Logika XVIII [příprava]
| raw | skeny ◆ private seminar | preparatory notes, Czech, origin: 2. 5. 1988
the text is preparatory to this final document:Logika XVIII
Machine transcription, not yet edited
====================
272 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 2.5.88 LOGOS a životní aktivismus 01 Pokusme se o celkovou reflexi výsledného postavení otázky jak jsme k němu postupně dospěli. Vyšli jsme od jsoucen, a to od tzv. pravých jsoucen. V tom ještě zůstáváme ve staré tradici, která ffii chápe jako základně orientovanou na to, co jest, co je "jsoucí". 02 Hned na počátku jsme si však ukázali, že každá pravé jsou cno je pravou událostí, a jako takové že v onoir tradičním chápání jsoucnosti vlastně mnohem spíše /a více/ není než jest, tj. že je spíše nejsoucí než jsoucí. A tím jsme defacto přestřihli pupeční šňůru, která nás svazovala se starou metafyzikou /předmětným myšlením/. 03 Pak jsme si ukázali, že každá pravá událost /pravé jsouc no/ se podílí na skutečnosti světa /tj. stává se vnitrosvětnou skutečností/ teprve na základě a prostřednictvím reaktibility jiných událostí /jsoucen/ i reaktibility své. Jinak řečeno, díky jakési socializaci. Svět sám pak není původně žádným pravým jsoucnem, nýbrž je právě toutc úhrnnou socializací, jíž se všechna jsoucna takto stávají vzájemně jsoucny pro sebe /jedno pro druhé/. 04 Od samého počátku jsme si připomínali, že stavebními kameny světa nejsou původně pravé jsoucna /pravé události/ nýbrž jejich vzájemné reakce. Nyní vidíme, že s výjimkou primordiábních událostí jako modelového extrému všechny události ostatní /"vyšší"/ jsou jednak samy ve svém bytí /ve svých jestotách/ spolukonsti tuováný akcemi a reakcez mi, a že na nejvyšší úrovni je člověk jakožto subjekt do značné a zejména stále rostoucí míry se sám svými akeemi podílet na své konstituci a zvláště rekonstitusi. 05 Ještě ve větší míře se tento aspekt skutečnosti projevuje ve vnitřně neintegrovaných dějích, jichž je ve světě velmi mnoho a o kterých mluvíme jako o dějích či událostech nepravých. Protože takévé dění není vnitřně integrováno a vůbec žádné "nitro" nemá, zůstává už ve sféře "pou hé" přírody otázka, čím se takové nepravé dění může "spra vovat", čím je "ovládáno" a čím se "řídí". 06 Protože se pokoušíme udržet Héraklei tovu myšlenku, že se se ve světě všechno děje podle LOGU, vyvodme z toho důsledky pro své další zkoumání a tázání. Zároveň však se musíme chránit před důsledky chybného a pochybného vývoje, k němuž došlo masivně zejména v novověku, kdy LOGOS ve světovém dění byl hledán především a někdy dokonce vý hradně tam, kde mohly být nalezeny a formulí vyjádřeny -2 V 88 88-426
272 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 2.5.88 LOGOS a životní aktivismus 01 Pokusme se o celkovou reflexi výsledného postavení otázky jak jsme k němu postupně dospěli. Vyšli jsme od jsoucen, a to od tzv. pravých jsoucen. V tom ještě zůstáváme ve staré tradici, která ffii chápe jako základně orientovanou na to, co jest, co je "jsoucí". 02 Hned na počátku jsme si však ukázali, že každá pravé jsou cno je pravou událostí, a jako takové že v onoir tradičním chápání jsoucnosti vlastně mnohem spíše /a více/ není než jest, tj. že je spíše nejsoucí než jsoucí. A tím jsme defacto přestřihli pupeční šňůru, která nás svazovala se starou metafyzikou /předmětným myšlením/. 03 Pak jsme si ukázali, že každá pravá událost /pravé jsouc no/ se podílí na skutečnosti světa /tj. stává se vnitrosvětnou skutečností/ teprve na základě a prostřednictvím reaktibility jiných událostí /jsoucen/ i reaktibility své. Jinak řečeno, díky jakési socializaci. Svět sám pak není původně žádným pravým jsoucnem, nýbrž je právě toutc úhrnnou socializací, jíž se všechna jsoucna takto stávají vzájemně jsoucny pro sebe /jedno pro druhé/. 