Co je theologie?
| raw | skeny ◆ paper | preparatory notes, Czech, origin: 19. 9. 1950
the text is preparatory to this final document:Co je theologie?
Machine transcription, not yet edited
====================
lvh346.jpg
====================
CO JE THEOLOGIE ? Úvod. Pro mne je toto thema nesnadnější než pro mnohé z vás. Ovšem nelze čekat, že budu jen opakovat cizí these. A co mohu říci svého ? Přistihl jsem se, že v podstatě nevím, co je theologie. Nezbývá než vylíčit alespoň, jak já ji vidím. Ale tu přichází druhá těžkost. NeJsem theolog; je možno vylíčit theologii xjakse zvenčí, nezaujatě ? Není mé pojetí theologie dáno už tím, že jsem filosof? Nevybrali jste si, zdá se, referenta nejvhodnějšího. Je theologie vědou o Bohu ? Kdyby tomu tak bylo, stal by se Boh předmětem, objektem theologického zkoumání. Je to zásadně možné ? Je třeba rozeznávati dvojí smysl slov "předmět vědy": jednou jde o bezprostřední předmět zkoumán ní, jindy o předmět, který je cílem a účelem zkoumání. Bůh však nemůže být předmětem theologie ani v jednom smyslu, neboť theologie ani nemá bezprostředního přístupu k Bohu, ani nemůže být eflem její práce dobrat se nějak k Bohu. Bah se nemaže stát předmětem, objektem lidského zkoumání vebec, tedy ani theologického. Nejde o to, k Bohu se dopracovat, nýbrž poslouchat jej. To znamená poslouchat těch rozkazů, které on sám člověku zjevuje. Je tedy theologie vědou o zjevení ? Zjevení se děje tam, kde mluví Boh a nikde jinde. Nelze předepsat ani čas ani místo zjevení, neboť Pán Bah mluví ke komu chce a kdy se mu zlíbí. /Doležitý pojem kontingence zjevení. Viz též Jan 3,8/. Adresátem že být theolog, ale není jím vždy. Z To znamená, že theologie nemá zajištěněkého, methodického přístupu k zjevení přímo, nýbrž je odkázána na svědectví těch lidí, k nimž Bah promluvil. Zjevení ovšem nemůže být předmětem theologie jako fakt, jako událost, nýbrž předmětem jejím může být nanejvýš jeho obsah. Tak Brunner na př.říká, de theologie je "die Wissenschaft von dem, was Gott geredet hat"./ Problém theologie a zjevení je mimořádně doležitý, ale dnes se mau nemůžeme plně věnovat. Nyní si ještě připomeneme, že právě kontingence zjevení působí, že theologie nemaže prostě prohlásit zjevení za svůj základ, nýbrž že musí pojem zjevení upřesnit a avaj základ konkretně11 ohraničit. V této věci se liší na př. katolická církev od církví protestantských; není pochyby o tom, že Bih "mluvíval častokráte rozličnými způsoby" k lidem, které si vybral /id 1,1/, ale protestantská theologie - a jinou se tu zabývat nebudeme - soustředu je svou pozornost na Písmo jako jediný zdroj autentického svědectví o Božích zjeveních. Theologie a biblické poselství. V bibli ovšem není všechno stejně základní a stejně doležité. A hlavně není v bibli žádný jednotný systém, ani theologický systém. Proto theologická práce nespočívá v tom, že by byly ustavičně jenom opakovány resp. parafrazovány biblické pasáže; theologie se snaží postihnout samu podstatu, samo jádro biblické zvěsti. A to přirozeně ne jde jinak, než že se odváží rozlišit mezi partiemi podsstatnými a nepodstatnými, a za druhé že se pokusí najít souvislosti mezi jednotlivými základními the semi Staré i Nové Smlouvy, které by umožnily určité seřazení těchto the sí a tím k vybudování jakéhosi systému byť jen provisorního a oparv i revisí stále potřebného/.
lvh346.jpg
====================
CO JE THEOLOGIE ? Úvod. Pro mne je toto thema nesnadnější než pro mnohé z vás. Ovšem nelze čekat, že budu jen opakovat cizí these. A co mohu říci svého ? Přistihl jsem se, že v podstatě nevím, co je theologie. Nezbývá než vylíčit alespoň, jak já ji vidím. Ale tu přichází druhá těžkost. NeJsem theolog; je možno vylíčit theologii xjakse zvenčí, nezaujatě ? Není mé pojetí theologie dáno už tím, že jsem filosof? Nevybrali jste si, zdá se, referenta nejvhodnějšího. Je theologie vědou o Bohu ? Kdyby tomu tak bylo, stal by se Boh předmětem, objektem theologického zkoumání. Je to zásadně možné ? Je třeba rozeznávati dvojí smysl slov "předmět vědy": jednou jde o bezprostřední předmět zkoumán ní, jindy o předmět, který je cílem a účelem zkoumání. Bůh však nemůže být předmětem theologie ani v jednom smyslu, neboť theologie ani nemá bezprostředního přístupu k Bohu, ani nemůže být eflem její práce dobrat se nějak k Bohu. Bah se nemaže stát předmětem, objektem lidského zkoumání vebec, tedy ani theologického. Nejde o to, k Bohu se dopracovat, nýbrž poslouchat jej. To znamená poslouchat těch rozkazů, které on sám člověku zjevuje. Je tedy theologie vědou o zjevení ? Zjevení se děje tam, kde mluví Boh a nikde jinde. Nelze předepsat ani čas ani místo zjevení, neboť Pán Bah mluví ke komu chce a kdy se mu zlíbí. /Doležitý pojem kontingence zjevení. Viz též Jan 3,8/. Adresátem že být theolog, ale není jím vždy. Z To znamená, že theologie nemá zajištěněkého, methodického přístupu k zjevení přímo, nýbrž je odkázána na svědectví těch lidí, k nimž Bah promluvil. Zjevení ovšem nemůže být předmětem theologie jako fakt, jako událost, nýbrž předmětem jejím může být nanejvýš jeho obsah. Tak Brunner na př.říká, de theologie je "die Wissenschaft von dem, was Gott geredet hat"./ Problém theologie a zjevení je mimořádně doležitý, ale dnes se mau nemůžeme plně věnovat. Nyní si ještě připomeneme, že právě kontingence zjevení působí, že theologie nemaže prostě prohlásit zjevení za svůj základ, nýbrž že musí pojem zjevení upřesnit a avaj základ konkretně11 ohraničit. V této věci se liší na př. katolická církev od církví protestantských; není pochyby o tom, že Bih "mluvíval častokráte rozličnými způsoby" k lidem, které si vybral /id 1,1/, ale protestantská theologie - a jinou se tu zabývat nebudeme - soustředu je svou pozornost na Písmo jako jediný zdroj autentického svědectví o Božích zjeveních. Theologie a biblické poselství. V bibli ovšem není všechno stejně základní a stejně doležité. A hlavně není v bibli žádný jednotný systém, ani theologický systém. Proto theologická práce nespočívá v tom, že by byly ustavičně jenom opakovány resp. parafrazovány biblické pasáže; theologie se snaží postihnout samu podstatu, samo jádro biblické zvěsti. A to přirozeně ne jde jinak, než že se odváží rozlišit mezi partiemi podsstatnými a nepodstatnými, a za druhé že se pokusí najít souvislosti mezi jednotlivými základními the semi Staré i Nové Smlouvy, které by umožnily určité seřazení těchto the sí a tím k vybudování jakéhosi systému byť jen provisorního a oparv i revisí stále potřebného/.
