961115-1

Ve špatném Křížově překladu Aristotelovy Metafyziky 1028b2-4 čteme: A již odedávna a také v přítomné době stále opakovaná a nikdy dostatečně nerozřešená otázka, co jest jsoucno, neznamená nic jiného než otázku, co jest podstata. (174) V Beierwaltesově knize Platonismus a idealismus, která teď vyšla česky, je – pochopitelně v počeštěné verzi – tato věta obdařena docela jiným významem: A skutečně, to, co je odedávna i nyní a vždy předmětem zkoumání a rozpaků, co je to jsoucí, to je jakási bytnost. (13) V Tredennickově překladu (z Loebovy edice) to zní takto: Indeed, the question which was raised long ago, is still and always will be, and which always baffles us – „What is Being?“ – is in other words „ What is substance?“ (s. 313)

Především tu je ta tradiční chyba, že OYSIA se (u Kříže, ale také u Tredennicka) překládá jako podstata, resp. substance. Překladatel Beierwaltese znopvu zavádí starý český termín „bytnost“ (Patočka se pokoušel kdysi zavést termín „bytost“, já z didaktických důvodů navrhuji „bylost“, neboť také německé Wesen poukazuje k tomu, „was gewesen [und immer noch] ist, tedy, čím nějaká věc byla a dosud jest).

Vzniká tedy otázka, jak by měl znít co nejpřesnější překlad řeckého znění onoho místa. Rozhodující je základní čtení: je-li řeč o čemsi, co bylo odedávna a co je také nyní, je míněna otázka po něčem – anebo toto něco, nač se tážeme? (V českém překladu Beierwaltese je užito slova „předmět“ – což rozhodně nemá oporu v řeckém originálu.)

(Praha, 961115-1.)