04 Od samého počátku jsme si připomínali, že stavebními kameny světa nejsou původně pravé jsoucna /pravé události/ nýbrž jejich vzájemné reakce. Nyní vidíme, že s výjimkou primordiábních událostí jako modelového extrému všechny události ostatní /"vyšší"/ jsou jednak samy ve svém bytí /ve svých jestotách/ spolukonsti tuováný akcemi a reakcez mi, a že na nejvyšší úrovni je člověk jakožto subjekt do značné a zejména stále rostoucí míry se sám svými akeemi podílet na své konstituci a zvláště rekonstitusi. 05 Ještě ve větší míře se tento aspekt skutečnosti projevuje ve vnitřně neintegrovaných dějích, jichž je ve světě velmi mnoho a o kterých mluvíme jako o dějích či událostech nepravých. Protože takévé dění není vnitřně integrováno a vůbec žádné "nitro" nemá, zůstává už ve sféře "pou hé" přírody otázka, čím se takové nepravé dění může "spra vovat", čím je "ovládáno" a čím se "řídí". 06 Protože se pokoušíme udržet Héraklei tovu myšlenku, že se se ve světě všechno děje podle LOGU, vyvodme z toho důsledky pro své další zkoumání a tázání. Zároveň však se musíme chránit před důsledky chybného a pochybného vývoje, k němuž došlo masivně zejména v novověku, kdy LOGOS ve světovém dění byl hledán především a někdy dokonce vý hradně tam, kde mohly být nalezeny a formulí vyjádřeny -2 V 88 88-426
====================
274 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
tzv. zákonitosti /což souvisí s orientací na kvantifikace a matematizaci/. 07 Zákonitosti či přesněji setrvačnosti nepochybně náleží k významným a zdánlivě "samonosným" strukturám světa. Nicméně při bližším zkoumání se ukáže, že nemajú oné svébytnosti a samostatnosti, jakou jim novodobé myšlení připisovalo a dodnes připisuje. Setrvačné struktury, světovéhé dění jsou jen jednou stránkou oné socializace, jež je svět konstituován. A protože sama socializace je umožněna a založena na reaktibilitě pravých událostí, je na téže reaktibilitě založena také každá setrvačnost. 08 Tím jsme si otevřeli vhled do způsobu, jakým se LOGOS prosazuje také v nepravých dějích, v nepravých událostech. Je ho působnost je prostředkována jednotlivými rekacemia a tudíž akcemi pravých události /pravých jsoucen/. Nemá smysl se na tomto místě zabývat problémem, jakým způsobem toho LOGOS dosahuje. Stačí, připomeneme-li si, že tu hraje významnou úlohu kontingence, zvláště pak v rámci vývoje živých bytostí. 09 Působnosti LOGU ve světě se otvírá celá paleta nových možn ností, vlastně celá nová dimenze tam, kde reaktibilita dospívá k vědomí, k myšlení a k reflektovanému /proreflektovanému/myšlemí. Zatímco až dosud byl LOGOS odkázán na tzv. průliny /kontingentní momenty/, myšlením se člověk stává obyvatelem světa LOGU v podobě "řeči" a postupně do toho ta světa vtahuje prostřednictvím svého vědomí vše jednotlivé i celý svět vůbec, a ovšem ještě mnoho jiného. Místo jednotlivých /více méně sporadických/ "průlin" nabývá nyní daná skutečnost rázu relativně řídké sítě /resp. site/. 10 Na člověku nezávislé setrvačnosti stále víc ztrácejí na bezprostřední důležitosti a ustupují do jakéhosi pozadí, kde ovšem zůstávají a kde hrají stále velmi významnou úlohu. Naproti tomu se dějiny stávají dějištěm zrodu setrvačností nového typu, které jsou ve skutečnosti lidským /byt většinou nechtěným a neplánovaným/ produktem. Tento původně lidský produkt se však prosazuje proti původním lidským záměrům a úmyslům, emancipuje se /emac.elementy/ a staví se proti člověku jako něco mu docela cizího /odcizeného/. 11 v lidském vědomí dochází k pozoruhodnému zlomu, převratu v působnosti LOGU uprostřed světa: zatímco až dosud byl pů sobící LOGOS jakoby rozdělen sám v sobě, neboť po jiné linii integroval pravá jsoucna a po jiné zase jejich akce, 88-427 -2 V 88 intense
274 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