====================
lvh347.jpg
====================
Theologie a církev. Je ovien třeba se ptát, podle čeho může theologie rozhodovat o podstatnosti resp. nepodstatnosti konkretních biblických partií. Tu kromě nevyhnutelné a neustálé kontroly Písmem v celé jeho souvislosti je třeba na prvním místě jmenovati respektování toho, jak církev v je notlivých dobách rozdla Písmu a co zdirazňovala, co označovala za okrajové a před kterými nedorozuměními a bludy varovale. Proto theolo gie nutně respektuje i dogmata, která jsou výsledkeme úporného boje eírkve o čistotu evangelia. Dogmata ani ofrkevní učení ovšem nejsou a nemohou být theologifi nejvyšším kriteriem, nejvyšš normou; theologie jich však nesmí nedbst, nýbrž musí je ustavičně promý let a musí se na nich ustavičně orientovat. Musí však být v nexustálém kontaktu e církví nejen v její minulosti, nýbrž i v její přítomnosti. To znamená, že theolog mše úspěšně pracovat jen v zapojenosti do života církve. Theologie a víra. Na téže úrovni smyslu /významu/ jako these, žek základnam a před mětem theologie je zjevení, je jind these, že tímto základem i předmě tem je virs. Theologie toti legitimně usiluje také o postižení nejhlubších zdroj a základních principů křes fanské víry. Theologie ztr skotá ve svém úsilí o postižení samotného jádra biblické zvěsti, jest ! 11že její pohled a zkoumání nebudou pohledem a zkoumáním víry. Jinými slovy: Bolfho zjevení se může člověk chopit jedině věrou; není jiné odpovědi na zjevení než víra. A Brunner říká 1 opačně: není jiné víry než víra ve zjevení, ve zjevenou pravdu. Prostě víra a zjevení patří nerozlučně k sobě. To byly ve věf stručnosti nejhlavnější these, které jsou jakž takž dobrým svědomím mohl uvést jeksi e hlediska theologického. Nyní přede mnou stojí úkol nejdaležitějšf, totiž úkol, ukázat na theologii s hlediska filosofa, a to s hledisks věřfefbo filosofa. Theologie a filosofie. Theologie 1 filosofie /budu hovořit nikoli o filosofii obecně, nýbrž o "křesťanské" filosofii/ jsou myšlenkovým úsilím, jež si v obor případech dělá nárok na postižení pravé povahy situace, v níž je svět a člověk. Theologie /protestantská vychází, jak už jsem řekl, z biblického svědectví o Boifeh zjeveních, aby odtud vyhledala a ukázala samotné principy myšlení i života víry. Zároveň vychází 1 od živá vír aby odtud postihla samy kořeny biblického poselství, jež pramení ve zjevení. Odtud pak vrhá světlo zpět nejen na celou bibli a na samu vf. ru, nýbrž na všechen svět i na člověka. Tento výklad světa a člověka, tato theologická interpretace samou podstatou svých method spočívá ni. koli v rozvíjení a aplikaci, nýbrž spíše v oči fování a destilaci /sit venia verbo/ biblických resp. dogmatických thesí. Aby bylo této mé thesi dobře rozumět, provedu srovnání s filosofif. Také filosofie usiluje o interpretaci velkteré skutečnosti. Zatím však co theologie tak činí tím a jen tím, e interpretuje v posledu. zjevení, a zatím co je přesvědčena, že všechno podstatné a rozhodujíef, všechny pravda o světě a o člověku je obsažena a zahrnuts pouze a výhradně ve zjevení a pracuje tudíž na tom, aby veškerá lidská činnost počítajíc v to i činnost theoretickou a tedy také filosofii, byla uká zána jako zbytečná a marná, ano pro víru, která jedině je schopna prohlédnout, aby viděla tajemství Boží, přímo škodlivé a překážejfef; te. dy naproti tomu filosofie chce poznat skutečnost, t.j. svět, člověka a také sebe, po svém, t.1. svým vlastním způsobem, na vlastní risiko, na vlastní oči. Filosof sám studuje skutečnost; nechce opakovat eizf these o skutečnosti, by to byly these založené na zjevení.
lvh347.jpg
====================
Theologie a církev. Je ovien třeba se ptát, podle čeho může theologie rozhodovat o podstatnosti resp. nepodstatnosti konkretních biblických partií. Tu kromě nevyhnutelné a neustálé kontroly Písmem v celé jeho souvislosti je třeba na prvním místě jmenovati respektování toho, jak církev v je notlivých dobách rozdla Písmu a co zdirazňovala, co označovala za okrajové a před kterými nedorozuměními a bludy varovale. Proto theolo gie nutně respektuje i dogmata, která jsou výsledkeme úporného boje eírkve o čistotu evangelia. Dogmata ani ofrkevní učení ovšem nejsou a nemohou být theologifi nejvyšším kriteriem, nejvyšš normou; theologie jich však nesmí nedbst, nýbrž musí je ustavičně promý let a musí se na nich ustavičně orientovat. Musí však být v nexustálém kontaktu e církví nejen v její minulosti, nýbrž i v její přítomnosti. To znamená, že theolog mše úspěšně pracovat jen v zapojenosti do života církve. Theologie a víra. Na téže úrovni smyslu /významu/ jako these, žek základnam a před mětem theologie je zjevení, je jind these, že tímto základem i předmě tem je virs. Theologie toti legitimně usiluje také o postižení nejhlubších zdroj a základních principů křes fanské víry. Theologie ztr skotá ve svém úsilí o postižení samotného jádra biblické zvěsti, jest ! 11že její pohled a zkoumání nebudou pohledem a zkoumáním víry. Jinými slovy: Bolfho zjevení se může člověk chopit jedině věrou; není jiné odpovědi na zjevení než víra. A Brunner říká 1 opačně: není jiné víry než víra ve zjevení, ve zjevenou pravdu. Prostě víra a zjevení patří nerozlučně k sobě. To byly ve věf stručnosti nejhlavnější these, které jsou jakž takž dobrým svědomím mohl uvést jeksi e hlediska theologického. Nyní přede mnou stojí úkol nejdaležitějšf, totiž úkol, ukázat na theologii s hlediska filosofa, a to s hledisks věřfefbo filosofa. Theologie a filosofie. Theologie 1 filosofie /budu hovořit nikoli o filosofii obecně, nýbrž o "křesťanské" filosofii/ jsou myšlenkovým úsilím, jež si v obor případech dělá nárok na postižení pravé povahy situace, v níž je svět a člověk. Theologie /protestantská vychází, jak už jsem řekl, z biblického svědectví o Boifeh zjeveních, aby odtud vyhledala a ukázala samotné principy myšlení i života víry. Zároveň vychází 1 od živá vír aby odtud postihla samy kořeny biblického poselství, jež pramení ve zjevení. Odtud pak vrhá světlo zpět nejen na celou bibli a na samu vf. ru, nýbrž na všechen svět i na člověka. Tento výklad světa a člověka, tato theologická interpretace samou podstatou svých method spočívá ni. koli v rozvíjení a aplikaci, nýbrž spíše v oči fování a destilaci /sit venia verbo/ biblických resp. dogmatických thesí. Aby bylo této mé thesi dobře rozumět, provedu srovnání s filosofif. Také filosofie usiluje o interpretaci velkteré skutečnosti. Zatím však co theologie tak činí tím a jen tím, e interpretuje v posledu. zjevení, a zatím co je přesvědčena, že všechno podstatné a rozhodujíef, všechny pravda o světě a o člověku je obsažena a zahrnuts pouze a výhradně ve zjevení a pracuje tudíž na tom, aby veškerá lidská činnost počítajíc v to i činnost theoretickou a tedy také filosofii, byla uká zána jako zbytečná a marná, ano pro víru, která jedině je schopna prohlédnout, aby viděla tajemství Boží, přímo škodlivé a překážejfef; te. dy naproti tomu filosofie chce poznat skutečnost, t.j. svět, člověka a také sebe, po svém, t.1. svým vlastním způsobem, na vlastní risiko, na vlastní oči. Filosof sám studuje skutečnost; nechce opakovat eizf these o skutečnosti, by to byly these založené na zjevení.
