D67 1978

1978, 1. říjen, Praha. – Dopis adresovaný Mezinárodnímu Červenému kříži v Ženevě, vyzývající mezinárodní veřejnost, aby se zasadila o přerušení výkonu trestu M. Černého, J. Lederera a J. Šimsy ze zdravotních důvodů.

Výzva mezinárodní veřejnosti

Odvolávajíc se na mezinárodní solidaritu’ žádá Charta 77 mezinárodní demokratické organiza­ce a pokrokovou veřej'nost vůbec – především pak Mezinárodní Červený kříž -, aby se neodkladně zasadily o přerušení výkonu trestu tří českoslo­venských politických vězňů: Miroslava Černého, Jiřího Lederera a Jana Šimsy.

Jejich zdravotní stav je kritický a vzbuzuje váž­né obavy o jejich další osud.

dr. Ladislav Hejdánek, Marta Kubišová , dr. Jaroslav Šabata mluvčí Charty 77

Příloha: Stručná charakteristika zdravotního stavu Miroslava Černého, Jiřího Lederera a Jana Šimsy.

Miloslav Černý (48 let) byl vzat do vazby v březnu loňského roku a odsouzen okresním soudem v Li­berci ke třem rokům odnětí svobody nepodmíně­ně v I. nápravně výchovné skupině. Údajně se do­pustil trestného činu pobuřování, § 100, odst. 1 písmeno c) trestního zákona tím, že na veřejných místech v Liberci umístil plakáty požadující zve­řejnění Charty 77. Do výkonu trestu byl zařazen v NVÚ Plzeň-Bory. V současné době má odpykánu polovinu trestu a jeho celkový stav vzbuzuje váž­né obavy, zda se dožije svého propuštění.

Miroslav Černý trpí přes dvacet let poúrazovou epilepsií po těžkém lebečním traumatu. Pro úraz rukou mu byla přiznána 28procentní invalidita. Z počátku výkonu trestu se obnovily epileptické záchvaty, mj. v důsledku nedostatečné medikace. Byl kázeňsky trestán pro své stížnosti na nedostatečné lékařské ošetření, na způsob zacháze­ní (během záchvatu byl dozorci tělesně trestán), konečně za to, že nebyl s to plnit pracovní nor­mu. Vzhledem k tomu, že do června 1978 měl 27 kázeňských trestů, což prakticky představuje ne­přetržitý pobyt v korekci, byl rozhodnutím Okresního soudu v Plzni přeřazen do druhé nápravně výchovné skupiny. Za více než půl roku pobytu v korekci ztratil jednu třetinu tělesné váhy a váží pouhých 50 kg. (Ještě 24.2.1978 měl 76 kg.) Nemá dietu, ačkoli trpí chorobou žlučníku, pro kterou léky dostává. Jeho příděl potravy je krácen na polovinu. Obnovily se mu hemoroidy, které měl v předchozích letech dvakrát operovány, a sil­ně krvácí z konečníku. Poslední článek malíč­ku pravé ruky má zlomený a neošetřený dlahou. Zrak se zhoršil o 1 dioptrii, v krvácejících dásních chybějí zuby. Veškeré stížnosti vězněného, rodi­ny i obhájce jsou bezvýsledné. (Ošetřujícím léka­řem Miroslava Černého je MUDr. Kolbek, náčel­níkem NVÚ Plzeň-Bory je pplk. Ježek.)

Jiří Lederer, signatář Charty 77, narozený 15.7.1922, byl vzat do vazby dne 13. ledna 1977. V říjnu 1977 odsouzen Městským soudem v Pra­ze za trestný čin podvracení republiky podle § 98, odst. 1, 2, písmeno a trestního zákona na 3 roky nepodmíněně ve II. nápravně výchovné skupi­ně (zasílal do ciziny literární práce českých auto­rů, kterým není dovoleno v ČSR publikovat). Za­čátkem února 1978 byl Jiří Lederer eskortován do NVÚ Ostrava (adresa: 70128 Ostrava, přihr. 28).

Již ve vazbě ve věznici MS č. 1 Praha-Ruzyně tr­pěl Jiří Lederer silnými žaludečními obtížemi, vy­volanými buď žaludečními vředy, nebo žaludeční neurózou. Přesto nebyl po celou dobu poslán na lékařské vyšetření. Asi od poloviny července 1978 se u něj objevily srdeční potíže, nespavost, silná vyčerpanost a stavy deprese. Jeho zdravotní stav musel být zřejmě vážný, když NVÚ povolila Jiřímu Ledererovi mimořádný expresní dopis manželce, ve kterém ji stručně informoval o svých potížích a žádal lékařskou diagnózu z roku 1973; jeho po­tíže mu totiž připomínaly tehdejší onemocně­ní – poruchu štítné žlázy, která se u něho obje­vila poprvé v době jeho pobytu v NVÚ Plzeň-Bory v roce 1972 a na kterou se léčil pak ještě dva roky po svém propuštění. Lékařská zpráva z té doby zní:

„Pacient Jiří Lederer, narozený 1922, byl v léče­ní ambulance Interního oddělení Strahov, Praha 6, od května 1973 po dobu dalších dvou let. U pa­cienta byla zjištěna hypertyreóza při difúzní strumě – akumulace J 131 z 22.5.1973: za 4 hod. 19,2 %, za 24 hod. 60,8 % (zvýšené hodnoty).“