tzv. zákonitosti /což souvisí s orientací na kvantifikace a matematizaci/. 07 Zákonitosti či přesněji setrvačnosti nepochybně náleží k významným a zdánlivě "samonosným" strukturám světa. Nicméně při bližším zkoumání se ukáže, že nemajú oné svébytnosti a samostatnosti, jakou jim novodobé myšlení připisovalo a dodnes připisuje. Setrvačné struktury, světovéhé dění jsou jen jednou stránkou oné socializace, jež je svět konstituován. A protože sama socializace je umožněna a založena na reaktibilitě pravých událostí, je na téže reaktibilitě založena také každá setrvačnost. 08 Tím jsme si otevřeli vhled do způsobu, jakým se LOGOS prosazuje také v nepravých dějích, v nepravých událostech. Je ho působnost je prostředkována jednotlivými rekacemia a tudíž akcemi pravých události /pravých jsoucen/. Nemá smysl se na tomto místě zabývat problémem, jakým způsobem toho LOGOS dosahuje. Stačí, připomeneme-li si, že tu hraje významnou úlohu kontingence, zvláště pak v rámci vývoje živých bytostí. 09 Působnosti LOGU ve světě se otvírá celá paleta nových možn ností, vlastně celá nová dimenze tam, kde reaktibilita dospívá k vědomí, k myšlení a k reflektovanému /proreflektovanému/myšlemí. Zatímco až dosud byl LOGOS odkázán na tzv. průliny /kontingentní momenty/, myšlením se člověk stává obyvatelem světa LOGU v podobě "řeči" a postupně do toho ta světa vtahuje prostřednictvím svého vědomí vše jednotlivé i celý svět vůbec, a ovšem ještě mnoho jiného. Místo jednotlivých /více méně sporadických/ "průlin" nabývá nyní daná skutečnost rázu relativně řídké sítě /resp. site/. 10 Na člověku nezávislé setrvačnosti stále víc ztrácejí na bezprostřední důležitosti a ustupují do jakéhosi pozadí, kde ovšem zůstávají a kde hrají stále velmi významnou úlohu. Naproti tomu se dějiny stávají dějištěm zrodu setrvačností nového typu, které jsou ve skutečnosti lidským /byt většinou nechtěným a neplánovaným/ produktem. Tento původně lidský produkt se však prosazuje proti původním lidským záměrům a úmyslům, emancipuje se /emac.elementy/ a staví se proti člověku jako něco mu docela cizího /odcizeného/. 11 v lidském vědomí dochází k pozoruhodnému zlomu, převratu v působnosti LOGU uprostřed světa: zatímco až dosud byl pů sobící LOGOS jakoby rozdělen sám v sobě, neboť po jiné linii integroval pravá jsoucna a po jiné zase jejich akce, 88-427 -2 V 88 intense
====================
276 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
reakce a "systémy akční a rekační" /osvětí/, nyní dochází k dějinnému "procesu" sjednocování tohoto působení.Pochopitelně je proces totho to sjednocování místem velkých napětí a vnitřních konfliktů, zejména když paradigmatické /archetypické/ myšlení přestává už hrát rozhodující úlohu a vůdčí roli stále víc přebírá myšlení reflektující, tj. schopné distance vůči sobě a tím vůči všem paradigmatům. 12 Možnost sjednocení dvojí linie působení LOGU ve vědomí a skrze vědomí se jeví jakožto svoboda - ne už jenom svoborozhodování mezi možnostmi případ od případu, ale jako život ve svobodě, svobodný život. Hluboký zážitek takové svobody ovšem ještě nemůže chránit svobodně žijící a svobodně se rozhodující lidskou bytost před omyly a iluzemi. Dokonce ona stará podvojnost působení LOGU do jisté míry a v jistých dimenzích a kontextech přetrvává - Heglova "List der Vernunft" a její analogie, lest LOGU. Ta spočívá v tom, že člověk ve svých akcích a činech dělá skutečně vždycky zároveň méně a zároveň více, než si je vědom. Teprve dodatečná reflexe to může odhalit. 13 Superlest IOGU pak spočívá v tom, že tím, jak si myslící člověk uvědomuje stábe vie a ve stále dalekosáhlejších sc souvislostech to, co vskutku dělá, když něco podniká - & tím stále víc omezuje možnosti LOGU, aby se prostřednietvím "lsti" prosazoval navzdory přáním a úmyslům člověka, tedy právě tím se vlastně LOGOS ujímá vlády nad lidským konáním a jednáním přímo a bez prostřednictví jednotlivých a tím omezených "lstí". 