Ladislav Hejdánek (b. 1927) is a Czech philosopher, essayist, and publicist. His professional life, marked by political persecution, included manual labor, work in documentation, and later at the Institute of Philosophy of the Czechoslovak Academy of Sciences. After 1971, he worked as a gatekeeper and stoker, reflecting his status as a non-Marxist intellectual in normalized Czechoslovakia. Hejdánek published extensively in contemporary journals and collections, often on themes of art, creativity, and the nature of artworks. Although he had no standalone book publications, he prepared a collection of studies titled “Modern Man and Faith.” His philosophical focus tends towards a non-religious interpretation of the Jewish-Christian tradition and the possibilities of non-objective thinking, viewing art as a key area of reflection in the context of the decline of metaphysics.
I. HEJDÁNEK LADISLAV, filosof, filosofický esejista a publicista
10. 5. 1927, Praha
II. Syn úředníka (pův. obchod. příručího), maturoval 1946 na reál. gymnáziu, 4 semestry na Přírodověd. fakultě UK, přešel na Filosofickou fakultu UK, kde promoval 1952 (PhDr.). Zaměstnán zprvu jako pomocný dělník, kopáč a betonář (1953), po návratu z voj.služby jako dokumentátor a knihovník (1956–1968), odborný a vědecký pracovník Filosofického ústavu ČSAV (19681971), noční vrátný (1971–75) a nakonec jako topič (1975-dodnes). 1946 byl v Anglii a krátce ve Francii, 1947 v Belgii. Jednota filosofická (od 1946 do zrušení)
III. Převážně časopisecké nebo sborníkové studie, recenze, kritiky, polemiky, tématicky značně pestré. Často se vrací v různých souvislostech k otázkám povahy uměleckého díla, tvorby a a tvůrce, umění vůbec. (Jako nemarxista) pronikal se svými texty dost pomalu; zpočátku byl odkázán jen na Křesťanskou revui, později tiskly jeho recenze a studie hlavně literární časopisy jako Plamen, Slovenské pohĺady, Tvář, Mladá tvorba aj., ale také Vesmír. Úzce spolupracoval s kruhem Tváře, po zastavení časopisu přispíval do sborníků Podoby a pak znovu do obnovené Tváře, v níž se stal členem redakční rady. V téže době se stal také členem redakční rady nakl. Horizont a členem redakční rady knižnice „Váhy“ (Mladá fronta) a „Malé moderní encyklopedie“ (Horizont). Několik let byl členem redakční rady Křesťanské revue. Řada jeho textů nesměla být otištěna (některé vyšly v letech 1968–69).
IV. Knižní publikace (samostatné) nemá. V roce 1969 připravil do tisku soubor studií „Moderní člověk a víra“; řadu textů má v rukopise – zařadil do dalších souborů.
(Event.: Dopisy příteli, samizd. edice, 1977 xx)
***
Ladislav Hejdánek
nar. 10.5.1927 v Praze
8 tříd reálného gymnázia na Vinohradech zakončeno maturitou (1946)
4 semestry Přírodovědecká fakulty UK (obor: matematika a filosofie přírodních věd)
8 semestrů Filosofické fakulty UK (obor: filosofie a socialogie) promován v prosinci 1952 (téma dissertace: Pojetí pravdy a některé jeho ontologické předpoklady – u prof. dr. J. B. Kozáka)
(v zimě 1949)50 onemocněl encefalitídou, téměř na dva roky vyřazen ze studia)
Po skončení studií několik měsíců bez zaměstnání (zlý posudek z fakulty, vypracovaný výborem SČM); v dubnu nebo v květnu nastoupil u n. p. Stavobet v Jinonicích jako pomocný dělník (kopáč, betonář). V listopadu téhož roku (1953) nastoupil na dva roky vojenskou prezenční službu (předtím se v červenci 53 oženil). Po návratu z vojny opět několik měsíců bez práce (žena s dítětem doma, dělal překlady, korektury apod.). V půli února 1956 nastoupil jako pracovník v dokumentaci v Ústavu epidemiologie a mikrobiologie v Praze, kde pracoval přes 12 roků. Po 8 funkčních období (a část devátého) pracoval jako člen ZV ROH ve funkcích jednatele, předsedy a kulturního referenta.
V tomto období publikoval řadu článků, recenzí atd. v časopisech jako Křesťanská revue, Kostnické jiskry, Vesmír, Plamen, Tvář, Slovenské pohĺady, Mladá tvorba, Literární noviny aj., vesměs filosofického zaměření; po zastavení Tváře ještě dvě studie ve sbornících Podoby. Řada veřejných přednášek, vedle neveřejných. Od r. 1962 ve vedení Ekumenického semináře v Jirchářích.
V polovině r. 1968 přechází do Filosofického ústavu ČSAV na jedno ze svou nově zřízených systemizovaných míst pro nemarxisty a je zařazen do oddělení dialektického materialismu zprvu jako odborný, potom jako vědecký, nakonec zase jako odborný pracovník; konečně na počátku roku 1971 je spolu s mnoha dalšími propuštěn z důvodů reorganizace. V letech 1968–69 hodně publikuje, stává se zakládajícím členem Společnosti pro lidská práva a členem jejího ústředního výboru, jednatelem přípravného výboru Ekumenického hnutí inteligence a studenstva, členem ediční rady edice Váhy v Mladé frontě a členem ediční rady nakladatelství Horizont a zvláště edice Malá moderní encyklopedie, atd.
Po odchodu z Filosofického ústavu pracuje jako noční vrátný v Památníku národního písemnictví, ale téhož roku (1971) je zatčen a po několika měsících vyšetřovací vazby odsouzen pro věc, kterou nespáchal a která – kdyby ji spáchal – nebyla v žádném rozporu se zákonem (údajné pobuřování – § 100 tr.z.) na 9 měsíců; zbytek trestu je mu však v důsledku amnestie prominut (podmíněně na dva roky). Vrací se do Památníku, ale s příchodem nového ředitele končí i tato práce. Přechází do np. Stavby silnic a železnic, zprvu jako vrátný a hlídač, potom na ředitelství jako topič, odkud však po podepsání Charty 77 musí znovu odejít. Může však zůstat v rámci podniku, takže od té doby pracuje v malé kotelně odloučeného pracoviště jednoho ze závodů.
V roce 1970, vyzván dvěma profesory Komenského bohoslovecké fakulty, podal habilitační práci „Filosofie a víra“ s podtitulem „Příspěvek k otázce možnosti a legitimity filosofické reflexe víry jako alternativy reflexe theologické“. Habilitační řízení však v důsledku personálních změn na fakultě a zejména na ministerstvu nebylo vůbec zahájeno (údajně).
Má 4 dcery (s manželkou Hedvikou).
Erudicí i povoláním je filosofem, i když jako filosof byl zaměstnán méně než tři roky. Původní zájem o matematickou logiku se přesunul na noetiku a zejména ontologii; za své hlavní filosofické učitele považuje Masaryka, Rádla, Kozáka a Patočku. Je křesťansky orientován, ale dělá ostrý rozdíl mezi křesťanstvím a religiozitou; usiluje o nenáboženskou interpretaci ústředního poselství židovsko-křesťanské tradice. Jedním z jeho hlavních témat je otázka možností nepředmětného myšlení pro rozpadu metafyziky; z toho důvodu se v četných studiích zabývá povahou umění, jehož úpadkové formy srovnává s úpadkovými podobami myšlení apod.