This text examines the figure of Ludwig Feuerbach, a German philosopher and theologian, and his critical stance on religion. Karl Barth, a prominent Protestant theologian, included Feuerbach among the theological thinkers of the 19th century, even though Feuerbach himself considered himself a theologizing philosopher whose works primarily addressed religion and theology. Barth characterizes Feuerbach's work as 'anti-theology,' yet one that offers profound insights into the theological issues of his time. The text highlights the discrepancy in evaluating Feuerbach: while some consider him an insignificant philosopher, considerably lagging behind Hegel, others find his contribution current and interesting. It delves into why Feuerbach remains a relevant figure to this day, despite remaining on the periphery of philosophy that has already detached itself from metaphysics. Furthermore, the text touches upon Feuerbach's conviction of initiating a new era of thought and explores his complex relationship with Hegel and previous philosophical traditions.
Ludwig Feuerbach – kritika náboženského odcizení [1969]
Soc. akademie Měst. knihovna 24. 11. 1969
***
23. 11. 1969
Největší protestantský teolog našeho století, Karel Barth, zařadil postavu Ludwiga Feuerbacha do galerie teologických myslitelů XIX. věku (Protestantská teologie XIX. století, § 18, s. 484n). Učinil tak přesto, jak říká, že nepatřil k „cechu“; Feuerbach byl teologizujícím filosofem. Podle Bartha existuje jen málo filosofů, kteří by si tu a tam, někdy a někde nezateologizovali. Feuerbach však prý jenom teologizoval. Barth vzpomíná na jeho vlastní výrok (PPN 34), že všechny jeho spisy mají, přesně vzato, jen jeden cíl, jednu vůli a myšlenku, jeden předmět; tímto předmětem je prý právě náboženství a teologie a to, co s nimi souvisí. Barth k tomu dodává, že to byla dost nešťastná láska, neboť to, co Feuerbach prováděl, byla anti-teologie. Prováděl to však nicméně s takovými věcnými znalostmi, promlouval tak aktuálně k teologické situaci, přinášel tolik ostrého světla do této situace a jeho přínos je vůbec i sám o sobě tak zajímavý, že je třeba ho nechat promluvit také mezi teology.
Je zvláštní, slyšet tento hlas teologa vedle tolika filosofických názorů, jimiž je Feuerbach považován za filosofa nevýznamného, podřadného, subalterního, který zůstává hluboko pod svým učitelem Hegelem. Jak rozumět tomuto rozporu? Proč je vlastně Feuerbach dodnes zajímavou myslitelskou postavou? Posuzován filosoficky zůstává ještě před branou nové filosofie, která skoncovala s metafysikou; jako metafysik však není téměř ničím zajímavý, ničím, co by přesahovalo ryze akademickou rovinu problémů a pouhou historii. A přece se sám o sobě domníval, že zahajuje novou epochu myšlení. Mýlil se? Jaký byl vlastně jeho vztah k Hegelovi a vůbec k celé dosavadní filosofii?