14 Hegel byl na stopě této světodějné skutečnosti, ale necha chal se bohužel zcela zmýlit tím, že v duchu novodobého způsobu uvažování zaměnil vládu LOGU za vládu "nutnosti", tedy setrvačností nejrůznějšího typu. Jen tak mohl vyslovit dvojsmyslnou či dokonce mnohoznačnou větu, že svoboda je pochopená nutnost. Ve skutečnosti je svoboda pochopený LOGOS. Ale pochopený LOGOS je jenom "předposlední" svoboda, nikoliv ještě svoboda v posledním, radikálním smyslu. Nejhlubší svoboda je plodem či důsledkem vysvobozující moci Pravdy. 15 Meze působení LOGU spočívají v tom, že LOGOS se vždy -jakožto LOGOS určitého jsoucna nějak přizpůsobuje dané situaci a daným okolnostem, takže integrita, jíž reálně dosahuje, je vždycky relativní a omezená. Konkrétně to znamená, že také scestnost a mylnost či lživost může být raltivně a v jistých mezích integrované. Na celkovou in88-428 -2 V 88 -
276 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
reakce a "systémy akční a rekační" /osvětí/, nyní dochází k dějinnému "procesu" sjednocování tohoto působení.Pochopitelně je proces totho to sjednocování místem velkých napětí a vnitřních konfliktů, zejména když paradigmatické /archetypické/ myšlení přestává už hrát rozhodující úlohu a vůdčí roli stále víc přebírá myšlení reflektující, tj. schopné distance vůči sobě a tím vůči všem paradigmatům. 12 Možnost sjednocení dvojí linie působení LOGU ve vědomí a skrze vědomí se jeví jakožto svoboda - ne už jenom svoborozhodování mezi možnostmi případ od případu, ale jako život ve svobodě, svobodný život. Hluboký zážitek takové svobody ovšem ještě nemůže chránit svobodně žijící a svobodně se rozhodující lidskou bytost před omyly a iluzemi. Dokonce ona stará podvojnost působení LOGU do jisté míry a v jistých dimenzích a kontextech přetrvává - Heglova "List der Vernunft" a její analogie, lest LOGU. Ta spočívá v tom, že člověk ve svých akcích a činech dělá skutečně vždycky zároveň méně a zároveň více, než si je vědom. Teprve dodatečná reflexe to může odhalit. 13 Superlest IOGU pak spočívá v tom, že tím, jak si myslící člověk uvědomuje stábe vie a ve stále dalekosáhlejších sc souvislostech to, co vskutku dělá, když něco podniká - & tím stále víc omezuje možnosti LOGU, aby se prostřednietvím "lsti" prosazoval navzdory přáním a úmyslům člověka, tedy právě tím se vlastně LOGOS ujímá vlády nad lidským konáním a jednáním přímo a bez prostřednictví jednotlivých a tím omezených "lstí". 14 Hegel byl na stopě této světodějné skutečnosti, ale necha chal se bohužel zcela zmýlit tím, že v duchu novodobého způsobu uvažování zaměnil vládu LOGU za vládu "nutnosti", tedy setrvačností nejrůznějšího typu. Jen tak mohl vyslovit dvojsmyslnou či dokonce mnohoznačnou větu, že svoboda je pochopená nutnost. Ve skutečnosti je svoboda pochopený LOGOS. Ale pochopený LOGOS je jenom "předposlední" svoboda, nikoliv ještě svoboda v posledním, radikálním smyslu. Nejhlubší svoboda je plodem či důsledkem vysvobozující moci Pravdy. 15 Meze působení LOGU spočívají v tom, že LOGOS se vždy -jakožto LOGOS určitého jsoucna nějak přizpůsobuje dané situaci a daným okolnostem, takže integrita, jíž reálně dosahuje, je vždycky relativní a omezená. Konkrétně to znamená, že také scestnost a mylnost či lživost může být raltivně a v jistých mezích integrované. Na celkovou in88-428 -2 V 88 -
====================
277 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
tegritu však LOGOS sám nemůže nikdy stačit. Důvodem našeho odhalení je především to, že LOGOS nemůže přímo integrovat celé světové dění, nýbrž jen individuální "celky", tj. pravá jsoucna, a nepravé dění jen jejich omezeným pro střednictvím. /Tj. prostřednictvím jejich akcí a reakcí./ 16 Už sama integrita jednotlivých pravých jsoucen /událostí/ není nikdy "dokonalá", ale je vždycky větším nebo menším kompromisem se skutečností, s "okolnostmi". Nicméně tato integrita, byt nedokonalá, je skutečná. Naproti tomu integrity světa jako celku nelze dosahovat leč prostřednict tvím těchto nedokonalých jsoucen /pravých/ a prostřednictvím jejich akcí a reakcí. Protože však