This declaration by the spokespersons of Charter 77, dated March 12, 1978, evaluates the outcomes of the Belgrade follow-up meeting of the Conference on Security and Co-operation in Europe (CSCE). The document underscores a fundamental principle of the Helsinki Accords: that international peace and security are inextricably linked to the respect for human rights within participating states. The authors express regret that the Belgrade negotiations stalled due to the refusal of certain states to discuss their human rights records. Nevertheless, Charter 77 views the meeting as a significant moral victory, as it validated the role of independent civic initiatives as essential factors in the peace process. The text also commemorates the first anniversary of the death of Professor Jan Patočka, whose sacrifice symbolizes the movement's resilience against repression. Reaffirming their commitment to a long-term struggle, the spokespersons assert that the protection of human rights remains a permanent task and a necessary condition for genuine international detente and peaceful coexistence.
Ladislav Hejdánek – Jiří Hájek – Marta Kubišová: Dokument Charty 77 č. 46
docx | pdf | html
◆ dokument of Charter 77, Czech, origin: 12. 3. 1978
- in: Charta 77: Dokumenty 1977–1989. Svazek 1, Praha: Ústav pro soudobé dějiny, 2007, p. 126–127
1978, 12. březen, Praha. – Prohlášení k ukončení bělehradské následné schůzky účastnických států KBSE.1
V těchto dnech skončila jednání v Bělehradě,2 na nichž zástupci 35 států, účastníků Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, posuzovali, jak jsou plněny zásady a záměry vyjádřené v Závěrečném aktu této konference, podepsaném v Helsinkách počátkem srpna 1975. Pozornost, s níž bylo toto jednání sledováno ve všech zemích naší pevniny, odpovídá reálným zájmům národů na udržení míru, rozvoji spolupráce a na dalším postupu uvolňování napětí. Je též výrazem vědomí, že úsilí o tyto cíle a hodnoty není a nemůže být jen věcí vlád a diplomatů, nýbrž je v nejlepším slova smyslu věcí celých národů, jejich lidu, každého člověka. Proto také v mnoha zemích vznikly občanské iniciativy a hnutí toto úsilí podporující. Charta 77 patří mezi ně.
Helsinský dokument výslovně vyhlásil nerozdílnou jednotu, stejnou platnost a vzájemnou podmíněnost všech zásad v něm formulovaných. Významným pokrokem oproti dosavadním dokumentům úsilí o mír a spolupráci je jednoznačné vyjádření myšlenky, že vojenské i politické uvolňování, hospodářská i kulturní spolupráce mezi státy je nerozlučně spojena se zachováváním a rozvíjením lidských práv a základních svobod uvnitř zúčastněných států, že jedno podmiňuje druhé a že porušování či nedodržování jednoho ohrožuje a poškozuje druhé, brzdí či docela maří všeobecný proces uvolňování napětí, zpochybňuje základnu mírového soužití.
Sám průběh bělehradských jednání byl názornou ilustrací pravdivosti této myšlenky. Právě o její plnou platnost pro všechny státy a národy se tam rozvinula diskuse. Poněvadž se v ní hovořilo také o úloze občanských iniciativ a hnutí na podporu plnění helsinských zásad, je vhodné připomenout stanovisko, které odpovídá zásadám Charty 77, patřící mezi občanské iniciativy tohoto druhu.
Podíl diskuse o lidských právech na celkovém jednání v Bělehradě, její místo v něm i její intenzita svědčí dostatečně o významu lidských práv a úsilí o jejich zachovávání v procesu uvolňování napětí. Domníváme se, že neodpovídá duchu a smyslu helsinských zásad, jestliže delegace kteréhokoli ze států, jež je podepsaly, odmítá jednat s ostatními účastníky společného závazku o tom, jak tento závazek její stát plní. Napětí z toho vznikající nemůže prospět dosažení cílů společně vytčených. Pokládáme za politováníhodné, že právě na tomto postoji některých států k otázce lidských práv a základních svobod jednání v Bělehradu uvázlo a nedostalo se k pozitivním řešením. Ukázalo se tak, jak velké a složité jsou překážky na cestě vytčené v Helsinkách.3 Zároveň ovšem byla plně potvrzena platnost a závaznost Závěrečného aktu vcelku i všech jeho částí i jednotlivých zásad. Úsilí o jejich uskutečňování zůstává trvalým úkolem evropských národů.
Oblast lidských práv patří k nejvýznamnějším částem toho úkolu. Skutečnost, že v diskusi o této problematice bylo věnováno tolik pozornosti právě občanským iniciativám a lidovým hnutím za plnění zásad Závěrečného aktu, vyzdvihla jejich význam pro další rozvoj tohoto úsilí. I když nedošlo k projednání návrhů na formální a právní uznání tohoto významu se všemi důsledky tomu odpovídajícími, byly tyto iniciativy a hnutí bělehradským jednáním zásadně posíleny. Pro jejich další práci dostává se jim morálního uznání a ocenění jako mírového faktoru. Zakotvily v této funkci pevně v povědomí evropské a světové veřejnosti. Obtížnost plnění zásad mezinárodně všeobecně přijatých je zároveň připomínkou pro všechny, kdo se z pozic občanských iniciativ zasazují o jejich realizaci uvnitř svých zemí. Je to úkol dlouhodobý, složitý, vyžaduje občanskou odvahu, důslednost, rozhodnost, ale i trpělivost. Charta 77 za více než rok svého trvání učinila dost zkušeností v tomto směru. Není to jen náhodný časový souběh, že k úvahám o výsledcích bělehradských jednání a jejich významu pro nás přistupujeme v době, kdy vzpomínáme výročí dramatického střetnutí Charty s jejími domácími odpůrci a kdy se skláníme před památkou prof. Jana Patočky, jehož postoj i tragický konec počátkem března 1977 symbolizovaly toto střetnutí a jehož pohřeb se stal výrazem síly myšlenek Charty 77 a jejich rozhodné převahy nad mechanismem represe. I to nás zavazuje.
prof. dr. Jiří Hájek, DrSc., Marta Kubišová, dr. Ladislav Hejdánek mluvčí Charty 77
^ čsds, sb. Charta 77. – strojopis, průpis.
Text je v některých opisech a v Informacích o Chartě 77 uveden pod názvem Na cestě vytyčené v Helsinkách jsou velké překážky.
Bělehradská konference byla ukončena 9. března 1978. Konala se od 4. října 1977 a po vánoční přestávce od 15. ledna do 9. března 1978. Srv. D22 (zač. října 1977) a D37 (10. 1. 1978).
Konference skončila v důsledku obstrukce sovětského delegáta bez závěrečného komuniké o lidských právech.
Plné znění: In: Informace o Chartě, roč. 1 (1979), č.4,
s. 18-19 • Skilling, H. G.: Charter 77 and Human Rights in Czechoslovakia., Londýn 1981, s. 275-277 • Charta 77. Rok 1978. Samizdatový sborník, s. 37.
Komentář: ÚSD, sb. RFE, pol. blok S-275 (4.5.1978), S-410 (20.7.1978).