This text addresses the fundamental question 'what is philosophy?' and highlights its elusive nature. The author emphasizes that we understand neither what draws us to philosophy nor where it can lead us, as philosophy is not 'finished' and is constantly evolving. Two testimonies, those of Dante and Seneca, are presented regarding the time needed to penetrate philosophy. Subsequently, the text introduces the critique of Hegel and Adorno, who point to the problem of the 'begriffslose' (individual and particular), and Levinas's critique of Heidegger due to the absence of 'the other.' The text further explores whether this question concerns only humans or all 'true beings.' It poses questions concerning conceptuality, its ability to grasp uniqueness, and the relationship between conceptuality and 'objects.' In conclusion, the text deals with the structure of reflection, the ecstatic moment, and the encounter with truth in a deeper sense, which is not identical to a true statement, and its connection to the meaning of life and the world.
Co to je filosofie? [1995]
01
„co“ to je filosofie a) nevíme, čím jsme to vlastně přitahováni b) nevíme, kam nás filosofování dovede (filosofie ještě není „hotová“, není dějinně „u konce“)
02
dvě svědectví, jakého je zapotřebí času k tomu, abychom pronikli do filosofie či spíše aby filosofie pronikla do nás: Dante, Seneca
03
Hegel a Adornova kritika: „Begriffslose“ „bezpojmové“ = jednotlivé a zvláštní
04
Lévinasova kritka Heideggera: chybí u něho „ten druhý“, „l´autre“
05
Týká se to jen lidí? Anebo jednotlivé a zvláštní jsou všechna „pravá jsoucna?
06
Fyzikové v Berlíně a má otázka: odkud víte, že všechny atomy vodíku jsou naprosto stejné?
07
Pojmy a pojmovost; musí opravdu být pojmy neschopné „pojmout“ jedinečnost? Musíme jedinečnost nutně chápat jako bezpojmovou, „begriffslos“?
08
Pojmovost a předmětnost; co to je „před-mět“? Historie slov „subjekt“ a „objekt“
09
Jak je možné, že se těmito otázkami můžeme zabývat? Reflexe.
10
Struktura reflexe: odstup přístup. A co je mezi tím?
11
Ekstasis ekstatický moment reflexe a otázka subjektu
12
Setkání s pravdou (pravda není totéž jako pravdivý soud či výrok, poznatek)
13
Pravda v tomto hlubším významu (pravé x nepravé) a svět, v němž žijeme
14
Smysl života, smysl dějin, smysl světa
[Hejdánkem připojené citáty:]
… Nicméně po nějakém čase … si moje duše hledající lék usmyslela vrátit se k prostředku, jímž se hleděl utěšit nejeden bezútěšný; a tak jsem se pustil do čtení oné nemnohým známé knihy Boetiovy… A tak se stalo, i když mi bylo zprvu zatěžko vniknout do jejich myšlení, nakonec jsem do něho vnikl, pokud mi to dovolily moje znalosti jazyka a ta trocha mého důvtipu… a jak to bývá, že se člověk vydá hledat stříbro a bezděky najde zlato, jež se mu ukáže ze skrytých příčin a nejspíš ne bez vůle Boží, i já, jenž hledal útěchu, jsem našel nejen lék na své slzy, ale i slova autorů a věd a knih; a když jsem je uvážil, usoudil jsem, že filosofie, jež byla paní těchto autorů, byla cosi svrchovaného. / A představoval jsem si ji v podobě šlechetné paní a nedovedl jsem si ji představit jinak než plnou soucitu…; a tak jsem v kratičkém čase, snad za třicet měsíců, začal cítit takovým způsobem její slast, že láska k ní zahnala a zničila každé jiné pomyšlení. (Hostina, II,12; in: 3426, Dante Aligieri, Nový život, Praha 1969, ed. etc. Jan Vladislav, s. 86–7.) – Tak jako vlna přijímá některá barviva hned napoprvé, jiná vstřebává až po několikerém namočení a vaření, stejně tak poznání jiného druhu duch uplatní ihned, jakmile si je osvojil, kdežto filosofie musí proniknout do hloubky, musí tam být dlouho usazena a musí ducha obarvit, ne ho jen ušpinit. Teprve potom vykoná, co slibovala. (Lucius Annaeus Seneca, Epistulae morales, LXXVIII; česky Další. . ,s. 127–8.)
Das letzte Ziel und Interesse der Philosophie ist, den Gedanken, den Begriff mit der Wirklichkeit zu Versöhnen. (6970, Vorles. über die Gesch. d. Philos. , Werke 20, Suhrkamp, S. 455.) – Philosophie hat, nach dem geschichtlichen Stande, ihr wahres / Interesse dort, wo Hegel, einig mit der Tradition, sein Desinteressement bekundete: beim Begriffslosen, Einzelnen und Besonderen; bei dem, was seit Platon als vergänglich und unerheblich abgefertigt wurde und worauf Hegel das Etikett der faulen Existenz klebte. (8282, Negative Dialektik -Jargon der Eigentlichkeit. Frankfurt a. M. 31984, Ges. Schr. Bd. 6, S. 20–21.) –