====================
lvh348.jpg
====================
Znamená to však, že filosofie ignoruje zjevení? Nikterak neznamená; i filosofie /jakožto filosofie/ může být služebnief zjevení, a křesťanská filosofie je služebnicí zjevení aniž by přestala být filosofif/. Vždyť filosofie koná svou práci ve jménu absolutní *x*x*x nejvyšší pravdy a filosofie křesťanská také ví, že tato pravda není z tohoto světa, nýbrž že je nad světem, nad člověkem i nad samou filosofif /i theologií ovšem/. Filosofie stojí ve službách pravdy a zjevení, ale stojí v těchto službách jinde a jinak než theologie. Veškeré filosofické methody spočívají ve svých základech na dvojím úsilí či lépe na dvou stránkách jednoho a téhož filosofického úsiif o interpretaci reality: filosofie interpretuje realitu konkretní, Jednotlivou věc, proces, událost/ jednak v perspektivě celku a jednak /zároveň/ v perspektivě svých vlastnfeh, filosofických posic, filosofikkých principe. Filosofické principy, základní pojmy a kategorie si tvoří člověk svým rozumem /t.j. v duchu/ na zkoušku ovšem ne libovolně, nýbrž vždy jenom pod tlakem reality/, zda by unesly stavbu lidského vědění, a filosof je kdykoli hotov je opustiti a vytvořiti si nové, pekliže se zdají nosnějšími. Není žádných apriorních, nevyměnitelných kategorií ani nazíracích forem /jak se domníval na př. Kant/; naopak všechny jsou pouhým lidským výtvorem, uzpůsobeným k tomu, aby mohl člověk hovořiti o věcech. Proto jdou do prázdna veškeré pokusy, jimiž má být prokázána omezenost, ohraničenost možností lidského rozumu, a tím i filosofického zkoumání. Jsou-li některé filosofické pojmy nevhodné, neadekvátní danému předmětu, pak je filosofii ustavičně otevřena možnost, vytvořit si pojmy jiné, adekvátnější. Proto si může filosofie vytvořit i takové pojmy a takové myšlenková struktury, které odpovídají obsahu a pravém zjevení. Vlastní problém, a těžký problém, se otvírá teprve při dalším kroku. Filosofie totiž usiluje ty pravdy, které jakožto pravdy zjevení jsou základem 1 předmětem theologie, uvést nějak do inteligibilní, srozumitelné souvislosti se vším tím, co dosud ví o světě a o člověku. /Usiluje tak nikoli z vnitřních, theoretických příčin, nýbrž z důvod praktických, neboť filosofie chce měnit svět./ Jinými slovy: filosofie konfrontuje obsah zjevení jednak se skutečností /realitou/, jednak se svými posicemi a principy. To ovšem neznamená, že by filosofie chtěla zjevení zahrnout do tohoto světa, ani že by chtěla za všech okolností vystačit se svými posicemi. Už jsem řekl, že filosofie je ochotna kdykoli strhnout celou svou stavbu až do základá a začít stavět znovu; konfrontace jejích posic s obsahem zjevení je jednou z nejvážnějších zatěžkávacích zkoušek jejich nosnosti, neboť se v tu chvíli má prokázat, dovedou-li se otevřít i samotné nejvyšší "realitě", samotnému zjevení. Přece však se filosofie pokouší udělat něco, co theologie zásadně odmítá. Pokouší se totiž najít a stanovit souvislost mezi zjevením a tímto světem. Filosofie neruší nikterak absolutnosti, napodmíněnosti /kontingence/ zjevení. Předpokládá však, že přes veškerou kontingenci má zjevení svůj smysl a své dosledky pro skutečnost, pro tento svět. A filosofie se pokouší interpretovat právě tuto, byť jednostrannou souvislost /či 16pe jednosměrnostu/ zjevení se světem na základě dokladného pochopení jak skutečnosti samé, tak i dosledků a stop, kterf zjevení jako slovo a čin Boží ve skutečnosti zanechává. Pokouší se tedy filosofie o takové pojetí světa a skutečnosti, které není slepé ke stopám Božích činů v dějinách. Jde 11 tedy filosofii o interpretaci reality s perspektivy daného /příslušného/ celku, pak celkem je pro ni v nejširším případě historie Božích Minh; a tak celý svět ve své existenci je vykládán v rámci dějin růstu a stavby království Božího. Takovým způsobem tedy respektuje fålosofie skutečnost, že království Boží není z tohoto světa.