Tuto lékařskou zprávu odeslala manželka Jiří­ho Lederera Elzbieta Ledererová hlavnímu léka­ři NVÚ Ostrava, a poněvadž celý měsíc nedosta­la žádné konkrétní úřední sdělení o zdravotním stavu svého muže, požádala telegraficky náčel­níka NVÚ, aby ji informoval, jak se jejímu muži daří, zda dostává léky a zda by ho mohla osob­ně navštívit. Poněvadž náčelník odpověděl velmi neurčitě, manželka Jiřího Lederera svou žádost opakovala. Do dnešního dne na ni nedostala od­pověď. Z dopisu od svého muže ze dne 22. září se dověděla, že Jiří Lederer je od 4. září 1978 ve vě­zeňské nemocnici v NVÚ Praha-Pankrác, nám. Hrdinů 1300, Praha 4. Oficiální zprávy nejsou. Znepokojení nad jeho osudem je tím vážnější, že se jedná nyní zřejmě o recidivu nemoci, kte­rá je vždy spojena s vězeňským režimem. V po­sledních deseti letech je Jiří Lederer ve vězení po­třetí, a to představuje skoro tři roky, které má za sebou, a zbývá mu ještě 15 měsíců do ukončení tohoto posledního trestu.

Jan Šimsa, narozený 2.10.1929, je ve vazbě ode dne 30.5.1978. Nejprve byl obviněn, že napadl veřejného činitele, potom obžalován podle § 155 písmeno a) trestního zákona, že použil síly, aby působil na výkon pravomoci veřejného činitele. Dne 30.8.1978 byl Městským soudem v Brně od­souzen k odnětí svobody nepodmíněně na dobu 8 měsíců.

Jan Šimsa je vážně nemocen, trpí chronickou chladovou alergií, která vyžaduje speciální léč­bu a přesné dodržování životosprávy. Před něko­lika lety byl postižen ztrátou ledviny. Dále občas trpí srdeční slabostí a bolestmi v nohou. Z kore­spondence s rodinou vysvítá, že poměry ve věz­nici nedovolují Janu Šimsovi dodržování všech potřebných postupů a pravidel životosprávy. Vý­rok Jana Šimsy před vynesením rozsudku, že po­byt ve vězení v případě nepodmíněného odsouze­ní se prakticky bude rovnat doživotnímu vězení, svědčí o tom, že Jan Šimsa se cítí vážně ohrožen nejen na zdraví, nýbrž na životě. Tvrzení před­sedkyně senátu při hlavním líčení, že ve vazbě se mu dostává plné lékařské péče, označil Jan Šimsa za dezinformaci. Stěžoval si dále na to, že prv­ní den zadržení byl v chladné a vlhké cele a jeho zdravotní stav se zhoršil akutním atakem chla­dové alergie. Dále uvedl, že během vazby nedo­šlo k podrobnému vyšetření jeho zdravotního sta­vu a nebyly k dispozici nálezy a odborné posudky o jeho chorobách z dřívější doby.

^ čsds, sb. Charta 77. – strojopis, průpis.

1 Několik dní před vydáním tohoto dokumentu přijala Ev­ropská rada rezoluci, v níž projevila solidaritu se zastán­ci lidských práv v Československu a protestovala pro­ti politickým represím. Podobné prohlášení vydal výbor Socialistické internacionály. ÚSD, sb. FMV-Ch, Ro 9/78 (29. září 1978).

Za propuštění J. Lederera se postavil se vší autori­tou W. Brandt u prezidenta G. Husáka; u něhož také intervenovala Národní rada církví v USA (předseda W. P. Thompson) ve prospěch J. Šimsy.

24. března 1978 zaslalo 14 občanů z Liberce žádost generálnímu prokurátorovi J. Feješovi o prozkoumání řízení případu M. Černého. Viz Informace o dopisu li­bereckých občanů generálnímu prokurátorovi ve pro­spěch Miroslava Černého. In: Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 5, s. 17.

Plné znění: In: Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 11, s. 5-6 • Informační materiály č. 31 (prosinec 1978) • Char­ta 77. Rok 1978. Samizdatový sborník, s. 79-80.

Sdělení a ohlasy: Sdělení VONS č. 12 k případu J. Lederera. In: Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 8, s. 1 • Sdě­lení VONS č. 14, tamtéž, s. 10 • Sdělení VONS č. 63, tam­též, roč. 2 (1979), č. 1, s. 5 • Sdělení VONS č. 80, tamtéž, č. 3 (1979), s. 10. O J. Ledererovi srv. D23 (12.10.1977), D25 (1.11.1977) a D28 (18.1.1978). K věznění J. Šimsy srv. D57 (11.6.1978) a Zprávu Mileny Šimsové z 8. června 1978, in: Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 8, s. 18 • Rejchrt, M.: Dopis generálnímu prokurátorovi, in: Informace o Char­tě 77, roč. 1 (1978), č. 9, s. 9 • Štafetová hladovka, tamtéž, s. 10 • O Miroslavu Černém Cerman, Ladislav: K případu Miroslava Černého z Liberce, tamtéž, č. 6 (1978), s. 9.