tyto akce /a reak ce/ mohou jít správným směrem, ale také nemusejí, a vždyc ky některé nesprávným směrem jdou a tím narušují, kazí onu "pravou" integritu světe jako celku /a tím zase zpětně i integritu těch pravých jsoucen, jež se svému okolí, prostředí, svému osvětí zase přizpůsobují/. Psolední integrita světa jako celku není tedy nikdy /a nebude/ dána, nýbrž zůstává a zůstane až do posledka autoritativní vý zvou. 17 To zároveň vrhá nové a zvláštním způsobem ostré světle na povahu onoho lidského "In-der-Welt-sein", jež nespočívá jenom a ani především v zaklesnutosti do souvislostí a si tuací, nýbrž především v konfrontaci /vždy nových konfron tacích/s touto výzvou /resp. s vždy novými 'konkrétními' výzvami/. Postavení člověka ve světě se především mění v postavení "na" světě už tím, že člověk je také a vlastně především, "původně" /nikoliv v časovém smyslu/ obyvatelem světa. LOGU, světa "řeši", "slova", a teprve prostřednictvím tohoto "občanství" vyššího typu je nitrosvětnou bytostí. 18 Slovo, řeč, LOGOS však není tím posledním, čím je člověk oslovován, nýbrž jenom médiem onoho posledního oslovení. A toto poslední oslovení, jež vposledu promlouvá, vyzývá k odpovědi ne pouze "slovní", nýbrž životní, tj. k odpovědi živothí akcí, životní aktivitou /k níž ovšem náleží nutně také aktivita promlouvání, rozmlouvání a myšlení, aktivita reflexe a koreflexe/spolumyšlení ve smyslu socializace zmiňované na počátku/. V tom pak vidím základní filosofické zdůvodnění Rádlovy koncepce radikální revize a obratu evropské tradice k novému aktivismu a praxi. 88-429 -2 V 88
277 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
tegritu však LOGOS sám nemůže nikdy stačit. Důvodem našeho odhalení je především to, že LOGOS nemůže přímo integrovat celé světové dění, nýbrž jen individuální "celky", tj. pravá jsoucna, a nepravé dění jen jejich omezeným pro střednictvím. /Tj. prostřednictvím jejich akcí a reakcí./ 16 Už sama integrita jednotlivých pravých jsoucen /událostí/ není nikdy "dokonalá", ale je vždycky větším nebo menším kompromisem se skutečností, s "okolnostmi". Nicméně tato integrita, byt nedokonalá, je skutečná. Naproti tomu integrity světa jako celku nelze dosahovat leč prostřednict tvím těchto nedokonalých jsoucen /pravých/ a prostřednictvím jejich akcí a reakcí. Protože však tyto akce /a reak ce/ mohou jít správným směrem, ale také nemusejí, a vždyc ky některé nesprávným směrem jdou a tím narušují, kazí onu "pravou" integritu světe jako celku /a tím zase zpětně i integritu těch pravých jsoucen, jež se svému okolí, prostředí, svému osvětí zase přizpůsobují/. Psolední integrita světa jako celku není tedy nikdy /a nebude/ dána, nýbrž zůstává a zůstane až do posledka autoritativní vý zvou. 17 To zároveň vrhá nové a zvláštním způsobem ostré světle na povahu onoho lidského "In-der-Welt-sein", jež nespočívá jenom a ani především v zaklesnutosti do souvislostí a si tuací, nýbrž především v konfrontaci /vždy nových konfron tacích/s touto výzvou /resp. s vždy novými 'konkrétními' výzvami/. Postavení člověka ve světě se především mění v postavení "na" světě už tím, že člověk je také a vlastně především, "původně" /nikoliv v časovém smyslu/ obyvatelem světa. LOGU, světa "řeši", "slova", a teprve prostřednictvím tohoto "občanství" vyššího typu je nitrosvětnou bytostí. 18 Slovo, řeč, LOGOS však není tím posledním, čím je člověk oslovován, nýbrž jenom médiem onoho posledního oslovení. A toto poslední oslovení, jež vposledu promlouvá, vyzývá k odpovědi ne pouze "slovní", nýbrž životní, tj. k odpovědi živothí akcí, životní aktivitou /k níž ovšem náleží nutně také aktivita promlouvání, rozmlouvání a myšlení, aktivita reflexe a koreflexe/spolumyšlení ve smyslu socializace zmiňované na počátku/. V tom pak vidím základní filosofické zdůvodnění Rádlovy koncepce radikální revize a obratu evropské tradice k novému aktivismu a praxi. 88-429 -2 V 88