lvh348.jpg
====================
Znamená to však, že filosofie ignoruje zjevení? Nikterak neznamená; i filosofie /jakožto filosofie/ může být služebnief zjevení, a křesťanská filosofie je služebnicí zjevení aniž by přestala být filosofif/. Vždyť filosofie koná svou práci ve jménu absolutní *x*x*x nejvyšší pravdy a filosofie křesťanská také ví, že tato pravda není z tohoto světa, nýbrž že je nad světem, nad člověkem i nad samou filosofif /i theologií ovšem/. Filosofie stojí ve službách pravdy a zjevení, ale stojí v těchto službách jinde a jinak než theologie. Veškeré filosofické methody spočívají ve svých základech na dvojím úsilí či lépe na dvou stránkách jednoho a téhož filosofického úsiif o interpretaci reality: filosofie interpretuje realitu konkretní, Jednotlivou věc, proces, událost/ jednak v perspektivě celku a jednak /zároveň/ v perspektivě svých vlastnfeh, filosofických posic, filosofikkých principe. Filosofické principy, základní pojmy a kategorie si tvoří člověk svým rozumem /t.j. v duchu/ na zkoušku ovšem ne libovolně, nýbrž vždy jenom pod tlakem reality/, zda by unesly stavbu lidského vědění, a filosof je kdykoli hotov je opustiti a vytvořiti si nové, pekliže se zdají nosnějšími. Není žádných apriorních, nevyměnitelných kategorií ani nazíracích forem /jak se domníval na př. Kant/; naopak všechny jsou pouhým lidským výtvorem, uzpůsobeným k tomu, aby mohl člověk hovořiti o věcech. Proto jdou do prázdna veškeré pokusy, jimiž má být prokázána omezenost, ohraničenost možností lidského rozumu, a tím i filosofického zkoumání. Jsou-li některé filosofické pojmy nevhodné, neadekvátní danému předmětu, pak je filosofii ustavičně otevřena možnost, vytvořit si pojmy jiné, adekvátnější. Proto si může filosofie vytvořit i takové pojmy a takové myšlenková struktury, které odpovídají obsahu a pravém zjevení. Vlastní problém, a těžký problém, se otvírá teprve při dalším kroku. Filosofie totiž usiluje ty pravdy, které jakožto pravdy zjevení jsou základem 1 předmětem theologie, uvést nějak do inteligibilní, srozumitelné souvislosti se vším tím, co dosud ví o světě a o člověku. /Usiluje tak nikoli z vnitřních, theoretických příčin, nýbrž z důvod praktických, neboť filosofie chce měnit svět./ Jinými slovy: filosofie konfrontuje obsah zjevení jednak se skutečností /realitou/, jednak se svými posicemi a principy. To ovšem neznamená, že by filosofie chtěla zjevení zahrnout do tohoto světa, ani že by chtěla za všech okolností vystačit se svými posicemi. Už jsem řekl, že filosofie je ochotna kdykoli strhnout celou svou stavbu až do základá a začít stavět znovu; konfrontace jejích posic s obsahem zjevení je jednou z nejvážnějších zatěžkávacích zkoušek jejich nosnosti, neboť se v tu chvíli má prokázat, dovedou-li se otevřít i samotné nejvyšší "realitě", samotnému zjevení. Přece však se filosofie pokouší udělat něco, co theologie zásadně odmítá. Pokouší se totiž najít a stanovit souvislost mezi zjevením a tímto světem. Filosofie neruší nikterak absolutnosti, napodmíněnosti /kontingence/ zjevení. Předpokládá však, že přes veškerou kontingenci má zjevení svůj smysl a své dosledky pro skutečnost, pro tento svět. A filosofie se pokouší interpretovat právě tuto, byť jednostrannou souvislost /či 16pe jednosměrnostu/ zjevení se světem na základě dokladného pochopení jak skutečnosti samé, tak i dosledků a stop, kterf zjevení jako slovo a čin Boží ve skutečnosti zanechává. Pokouší se tedy filosofie o takové pojetí světa a skutečnosti, které není slepé ke stopám Božích činů v dějinách. Jde 11 tedy filosofii o interpretaci reality s perspektivy daného /příslušného/ celku, pak celkem je pro ni v nejširším případě historie Božích Minh; a tak celý svět ve své existenci je vykládán v rámci dějin růstu a stavby království Božího. Takovým způsobem tedy respektuje fålosofie skutečnost, že království Boží není z tohoto světa.
====================
lvh349.jpg
====================
Naproti tomu theologie drží své na zjevení založené these v distanci proti světu, konkretně proti the fm vědeckým a filosofickým. Vfru staví proti poznání, a poznání považuje za překážku víry. Aby se theologie vabee mohla vyjadřovat, musí používat profánních termínů /1 když 2xxxi u Pavla najdeme úsilí - spíše ovšem zbožné přání - užívat dokonce zvláštních slov, ne kterým učí lidská moudrost, ale jimž vyučuje Duch avaty; 1.Kor.2,13/; theologie se však zásadně snaží vytrhnout tyto termíny a pojmy z jejich profánní souvislosti a přetrhat pokud možno veškeré jejich vztahy k původnímu kontextu. Tím ovien theologie spěje nezadržitelně /pokud by bala ponechána sama sobě/ k uzavřenému okruhu theologických pojmd a thesí /resp. "biblických" pojma a thesi/. který je stále více distancován od veškerých profánních kontextů, a stává se tak zajatcem vlastního theologického resp. biblick ho světa. Na druhé straně filosofie - 1 křesťanská filosofie- je v ustavičném nebezpečí, že se přes všechnu svou třebas i dobrou vůli utopí v tomto světě a že si třebas nevědomky třebas nevědomky - uzavře sama cestu k pochopení a třeba už i jenom rozeznání stop Božího zjevení. Proti tomuto nebezpečí na straně filosofie může být spolehlivou strážf toliko theologie;, naopak zase filosofie kon theologii mimořádné služby tím, že vnáší život a pružnost do jejfelsetrvačných tendencí. A tak mohu-11 ve věf stručnosti uzavřít: theologie se neobejde bez filosofie právě tak, jako se křesťanská filosofie neobejde bez theologie. Odtud také nezbytnost ustavičné diskuse mezi oběma. Kdybych měl nějak obrazně vykreslit poměr obou, použil bych přirovnání, v němž by se filosofie podobala bojovníku za Boží práva a panství na tombo světě a theologie strážci čistoty a ryzosti radostné zvěsti Božího zjevení, ve vší skromnosti ovšem a ve vědomí, že by filosofie prohrála svůj zápas, kdyby nebojovala pod vedením Božím, a že by theologie neochránila oheň. který jí byl svěřen do opatrování, kdyby hlavním strážným nebyl sám Hospodin. Vinohradské sdružení 19.IX.1950 V Praze, 23. září 1950.
lvh349.jpg
====================
Naproti tomu theologie drží své na zjevení založené these v distanci proti světu, konkretně proti the fm vědeckým a filosofickým. Vfru staví proti poznání, a poznání považuje za překážku víry. Aby se theologie vabee mohla vyjadřovat, musí používat profánních termínů /1 když 2xxxi u Pavla najdeme úsilí - spíše ovšem zbožné přání - užívat dokonce zvláštních slov, ne kterým učí lidská moudrost, ale jimž vyučuje Duch avaty; 1.Kor.2,13/; theologie se však zásadně snaží vytrhnout tyto termíny a pojmy z jejich profánní souvislosti a přetrhat pokud možno veškeré jejich vztahy k původnímu kontextu. Tím ovien theologie spěje nezadržitelně /pokud by bala ponechána sama sobě/ k uzavřenému okruhu theologických pojmd a thesí /resp. "biblických" pojma a thesi/. který je stále více distancován od veškerých profánních kontextů, a stává se tak zajatcem vlastního theologického resp. biblick ho světa. Na druhé straně filosofie - 1 křesťanská filosofie- je v ustavičném nebezpečí, že se přes všechnu svou třebas i dobrou vůli utopí v tomto světě a že si třebas nevědomky třebas nevědomky - uzavře sama cestu k pochopení a třeba už i jenom rozeznání stop Božího zjevení. Proti tomuto nebezpečí na straně filosofie může být spolehlivou strážf toliko theologie;, naopak zase filosofie kon theologii mimořádné služby tím, že vnáší život a pružnost do jejfelsetrvačných tendencí. A tak mohu-11 ve věf stručnosti uzavřít: theologie se neobejde bez filosofie právě tak, jako se křesťanská filosofie neobejde bez theologie. Odtud také nezbytnost ustavičné diskuse mezi oběma. Kdybych měl nějak obrazně vykreslit poměr obou, použil bych přirovnání, v němž by se filosofie podobala bojovníku za Boží práva a panství na tombo světě a theologie strážci čistoty a ryzosti radostné zvěsti Božího zjevení, ve vší skromnosti ovšem a ve vědomí, že by filosofie prohrála svůj zápas, kdyby nebojovala pod vedením Božím, a že by theologie neochránila oheň. který jí byl svěřen do opatrování, kdyby hlavním strážným nebyl sám Hospodin. Vinohradské sdružení 19.IX.1950 V Praze, 23. září 1950.
