesor Hromádka na toto thema studentům Husovy bohoslovecké fakulty. Budou to přednášky nesporně velmi důležité; uvidíme, jak Hromádka změnil své názory od té doby, co vyšlo jeho Křesťanství v myšlení a životě. Připomeňme si některé z jeho starších myšlenek a sledujme pak, jak se změnila jejich podoba.
„Problém reformační filosofie je dnes základní otázkou protestantské theologie.“
„Reformace znamená očistu evangelia, ale filosoficky nedzolala starých motivů myšlenkových.“
„Reformace se nikdy nevzdala kladného vztahu k myšlenkovému zpracování víry, ovšem s výhradou, že tím nebude zastřen poslední důvod víry a spasení z Boží milosti. Ale protože neměla adekvátní filosofie, nabídla se brzy scholastická filosofie za její pomocnici.“
„Reformace neznala filosofie, která by byla adekvátnjí jejímu vnitřnímu obsahu.“
„Biblická koncepce Boha, člověka a světa čekala od počátku dějin křesťanských na své filosofické zpracování, ale nedošlo k tomu. Křesťanství zvítězilo v dogmatě a ve víře v církev nad atnickou spekulací a metafysikou, ale ve vlastním mylení filosofickém a tehologickém používalo stále filosofických a metafysických principů antických.“
„V myšlení reformačním byly sice předpoklady pro novou koncepci filosofickou, podstatně odlišnou od filosofie antické i středověké; reformační víra dává náměty a směr k nové metafysice vskutku křesťanské.“
Je dobře známo, že zvláště dogmatika se neobejde bez filosofických berel. Chce se bez nich obejít Hromádka? Ne-li, jak se vyhne oněm antickým principům? Pokusí se alespoň o řešení nebo prostě použije opět nějaké cizí filosofie?
Kdo dobře dává pozor, pozná za Hromádkou-theologem Hromádku-filosofa, který platí svou daň filosofickému (a často i náladovému) existencialismu. Tady budeme dávat zvláštní pozor, nebude-li Hromádka chtít vydávat existencialismus za „adekvátní protestantskou filosofii“. Bude také třeba podrobit rozboru – a kritickému rozboru! – celou dialektickou theologii.