====================
Scan0309.jpg
====================
8 CO JE THEOLOGIE ? Ref. ve Vinohr. Sdruž. 19. 9. 1950. Úvod. Pro mne thema ne snadnější než pro kohokoli jiného. Ovšem nelze čekat, že budu opakovat nějaké cizí these. A co mohu říci svého? Přistihl jsem se, že nevím, co je theologie. Nezbývá než vylíčit alespoň, jak já ji vidím. Ale tu přichází druhá těžkost. Nejsem theolog; je možno vylíčit theologii jak si zvenčí, nezaujatě? Nenf mé pojetí theologie dáno už tím, že jsem filosof? Nevybrali jste si, zdá se, referenta nejvhodnějšího. Je theologie "védou o Bohu" ? Kdyby tomu tak by lo, stal by se Bůh předmětem, objektem theologického zkoumání. Je to zásadně možné ? Je třeba rozeznávati dvojí smysl slov předmět vědy: jednou jde o bezprostřední předmět zkoumání, jednou jindy opět o konečný cíl a účel zkoumání. Bůh však nemůže být ammm předmětem theologie ani v jednom smyslu, neboť theolog mamá ani nemá bezprostředního přístupu k Bohu, ani nemůže být cílem jeho práce dobrat se nějak k Bohu. Bůh se nemůže stát předmětem lidského zkoumání vůbec, a tedy ani theologického. Nejde o to, k Bohu se dopracovat, nýbrž ho poslouchat. To znamená poslouchat těch rozkazů, které on sám člověku zjevuje. Je tedy theologie vědou o zjevení ? Zjevení se děje tam, kde mluví Bůh a nikde jinde. Nelze předepsat ani čas ani místo zjevení, neboť Pán Bůh mluví ke komu chce a kdy se mu zlíbí. Důležitý pojem kontingence zjevení./ /Viz: Jan 3,8./ Adresátem ovšem může být theolog, ale není jím vždy. To znamená, že theologie nemá zajištěného, methodického přístupu k zjevení přímo, nýbrž že je odkázána na svědectví těch lidí, k nimž Bůh promluvill Zjevení #*********ý**********váným přvánětERN však vůbec nemůže být předmětem theologie jako událost, jako čin Boží, nýbrž předmětem jejím může být nanejvýš jeho obsah./Tak Brunner na př. říká, že theologie je 'die Wissenschaft von dem was Gott geredet hat Problém theologie a zjevení je z nejpodstatnějších a zde se právě otvírá; necháme si jej však prozatím na paměti a vrátíme se k němu ještě konci. Nyní si zatím ještě připomeneme, že právé kontingence zjevení působí, že theologie nemůže prosté prohlásit zjevení za svůj základ, nýbrž že musí pojem zjevení upřesnit a svůj základ přesmann konkretněji ohraničit. V této věci se liší na př. katolická církev od protestant skych; není pochyby o tom, že Bůh 'mluvíval častokráte a rozličnými způsoby 'k lidem, které si vybral /Zid.1,1/, ale protestanská theologie soustředuje svou pozornost na Písmo jako jediný zdroj autentických svědectví o zjeveních Božích. Ackag Theologie a biblické poselství. My se vše omezíme na theologii protestant skou, která vychází z Písma. V bibli ovšem není všechno stejně základní a stejně důležité. A hlavně není v bábli žádný systém, ani theologický systém. Proto theologická práce nespočívá v tom, že by byly ustavičně jenom opakovány biblické pasáže; mi theologie usiluje postihnout samu podstatu, samo jádro biblické zvěsti. A to přirozeně nejde jinak, a než že se odváží rozlišit mezi partiemáá podstatnými a ne podstatnými, a za druhé že se pokusí najít souvislosti mezi jednotlivými základními the semi Staré i Nové Smlouvy, které by umožnily určité seřazení těchto thesí i jejich se skupení do jakéhosi systému /ovšem jen provisorního a oprav ne ustále potřebného/.
Scan0309.jpg
====================
8 CO JE THEOLOGIE ? Ref. ve Vinohr. Sdruž. 19. 9. 1950. Úvod. Pro mne thema ne snadnější než pro kohokoli jiného. Ovšem nelze čekat, že budu opakovat nějaké cizí these. A co mohu říci svého? Přistihl jsem se, že nevím, co je theologie. Nezbývá než vylíčit alespoň, jak já ji vidím. Ale tu přichází druhá těžkost. Nejsem theolog; je možno vylíčit theologii jak si zvenčí, nezaujatě? Nenf mé pojetí theologie dáno už tím, že jsem filosof? Nevybrali jste si, zdá se, referenta nejvhodnějšího. Je theologie "védou o Bohu" ? Kdyby tomu tak by lo, stal by se Bůh předmětem, objektem theologického zkoumání. Je to zásadně možné ? Je třeba rozeznávati dvojí smysl slov předmět vědy: jednou jde o bezprostřední předmět zkoumání, jednou jindy opět o konečný cíl a účel zkoumání. Bůh však nemůže být ammm předmětem theologie ani v jednom smyslu, neboť theolog mamá ani nemá bezprostředního přístupu k Bohu, ani nemůže být cílem jeho práce dobrat se nějak k Bohu. Bůh se nemůže stát předmětem lidského zkoumání vůbec, a tedy ani theologického. Nejde o to, k Bohu se dopracovat, nýbrž ho poslouchat. To znamená poslouchat těch rozkazů, které on sám člověku zjevuje. Je tedy theologie vědou o zjevení ? Zjevení se děje tam, kde mluví Bůh a nikde jinde. Nelze předepsat ani čas ani místo zjevení, neboť Pán Bůh mluví ke komu chce a kdy se mu zlíbí. Důležitý pojem kontingence zjevení./ /Viz: Jan 3,8./ Adresátem ovšem může být theolog, ale není jím vždy. To znamená, že theologie nemá zajištěného, methodického přístupu k zjevení přímo, nýbrž že je odkázána na svědectví těch lidí, k nimž Bůh promluvill Zjevení #*********ý**********váným přvánětERN však vůbec nemůže být předmětem theologie jako událost, jako čin Boží, nýbrž předmětem jejím může být nanejvýš jeho obsah./Tak Brunner na př. říká, že theologie je 'die Wissenschaft von dem was Gott geredet hat Problém theologie a zjevení je z nejpodstatnějších a zde se právě otvírá; necháme si jej však prozatím na paměti a vrátíme se k němu ještě konci. Nyní si zatím ještě připomeneme, že právé kontingence zjevení působí, že theologie nemůže prosté prohlásit zjevení za svůj základ, nýbrž že musí pojem zjevení upřesnit a svůj základ přesmann konkretněji ohraničit. V této věci se liší na př. katolická církev od protestant skych; není pochyby o tom, že Bůh 'mluvíval častokráte a rozličnými způsoby 'k lidem, které si vybral /Zid.1,1/, ale protestanská theologie soustředuje svou pozornost na Písmo jako jediný zdroj autentických svědectví o zjeveních Božích. Ackag Theologie a biblické poselství. My se vše omezíme na theologii protestant skou, která vychází z Písma. V bibli ovšem není všechno stejně základní a stejně důležité. A hlavně není v bábli žádný systém, ani theologický systém. Proto theologická práce nespočívá v tom, že by byly ustavičně jenom opakovány biblické pasáže; mi theologie usiluje postihnout samu podstatu, samo jádro biblické zvěsti. A to přirozeně nejde jinak, a než že se odváží rozlišit mezi partiemáá podstatnými a ne podstatnými, a za druhé že se pokusí najít souvislosti mezi jednotlivými základními the semi Staré i Nové Smlouvy, které by umožnily určité seřazení těchto thesí i jejich se skupení do jakéhosi systému /ovšem jen provisorního a oprav ne ustále potřebného/.
====================
Scan0310.jpg
====================
Co je theologie ? Str.2. Theologie a církev. Je ovšem třeba se ptát, podle čeho se může theologie rozhodovat o podstatnosti resp. ne podstatnost i konkretních biblických partií. Tu kromě má nevyhnutelné a neustálé kontroly Písmem j v celé jeho souvislosti je třeba na prvním místě jmenovati respektování toho, jak církev v jednotlivých dobách rozuměla Písmu a co zdůrazňovala, co označovala za okrajové a před kterými nedorozuměními a bludy varovala. Proto theologie nutně respektuje i dogmata, která jsou výsledkem úporného boje cfrkve jatiwwwwwww.myadm o čistotu evangelia. Dogmata ani církevní učení ovšem nejsou a nemohou být theologii nejvyšším kriteriem, nejvyšší normou; theologie jich však ne smí nedbat, nýbrž musí je ustavičně promýšlet a musí se na nich ustavičně orientovat. Ale musí být v neustálém kontaktu s církví nejen v její minulosti, nýbrž i v její přítomnosti. To znamená, že theolog může úspěšně pracovat jen v zapojenosti do života církve. Theologie a víra. Na stejné rovině jako the se, že základem a předmětem theologie jest zjevení, je jiná the se, že tímto základem i předmětem je víra. Theologie totiž legitimné usiluje také o postižení nejhlubších zdrojů a základních principů křesťanské víry. Theologie ztroskotá ve svém úsilí o postižení samotného jádra biblické zvěsti, jestliže její pohled a zkoumání nebude pohledem a zkoumáním víry. Jinými slovy: Božího zjevení se může člověk chopit jedině věrou; není jiné odpovědi na zjevení než víra. A Brunner říká i opačně: není jiné víry než víry ve zjevení, ve zjevenou pravdu. Prostě víra a zjevení patří nerozlučně k sobě. mohl wrist o moke west a bledisa thes logvere kon fenos To by ly summon ve vší stručnosti nejhlavnější these, které jsem s jakž takž dobrým svědomím sobral v různých spisech a článcích, intoná se mi podařilo přečst. Nyní ovšem přede mnou stojí úkol nejdůležitější, totiž úkol, ukázat na theologiá s hlediska filosofa, a to s hlediska věřícího filosofa. Theologie a filosofie. Theologie i filosofie /budu stále hovořit nikoli o filosofii obecně, nýbrž o křesťanské filosofii v tom smyslu, jak jsem o ní mluvil loni napodsin - 20.října 1949 - tady ve Sdružení/ jsou myšlenkovým úsilfm, jež si v obou případech dělá nárok na postižení pravé povahy situace, v níž je svět a člověk. Theologie /protestansská/ vychází, jak už jsem řekl, z biblického svědectví o Božích zjeveních, aby odtud vyhledala a ukázala samotné principy myšlení i života víry. Zároveň vychází i od živé víry, aby odtud postihla samy kořeny biblického poselství, jež pramení ve zjevení. Odtud pak vrhá světlo zpět nejen na celou bibli i na samu víru, nýbrž na všechen svět i na člověka. Tento výklad světa a člověka, tato theologická interpretace samou podstatou svých method spočívá nikoli v rozvíjení a aplikaci, nýbrž spíše v očišťování a destilaci /sit venia verbo/ biblických resp. dogmatických thesí. Aby bylo této mé thesi dobře rozumět, provedu srovnání s filosofií. Také filosofie usiluje o interpretaci veškeré skutečnosti. Zatím však, co theologie tak činí tím a jen tím, že interpretuje - v posledu - zjevení, a zatím co je přesvědčena, že všechno podstatné a rozhodující, všechna pravda o světě a o člověku je obsažena a zahrnuta pouze a výhradně ve zjevení a pracuje tudíž na tom, aby veškerá lidská činnost, počítajíc v to i činnost theoretickou a tedy také filosofii, by la ukázána jako zbytečná a marná, ano pro víru, která jediná je schopna a prohlédnout, aby videla tajemství Boží, smybá přímo škodlivá a překážející; tedy naproti tomu filosofie chce po-
Scan0310.jpg
====================
Co je theologie ? Str.2. Theologie a církev. Je ovšem třeba se ptát, podle čeho se může theologie rozhodovat o podstatnosti resp. ne podstatnost i konkretních biblických partií. Tu kromě má nevyhnutelné a neustálé kontroly Písmem j v celé jeho souvislosti je třeba na prvním místě jmenovati respektování toho, jak církev v jednotlivých dobách rozuměla Písmu a co zdůrazňovala, co označovala za okrajové a před kterými nedorozuměními a bludy varovala. Proto theologie nutně respektuje i dogmata, která jsou výsledkem úporného boje cfrkve jatiwwwwwww.myadm o čistotu evangelia. Dogmata ani církevní učení ovšem nejsou a nemohou být theologii nejvyšším kriteriem, nejvyšší normou; theologie jich však ne smí nedbat, nýbrž musí je ustavičně promýšlet a musí se na nich ustavičně orientovat. Ale musí být v neustálém kontaktu s církví nejen v její minulosti, nýbrž i v její přítomnosti. To znamená, že theolog může úspěšně pracovat jen v zapojenosti do života církve. Theologie a víra. Na stejné rovině jako the se, že základem a předmětem theologie jest zjevení, je jiná the se, že tímto základem i předmětem je víra. Theologie totiž legitimné usiluje také o postižení nejhlubších zdrojů a základních principů křesťanské víry. Theologie ztroskotá ve svém úsilí o postižení samotného jádra biblické zvěsti, jestliže její pohled a zkoumání nebude pohledem a zkoumáním víry. Jinými slovy: Božího zjevení se může člověk chopit jedině věrou; není jiné odpovědi na zjevení než víra. A Brunner říká i opačně: není jiné víry než víry ve zjevení, ve zjevenou pravdu. Prostě víra a zjevení patří nerozlučně k sobě. mohl wrist o moke west a bledisa thes logvere kon fenos To by ly summon ve vší stručnosti nejhlavnější these, které jsem s jakž takž dobrým svědomím sobral v různých spisech a článcích, intoná se mi podařilo přečst. Nyní ovšem přede mnou stojí úkol nejdůležitější, totiž úkol, ukázat na theologiá s hlediska filosofa, a to s hlediska věřícího filosofa. Theologie a filosofie. Theologie i filosofie /budu stále hovořit nikoli o filosofii obecně, nýbrž o křesťanské filosofii v tom smyslu, jak jsem o ní mluvil loni napodsin - 20.října 1949 - tady ve Sdružení/ jsou myšlenkovým úsilfm, jež si v obou případech dělá nárok na postižení pravé povahy situace, v níž je svět a člověk. Theologie /protestansská/ vychází, jak už jsem řekl, z biblického svědectví o Božích zjeveních, aby odtud vyhledala a ukázala samotné principy myšlení i života víry. Zároveň vychází i od živé víry, aby odtud postihla samy kořeny biblického poselství, jež pramení ve zjevení. Odtud pak vrhá světlo zpět nejen na celou bibli i na samu víru, nýbrž na všechen svět i na člověka. Tento výklad světa a člověka, tato theologická interpretace samou podstatou svých method spočívá nikoli v rozvíjení a aplikaci, nýbrž spíše v očišťování a destilaci /sit venia verbo/ biblických resp. dogmatických thesí. Aby bylo této mé thesi dobře rozumět, provedu srovnání s filosofií. Také filosofie usiluje o interpretaci veškeré skutečnosti. Zatím však, co theologie tak činí tím a jen tím, že interpretuje - v posledu - zjevení, a zatím co je přesvědčena, že všechno podstatné a rozhodující, všechna pravda o světě a o člověku je obsažena a zahrnuta pouze a výhradně ve zjevení a pracuje tudíž na tom, aby veškerá lidská činnost, počítajíc v to i činnost theoretickou a tedy také filosofii, by la ukázána jako zbytečná a marná, ano pro víru, která jediná je schopna a prohlédnout, aby videla tajemství Boží, smybá přímo škodlivá a překážející; tedy naproti tomu filosofie chce po-
====================
Scan0311.jpg
====================
Co je theologie ? Str.3. znat skutečnost, t.j. svět, člověka a také sebe, po svém, t.j. svým vlastním způsobem, na vlastní risiko, na vlastní oči. Filosof sám studuje skutečnost; nechce opakovat cizí these o skutečnosti, byt to byly these založené na zjevení. Znamená to však, že filosofie ignoruje zjevení ? Nikterak neznamená; i filosofie /jakožto filosofie/ může být, služebnicí zjevení, křesťanská filosofie je služebnicí zjevení /aniž by přestala být filosofií. Vždyť filosofie koná svou práci vždy ve jménu absolutní, nejvyšší pravdy - a filosofie křesťanská také ví, že tato pravda není s tohoto světa, nýbrž že, je nad světem, nad člověkem i nad samou filosofif /i theologií ovšem/. Filosofie však stojí ve službách prav dy a zjevení jinde a jinak než theologie. Veškeré filosofické methody spočívají ve svých základech na dvojím úsilí či lépe na dvou stránkách jednoho a téhož filosofického úsilí o interpretaci reality: filosofie, interpretuje realitu /konkretní, jednotlivou věc, proces, událost/ jednak v perspektivě celku a jednak /zároveň/ v perspektivé svých vlastních, filosofických posic, filosofických principů. f mem ne hibevoluc Filosofické principy, základní pojmy a kategorie si si tvort člověk Bagimmnommém v duchu na zkoušku, zda unesou stavbu lidského vedění, a filosof je kdykoli hotov je opustiti a vytvořiti si nové, pakliže se zdají nosnějšími. Není žádných apriorních, nevyměnitelných kategorií ani nazíracích forem /jak se domníval na př. Kant/; naopak všechny jsou pouhým lidským výtvorem, uzpůsobeným k tomu, aby člověk mohl hovořiti o věcech. Proto jdou do prázdna veškeré pokusy, jimiž má být prokázána omezenost, ohraničenost možností lidského rozumu, a tím i filosofického zkoumání. Jsou-li některé filosofické pojmy nevhodné, neadekvátní danému předmětu, pak je filosofii ustavičně otevřena možnost, vytvořit si pojmy jiné, adekvátnější. Proto si může filosofie vytvořit i takové pojmy a takové myšlenkové struktury, které odpovídají pm obsahu a pravdám zjevení. Vlastní problém, a těžký problém, se otvírá teprve při dalším kroku. Filosofie totiž usiluje ty pravdy, které jakožto pravdy zjevení jsou základem i předmětem theologie, uvést nějak do intelligibilní, srozumitelné souvislosti se vším tím, co do sud ví o světě a o člověku. Jinými slovy: filosofie konfrontuje obsah zjevení jednak se skutečností /realitou/, jednak se svými posicemi a principy. To ovšem neznamená, že by filosofie chtěla zjevení zahrnout do tohoto světa, ani že by chtěla za všech okolností vystačit se svými posicemi. Už jsem řekl, že filosofie je ochotna kdykoli strhnout celou svou stavbu až do základů a začít stavét znovu; konfrontace jejich posic s obsahem zjevení je jednou z nejvážnějších zatěžkávacích zkoušek jejich nosnosti, neboť se v tu chvíli má prokázat, dovedou-li se otevřít i samotné nejvyšší "realité, samotnému zjevení. Přece však se pokouší filosofie udělat něco, co theologie zásadně odmítá. Pokouší se totiž sbamaninta najít a stanovit souvislost mezi zjevením a tímto svetem. Filosofie neruší nikterak absolutnosti, nepodmíněnosti /kontingence/ zjevení. Předpokládá však, že přes veškerou kontingenci má zjevení svůj smysl a své důsledky pro skutečnost pro tento svět. A filosofie usiluje interpretovat právě tuto, byt jednostrannou souvislost zjevení se světem na základě důkladného pochopení jak skutečnosti samy, tak i důsledků a stop, které zjevení jako slovo a čin Boží ve skutečnosti zanechává. Pokouší se tedy filosofie o takové pojetí světa a skutečnosti, které není slepé ke stopám Božích činů v dějinách. Jde-li tedy filosofié o interpretaci reality s perspektivy daného celku, pak celkem je pro ni historie Božích činů; a tak celý svět ve své existenci je vykládán v rámci dějin růstu a stavby království Božího. Takovým způsobem tedy filosofie respektuje skutečnost, že království Boží není z tohoto světa. Naproti tomu theologie drží své na zjevení založené these v distanci proti světu, konkretně proti thesím vědeckým a filosofickým. Víru staví proti poznání, a poznání považuje za překážku víry,. Aby se vůbec mohla vyjadřovat, musí používat profánních termínů /i když u Pa-
Scan0311.jpg
====================
Co je theologie ? Str.3. znat skutečnost, t.j. svět, člověka a také sebe, po svém, t.j. svým vlastním způsobem, na vlastní risiko, na vlastní oči. Filosof sám studuje skutečnost; nechce opakovat cizí these o skutečnosti, byt to byly these založené na zjevení. Znamená to však, že filosofie ignoruje zjevení ? Nikterak neznamená; i filosofie /jakožto filosofie/ může být, služebnicí zjevení, křesťanská filosofie je služebnicí zjevení /aniž by přestala být filosofií. Vždyť filosofie koná svou práci vždy ve jménu absolutní, nejvyšší pravdy - a filosofie křesťanská také ví, že tato pravda není s tohoto světa, nýbrž že, je nad světem, nad člověkem i nad samou filosofif /i theologií ovšem/. Filosofie však stojí ve službách prav dy a zjevení jinde a jinak než theologie. Veškeré filosofické methody spočívají ve svých základech na dvojím úsilí či lépe na dvou stránkách jednoho a téhož filosofického úsilí o interpretaci reality: filosofie, interpretuje realitu /konkretní, jednotlivou věc, proces, událost/ jednak v perspektivě celku a jednak /zároveň/ v perspektivé svých vlastních, filosofických posic, filosofických principů. f mem ne hibevoluc Filosofické principy, základní pojmy a kategorie si si tvort člověk Bagimmnommém v duchu na zkoušku, zda unesou stavbu lidského vedění, a filosof je kdykoli hotov je opustiti a vytvořiti si nové, pakliže se zdají nosnějšími. Není žádných apriorních, nevyměnitelných kategorií ani nazíracích forem /jak se domníval na př. Kant/; naopak všechny jsou pouhým lidským výtvorem, uzpůsobeným k tomu, aby člověk mohl hovořiti o věcech. Proto jdou do prázdna veškeré pokusy, jimiž má být prokázána omezenost, ohraničenost možností lidského rozumu, a tím i filosofického zkoumání. Jsou-li některé filosofické pojmy nevhodné, neadekvátní danému předmětu, pak je filosofii ustavičně otevřena možnost, vytvořit si pojmy jiné, adekvátnější. Proto si může filosofie vytvořit i takové pojmy a takové myšlenkové struktury, které odpovídají pm obsahu a pravdám zjevení. Vlastní problém, a těžký problém, se otvírá teprve při dalším kroku. Filosofie totiž usiluje ty pravdy, které jakožto pravdy zjevení jsou základem i předmětem theologie, uvést nějak do intelligibilní, srozumitelné souvislosti se vším tím, co do sud ví o světě a o člověku. Jinými slovy: filosofie konfrontuje obsah zjevení jednak se skutečností /realitou/, jednak se svými posicemi a principy. To ovšem neznamená, že by filosofie chtěla zjevení zahrnout do tohoto světa, ani že by chtěla za všech okolností vystačit se svými posicemi. Už jsem řekl, že filosofie je ochotna kdykoli strhnout celou svou stavbu až do základů a začít stavét znovu; konfrontace jejich posic s obsahem zjevení je jednou z nejvážnějších zatěžkávacích zkoušek jejich nosnosti, neboť se v tu chvíli má prokázat, dovedou-li se otevřít i samotné nejvyšší "realité, samotnému zjevení. Přece však se pokouší filosofie udělat něco, co theologie zásadně odmítá. Pokouší se totiž sbamaninta najít a stanovit souvislost mezi zjevením a tímto svetem. Filosofie neruší nikterak absolutnosti, nepodmíněnosti /kontingence/ zjevení. Předpokládá však, že přes veškerou kontingenci má zjevení svůj smysl a své důsledky pro skutečnost pro tento svět. A filosofie usiluje interpretovat právě tuto, byt jednostrannou souvislost zjevení se světem na základě důkladného pochopení jak skutečnosti samy, tak i důsledků a stop, které zjevení jako slovo a čin Boží ve skutečnosti zanechává. Pokouší se tedy filosofie o takové pojetí světa a skutečnosti, které není slepé ke stopám Božích činů v dějinách. Jde-li tedy filosofié o interpretaci reality s perspektivy daného celku, pak celkem je pro ni historie Božích činů; a tak celý svět ve své existenci je vykládán v rámci dějin růstu a stavby království Božího. Takovým způsobem tedy filosofie respektuje skutečnost, že království Boží není z tohoto světa. Naproti tomu theologie drží své na zjevení založené these v distanci proti světu, konkretně proti thesím vědeckým a filosofickým. Víru staví proti poznání, a poznání považuje za překážku víry,. Aby se vůbec mohla vyjadřovat, musí používat profánních termínů /i když u Pa-
====================
Scan0312.jpg
====================
Co je theologie ? Str. 4. sama rrobé. vla najdeme domum úsilí - spíše ovšem zbožné přání - užívat dokonce docela zvláštních slov, ne kterým učí lidská moudrost, ale jimž vyučuje Duch svatý; 1.Kor.2,13/; theologie se však zásadně snaží vytrhnout tyto termíny a pojmy z jejich pumam profánní souvislosti a přetrhat pokud možno veškeré jejich souvislosti s původním kontextem. Tím ovšem spěje theologie nezadržitelně k uzavrenému okruhu theologických pojmů a thesí /resp. biblických pojmi a thesi/, který je stále více distancován od veškerých profánních kontextů, a stává se tak zajatcem vlastního theologického resp. biblického světa. Na druhé straně filsofie - i křesťanská filosofie - je v ustaviče ném nebezpečí, že se přes všechnu svou dobrou třebas vůli utopf v tomto světě a že si - třebas i nevědomky uzavře cestu k pochopení Bahamagananý a třeba už i jenem rozeznání stop Božího zjevení. Proti tomuto nebezpečí filosofie může být spolehlivou stráží jedině theologie. Naopak zase filosofie koná theologii momořádné služby tím, že vnáší život a pohyb do jejích setrvačných tendencí. A tak mohu-li ve vší stručnosti uzavřít: theologie se ne obe jde bez filosofie právě tak, jako se křesťanská filosofie neobejde bez theologie. Kdy bych měl nějak názorněji vykreslit poměr obou, po použil bych přirovnání, v němž by se filosofie podobala bojovníku za Boží práva na tomto světě a theologie strážci čistoty a ryzosti radostné zvesti Božího zjevení, ve vší skromnosti ovšem a u vědomí, že by filosofie prohrála svůj zápas, kdyby nebojovala pod vedením Božím, a že by theologie neochránila oheň, který jí byl svěřen do opatrování, kdyby hlavním strážným nebyl sám Hospodin. Napsáno 19.září 1950.
Scan0312.jpg
====================
Co je theologie ? Str. 4. sama rrobé. vla najdeme domum úsilí - spíše ovšem zbožné přání - užívat dokonce docela zvláštních slov, ne kterým učí lidská moudrost, ale jimž vyučuje Duch svatý; 1.Kor.2,13/; theologie se však zásadně snaží vytrhnout tyto termíny a pojmy z jejich pumam profánní souvislosti a přetrhat pokud možno veškeré jejich souvislosti s původním kontextem. Tím ovšem spěje theologie nezadržitelně k uzavrenému okruhu theologických pojmů a thesí /resp. biblických pojmi a thesi/, který je stále více distancován od veškerých profánních kontextů, a stává se tak zajatcem vlastního theologického resp. biblického světa. Na druhé straně filsofie - i křesťanská filosofie - je v ustaviče ném nebezpečí, že se přes všechnu svou dobrou třebas vůli utopf v tomto světě a že si - třebas i nevědomky uzavře cestu k pochopení Bahamagananý a třeba už i jenem rozeznání stop Božího zjevení. Proti tomuto nebezpečí filosofie může být spolehlivou stráží jedině theologie. Naopak zase filosofie koná theologii momořádné služby tím, že vnáší život a pohyb do jejích setrvačných tendencí. A tak mohu-li ve vší stručnosti uzavřít: theologie se ne obe jde bez filosofie právě tak, jako se křesťanská filosofie neobejde bez theologie. Kdy bych měl nějak názorněji vykreslit poměr obou, po použil bych přirovnání, v němž by se filosofie podobala bojovníku za Boží práva na tomto světě a theologie strážci čistoty a ryzosti radostné zvesti Božího zjevení, ve vší skromnosti ovšem a u vědomí, že by filosofie prohrála svůj zápas, kdyby nebojovala pod vedením Božím, a že by theologie neochránila oheň, který jí byl svěřen do opatrování, kdyby hlavním strážným nebyl sám Hospodin. Napsáno 19.září 1950.